|
Vážené kolegyně a vážení kolegové,
máme za sebou měsíc, který se pro většinu z nás odehrával v divokém rytmu Hodiny pravdy, kampaně upozorňující na nedůstojné platové podmínky, v nichž pracuje řada zaměstnanců humanitních a některých společensko-vědních fakult. Díky akcím akademiků i mediálnímu ohlasu se podařilo především upozornit, že české vysoké školství jako celek je ve srovnání s dalšími státy sdruženými v OECD podstatně podfinancované. To je záležitost, kterou musí řešit ministerstvo školství a vláda. Bez zvýšení podílu výdajů na vysoké školství vzhledem k HDP bude situace českého univerzitního školství nadále svízelná. Politická reprezentace stejně jako reprezentace vysokých škol to ví a věřme, že se s danou situací vhodně utkají.
Jak se však mají finanční záležitosti, přejdeme-li od vysokého školství obecně na úroveň fakult? V médiích se objevovala různá čísla. Ta ale nemůžeme bezpečně komentovat, pokud nevíme, jakým výpočtem se k nim dospělo. Měli bychom se proto omezit na prostor, který známe důvěrně, tedy na Masarykovu univerzitu.
Tarifní platy všech zaměstnanců jsou napříč univerzitou stejné. Na základě dohody s odborovou organizací došlo vloni k jejich navýšení o 10 % a letos i příští rok dojde k navýšení o 5 % (smlouva s odbory byla uzavřena v době, kdy nikdo netušil, jak vysoká inflace je před námi). Fakt, že stejné tarify mají pracovníci na všech fakultách univerzity, kupodivu neplatí v České republice všude. Naše alma mater navíc dlouhodobě usiluje o to, aby rozpočtová metodika zohledňovala specifika obou skupin fakult (SSH fakult – společensko-vědních a humanitních – a STM fakult – přírodovědných, technických a medicínských). Na základě této metodiky pak putují peníze na jednotlivé fakulty. Smutným faktem pro fakultu filozofickou je, že průměrné mzdy akademických pracovníků jsou u nás na spodní hranici stupnice, i když ne úplně nejníže.
Jak je to možné? Jsme snad horší než kolegové z ostatních SSH fakult na univerzitě? Rozhodné „ne“ je správná odpověď. Na naší fakultě dosahujeme spousty skvělých výsledků ve vědě i ve výuce, v mnoha ohledech jsme jedineční. Jen jsme se trochu zapomněli dívat, kam směřuje univerzita jako celek, a setrvávali jsme příliš dlouho a tvrdošíjně v našem kdysi nastoleném kurzu. Ten už nás však nyní brzdí, a proto je třeba jej korigovat. Pevně věřím, že v tomto ohledu si musíme nejprve uvědomit, že náš výkon je v některých klíčových parametrech horší než na jiných srovnatelných fakultách, a následně se pokusit o nové nastavení rozpočtových kritérií na fakultě.
S tím nám ale nepomůže ani ministerstvo, ani vláda, ani reprezentace vysokých škol. Máme to jen ve svých rukou. Po perném dubnu tak před sebou máme několik ještě pernějších měsíců, kdy povedeme debaty na různých fórech: v ekonomické komisi děkanky, s vedoucími kateder a samozřejmě především v senátu. Zájmem nás všech přitom musí být, abychom dospěli k metodice rozdělování rozpočtu, která fakultu posune dál směrem k univerzitě. Tak časem docílíme zvýšení podílu, který fakulta získává z univerzitního rozpočtu, a důstojnějších průměrných platů na naší fakultě.
Irena Radová, Petr Dytrt, Zdeňka Jastrzembská, Tomáš Knoz, Lubomír Spurný, Zuzana Šalamounová a Josef Šaur
|
