Foto archiv
aneb
fotografie z dob, kdy ještě nebyl web.
(Data v závorce jsou datem umístění fotografií na web, nikoli datem události na nich zachycených)
Poznáte je ještě? Zleva Luboš Bělka, Jiří Gabriel, Josef Šmajs, Pokorný, Břetislav Horyna. A tady druhá fotka. K předcházejícím ještě Lenka roz. Tomečková a zcela vpravo Oldřich Kramoliš.
Přinesl dr. P. Jemelka něco ze svých fotek, které získal po různu na exkurzích a v Kyjevě. Tkaže se můžete podívat jak doc. Ivana Holzbachová trajdá na tříkolce, jak se pak raději opaluje, jak doc. Jiří Gabriel pozorným okem sleduje své ovečky a jak potom odpočívá. No a zde je laskavy přispěvatel s kolegou, nyní členem katedry religionistiky.
2x Lubomír Nový
Jednou na katedře
a jednou doma z doby, po které už se na katedru nevrátil.
70.léta (plus minus tak nějak)
Takto vypadal katedra v době největší slávy dnešních (2000) jubilantů. (Zleva: L. Nový, J. Macháček, P. Materna, p. Doubková, K. Hlavoň, J. Cetl, J. Gabriel).
To jsem se tak probíral krabicí s fotkami a našel jsem
jich plno z exkurzí z této (a i pozdější doby). Pár fotek je tedy i zde.
Exkurze:
Na té první dva hlavní sedí v autobuse a
neví, co je to vlastně čeká. Nebo že by ano?
Na Radhošti se sešla božstva.
Bylo nutné překonávat horské toky a nevyhnulo se to ani
dr. Cetlovi.
Dr. Cetl slavně zvítězil.
Ovšem nebyla nouze ani o dramatické okamžiky. Bude bitka?
Nějak se z toho vylhali a všichni pak foukali do
Maternovy polívky.
A co si myslíte, je to plnotučné mlíko, které si nese
student Zouhar?
Vidíte, nebylo to mlíko. No a pak se ocitl na rozcestí.
A z jiné exkurze
je třeba toto
Z katedry:
Víte, kdy je K.H. nejspokojenější?
A kdy je nejveselejší?
Kdysi jsme měli kontakty se Státní gruzínskou univerzitou v Tbilisi, a ty spočívaly v tom, že každý rok osm studentů a dva pedagogvé z Tbilisi přijeli v červnu k nám a v srpnu stejně početná výprava odjela od nás do Tbilisi. Říkalo se tomu studentská výměnná praxe a bylo to skvělé. Při jendom z úklidů jsem našel pár fotek, takže než je zase někde zasunu (snad už ne, budujeme fotografický archiv), některé (nebyly příliš kvalitní) nabízím.
Tak třeba jak se v Gruzii hoduje. Vše, co se přinese na stůl, na něm musí zůstat až do konce, takže se talířky vrší na sebe, nemusí se hned dojídat, protože lze neustále uzobávat a vracet se do spodnějších vrstev a hlavně musí být vidět, jak byla hostina bohatá. Totéž ješte i z druhé strany. Kromě jiných (na druhé fotce Gruzínky v popředí) můžete mezi stolovníky vidět i současného mluvčího městské policie, našeho bývalého studenta (Vít Cvrček). Celá hostina se odehrávala na hřbitově, stoly jsme vynesli z kostela. Byly to takové místní dušičky, které se slaví tak, že pozůstalí vezmou jídlo a jdou hodovat na hroby svých blízkých, aby s nimi chvíli pobyli. Před tím ovšem musí z hřbitova vyhnat prasata, aby jim nekradla pochutiny, protože všichni stoly nemají.
Na schodech jedné vily v Zugdidi, kde jsme byli několik dní. Keře za námi jsou mandarinkovníky, v té době s již zralými plody. Moc jsme je nekonzumovali, pouze pár kousků z gnoseologických důvodů. Mnohem větší pozornost jsme věnovali exkurzi do vinařské oblasti Telavi, v takovýchto nádobách — ovšem zanořených po hrdlo do země — se skladuje gruzínské víno. A tady pedagog zaslouženě odpočívá (J. K.) na mořské hladině. Na obzoru můžete krásně vidět zaoblení zemského povrchu. Koho můžete potkat v menším městečku na ulici, je patrné z mého setkání. Bližší kontakt se mi ovšem navázat nepodařilo.
Nejdříve jak jsme byly na kolejich zabezpeceni hygienicky: toto je sprcha, hned vedle byl záchod, která jsme na rozdíl od sprchy museli používat, ve sprchovém koutě stojí kýbl s vodou na splachování. Abychom to ve zdraví přežili, koupili jsme si trochu šampaňského a studentky za to byly natolik vděčné, že mne nosily na zádech. U nás doma jsme pak o tom všem vyprávěli mé ženě.
Když byli gruzínští studenti u nás
tak to také bylo zajímavé. Sedělo se na katedře a řešili se problémy, zde např. Krob, Pácl (bývalý člen katedry sociologie, dlouholetý sploupracovník L. Nového, autor textu písně Dobrý den majore Gagarine), Šmajs, Dostál (z katedry archeologie) a i Cetl byl přistižen při smíchu, který u něj nebyl vidět často
Exkurze bývávaly bohatýrskou záležitostí. Nechte si to někdy od pamětníků vyprávět. Zde jenom jeden obrázek
Zjiné exkurze jsou tu tři sloupy katedry z roku asi 1993 a vedle skupina studentů (nenechte se zmást postavou v popředí, ano, také byl kdysi studentem), oba obrázky před budovou na níž je pamětní deska, na které bystrozrací jistě přečtou jméno B.B.
Dijon a Paříž
To jsme byli v Dijonu poprvé v roce 1991 s prof. Lubošem Novým a po jednom obědě v příjemné restauraci jsme se postupně vyfotili s naším hostitelem. Takže jsme tu spolu, tedy JK a LN po obědě, pak je tu náš hostitel se mnou. Taky jsme pracovali, a tak jsme se vyfotili na pracovišti, tentokráte s tamním PG studentem, takže tu je Philippe Gujon a já 12:35 na katedře filosofie Burgundské univerzity totéž o minutu později LN. A poslední fotečka z této série není z Dijonu ale ze Chantilly u Paříže, kde se na zámku konala Letní francouzská univerzita. LN na mne pobaveně kouká, já nestuduji žádnou chytrou knihu, ale čučím do plánu města a plánuji dny, které nás čekají v Paříži
Konávala se Studentská Vědecká Odborná Činnost, prostě se psaly pracé, s kterými se soutěžilo před porotou o finanční ceny (1000, 500, 300 nebo tak nějak). Našel jsem jednu fotku z předávání a gratulací. Dnes se k soutěžení nějak, přes naše výzvy, nemají.
jenom dvě fotky, ovšem něco extra pro dámy. Mužská těla, trenýrky, hory, příroda, prostě profesoři jak vypadali, když ještě nevěděli, že budou profesory, jeden na naší katedře a i jejím šéfem, druhý na střední škole a jeho děti, aktuálně (2002) dcera Tereza M., taktéž komediantka, tedy členka filosofické divadelní společnosti budou studovat taktéž zde. Takže foto první a druhé. Na třetí fotografii najdete (zleva) opět rodiče tentokráte studenta Dušana J., aktuálního kandidáta na prezidenta (tehdy to také nevěděl) Martina Potůčka, prof. J. Z. a opět rodič Terezy M.
