Strohá zpráva z III. ročníku koštu slivovice
(Sokolovna Nový Lískovec, Rybnická 75, 6. března 1999)

Nejsem znalec, a tak nemohu podat tak zasvěcené svědectví, jakým byla zpráva loňského roku. Jak to na takovém koštu chodí, už netřeba popisovat, hodí se jen doplnit, že zkušenosti organizátorů jsou viditelné, a tak si můžeme odpustit jakékoli výhrady. Když jsme tam přišli (kromě mé ženy ještě i mgr. P. L. a dva studenti J. V. a T. M.), bylo vše již v dobrém začátku, vzorky vystavené a jakmile se přehnal první nápor zájemců, šli jsme také. Pro začátek jsme si skromně koupili každý jeden talón s deseti kupony (1 kupon = 1 prcek kromě vítězné, která byla za tři a 2. místo za dva kupony), od oka jsme řekli číslo vzorku a dali se do koštování. Záhy nám však bylo jasné, že s takovýmto amaterským a chaotickým přístupem toho moc nezvládneme. Zakoupili jsme katalog a košt hned získal na systematičnosti. Zejména když jsme k tomu přidali ještě (samozřejmě z gnoseologických důvodů) škvarky a ti, co nebyli najezeni z domu i chleba se sádlem a cibulí. Ale abych neodbočoval, to hlavní se skrývalo v 21 vzorcích slivovice a 24 vzorcích ostatních pálenek (jablka, hrušky, meruňky, višně, třešně, ryngle, žito, víno). Z těch ostatních jsme zkusili jen vínovici, rynglovici a hruškovici, hlavní pozornost jsme věnovali slivovicím. Přesto nám šest vzorků uteklo, takže jsme nakonec společnými silami ochutnali (kromě těch ne-slivovic) 15 vzorků. K tomu se samozřejmě chaotické běhání do fronty na vzorky muselo proměnit v přísnou koordinovanou činnost, což nám nedělalo žádné potíže a hladce jsme to zvládali hlavně díky promyšlenému systému značek, s jejichž pomocí jsme si v katalogu udržovali přehled.

Před půlnocí jsme tak dosáhli v daném okamžiku mety nejvyšší: ochutnali jsme vše, co bylo pro tu chvíli k dispozici a rozhodli jsme se nadále se již netrmácet ve frontě a zajistit se celou láhev (láhev byla celá, ale slivovice v ní již jen polovina). V tomto okamžiku bylo zajímavé to, kterou jsme si vybrali. Rozhodli jsme se pro tu, kterou jsme pili jako první po našem příchodu a které ovšem skončila podle komise jako poslední. Hoch, který nám láhev prodával, byl natolik solidní, že nás na tuto skutečnost upozorňoval, ale co ... proti gustu... Prostě nám chutnala a jen jsme tak sami sobě potvrdili, jak různé mohou být chutě. A ještě jeden postřeh (hm, zajímavý ovšem jen pro takového amatéra, jako jsem já): vím, že slivovice mohou být různé, několik jsem jich již za život ochutnal, ale nikdy ještě za jeden večer tolik druhů a každá byla jiná. Opravdu tam nebyly dvě stejné a rozdíly byly tak významné, že v tomto ohledu selhal i náš promyšlený značkovací systém, protože zachytit vlastnosti každé ze slivovic by vlastně znamenalo ji osobitě popsat.

A k tomu všemu cimbál, tanečky, zpěvy. K tomu jsme pouze přihlíželi, protože to, co se odehrávalo na parketu, bychom nezvládali. P. L. navíc vyhledal osobně jednoho z organizátorů, který se nám již dříve e-mailem ozval na loňský webový článek o koštu, takže jsme mohli nakonec konstatovat, že není pravda, že by digitální komunikace odcizovala lidi navzájem. Právě naopak, ukazuje se, že při rozumném používání slivovice i Internet lidi sbližují. Ale všechno jednou končí, takže ve dvě hodiny po půlnoci jsme si koupili na cestu půl litru té, která skončila na čtvrtém místě a rozloučili se. A nedělní ráno? Zcela bez následků jako důkaz kvality pitiva i pitců.

Kdo nevěří, ať tam běží. Za rok zase v Sokolovně v N. L. na Rybnické.

JK