Renesance je jako většina historických období určována časově poněkud variabilně - již kolem r.800 se hovoří o karolínské „renesanci“ , později o gregoriánské, ottonské či o „renesanci 12. stol.

Hlavní historiografický proud vymezuje období renesance mezi 14. a 16. stol. V nejširším pojetí sahá renesance od r. 1350 (Petrarca, Boccacio) po r. 1650 (konec konfesionalizace v souvislosti s třicetiletou válkou, Descartovo úmrtí). Někteří autoři preferují pro toto období označení „ranný novověk“ (končil by až v 18. stol.), i když toto spojení se užívá spíše pro označení „inkubační doby“ moderny.

Heslovité vyjádření charakteristických rysů období renesance se zpravidla omezuje na:

1) hospodářský rozvoj + rozvoj městských států (Janov, Benátky, Florencie – města s významnou rolí v obchodní revoluci 13. stol.) Kolem roku 1300 dosáhl počet obyvatel ve 23 městech severní a střední Itálie 20 000. V italských městech s 10 000 a více obyvateli, tvořilo 13%rezervoár, z něhož pocházelo kolem 60% elity. Ve 12. a 13. století byly dominujícím politickým útvarem městské republiky – právě početná městaká populace a vysoký stupeň autonomie posílily význam světské vzdělanosti, což mělo přímý vliv na kulturní a společenský vývoj v 15. a 16. stol. Renesance byla hnutím menšiny, protože většinu populace představovali v tomto období venkované, kteří i kdyby chtěli, měli jen nepatrnou příležitost poučit se o kulturních inovacích. Ve 13. a 14. ztratila ovšem opět řada městských států nezávislost a ve 40. letech 14. století postihla Itálii a Evropu mor.

3) rozmach vzdělanosti; období snahy o větší vzdělanost; laicizace vzdělání (avšak pozor: větší část italské populace tvořili venkované nebo zemědělští dělníci, žijící z větší části v krajní nouzi – renesance se jich pravděpodobně netýkala); ve výchově se uplatňují studia humanitatis: tento akademický soubor kladl důraz na pět předmětů, jež se všechny obíraly jazykem či morálkou: gramatika, rétorika,poezie, historie a etika. V raném 15. stol. bylo v Itálii 13 univerzit: Bologna, Ferrara, Florencie, Neapol, Padova, Pavia, Perugia, Picenze, Pisa, Salerno, Siana, Turín. Současně ale víme, že roku 1498 se v Itálii knihtisk rozvíjel po dobu jedné generace. V raném 15. století je nepravděpodobné, že by např. umělec mohl shromáždit na 20 rukopisných knih – v následujícím století již nejsou větší knihovny neobvyklé. Leonardo da Vinci – vysmívaný ve své době jako nevzdělaný, vlastnil v tomto období 116 knih.

4) velké zámořské cesty a objevy

5) otevření Ameriky i Východu evropskému obchodu (včetně pirátství a brzké cenové krize, která otřásla evropským hospodářstvím)

6) rozvoj vědy a techniky („věk katedrál“, pochybnosti o stávající představě světa, kterou středověk přejal z dřívějšího období)

7) v duchovní oblasti přechod od teocentrismu k antropocentrismu, požadavky a nároky svobody, nezávislosti, zesvětštění poznání, rozštěpení jednolitosti západního křesťanského myšlení, rozvoj necírkevní složky myšlení a současně doba největších konfliktů mezi církví a představiteli vědy; náboženské války nutno rovněž do těchto charakteristik započíst.

8) období nástupu měšťanstva (od 14. stol.)

9) období devotio moderna - reformní hnutí nové zbožnosti (2. pol.14. stol. až 1550); hnutí za obnovu a prohloubení duchovního života severně od Alp (Nizozemí, Belgie, Německo). Zdůrazňovalo ideál společného života prvotní církve (vita communis), bohatý vnitřní život podnícený utrpením Ježíše, chudobou a pokorou. Na sklonku 14. stol. se k němu hlásilo 97 klášterů v Nizozemí, Belgii a Německu. Z významných představitelů: Geert de Groote, Tomáš Kempenský. Hnutí se opíralo o autoritu Augustina, Bernarda z Clairvaux a Bonaventury. Hnutí podporovalo knižní vzdělanost (opisování rukopisů, zakládání knihoven), křesťanskou tradici (znalost církevních Otců a mnišství), vývoj literatury v národních jazycích.

10) Vyvrcholením radikalizace vědění mohou být na konci této éry Newtonovy Matematické principy filosofie přírody. Principia (Mathematical Principles of Natural Philosophy, 1687) lze považovat za dílo, stojící na počátku osvícenství. Dokazovala, že lidský intelekt dokáže pochopit základní principy, zákony, pravidla, podle nichž se chová příroda. Mnozí následovnící z toho pak vyvodili, že podobně bude možné pochopit věci týkající se lidského života (povahu dobra, zla, spravedlnosti).

Pozor! Heslovitá vyjádření mají své nedostatky a nepřesnosti. Vždy, když se soustředíte na určité téma, začne se rozplývat ona zdánlivá jednoznačnost tradované zkratky. Rozplynutí je však výrazem následného přesnějšího vědění o příslušném tématu. Existují vůbec tzv. charakteristické rysy (např. umění v tomto období)? Zvláště u Burckhardtova hodnocení pozor na promluvu o kulturní jednotě epochy, která bývá založena na konstrukci.

1304 * Francesco Petrarca (1374)

1321 vychází v Itálii La Divina Commedia (Božská komedie) Dante Alighieriho (1265-1321) obsahující v sobě zakomponované rozsáhlé teologické, filosofické vědomosti i dobové politické konflikty, realistickou vizi záhrobí, putování po pekle, očistci a ráji, vystupují v ní duše zemřelých mytologických i historických osobností a jako celek symbolizuje nelehkou pouť zbloudilé duše k nebeské blaženosti v doprovodu personifikované (Beatrice) krásy a moudrosti.

1324 umírá Marco Polo, benátský cestovatel a obchodník, jehož jméno je předzvěstí mnoha dalších skvělých objevitelských cest a výbojů. Marco Polo podnikl již v roce 1271 pozoruhodnou cestu přes východní Írán, dnešní Pákistán, Pamír do severní Číny a Mongolska. Sloužil též u dvora mongolského panovníka a čínského císaře.

1330 založena tradice Jarních veletrhů ve Frankfurtu nad Mohanem; představuje postupné vytváření podmínek pro stále se rozšiřující výměnný obchod. Dalšími významnými obchodními centry byly v tomto období Bruggy, Lipsko, Gent či Lyon.

1331 prokazatelně byly poprvé použity ruční střelné zbraně (němečtí rytíři při obležení Cividale ve Friaul); poprvé použil střelný prach (ledek, síra, uhlí) jako náplně pro ruční zbraně německý mnich Berthold der Schwartze (Bertholdus Niger). Toto využití čínského vynálezu z r. 1232 pro střelné zbraně, je ryze evropské. Střelný prach se dostal do Evropy prostřednictvím Arabů.

1334 ve Florencii umírá Giotto di Bondone, italský malíř a architekt, který byl pokládán za průkopníka nového způsobu malířské tvorby, charakteristické odklonem od schematismu byzantské školy, svým přesným, subjektivně modifikovaným pozorováním přírody, psychologismem. Vedle Giotta prolamoval byzantskou malířskou tradici na východě Andrej Rublev (+1424 popř. 1430) vnášením subjektivity a intimity do svých ikon.

1337 začíná stoletá válka mezi Anglií a Francií (skončí po 116 letech vymřením dynastie Kapetovců).

1348 zakládá Karel IV. v Praze první středoevropskou universitu.

1350 postihla Evropu jedna z největších morových epidemií, která v průměru snížila počet obyvatel o 20 - 30%. Příčiny nebyly spatřovány pouze v městech bez kanalizace, mnohdy zahlcených odpadky, ale jako původci byli na mnoha místech pronásledováni Židé, což nebylo v případech epidemií a společenských katastrof ojedinělé.

1356 vzniká v Lübecku silný spolek hanzovních měst (především v oblasti Baltského a Severního moře) chránících se před cizí konkurencí a zastupující společné zájmy svých členů.

1370 *Leonardo Bruni Aretino (1444); Aztékové přibližně zakládají město Tenochtitlán.

1374 + Francesco Petrarca

1375 + Giovanni Boccacio (*1313)

1401 * Mikuláš Kusánský (Nicolaus Cusanus, 1464); od počátku 15. stol. dochází při hledání námořní cesty do Indie k postupné kolonizaci Afriky a k postupné totální závislosti na bílých kolonistech a tudíž rozpadu původních afrických říší.

1405 vychází latinská verze Platónova Faidónu

1407 * Laurentius (Lorenzo) Valla (1457)

1413 Jan Hus požaduje v De Ecclesia reformu církve

1415 + Jan Hus; Kusánskému je 14 let

Od první půle 15. stol. dochází za dynastie Ming ke kulturnímu rozkvětu Číny; Peking se stává významným kulturním střediskem, buduje se Velká čínská zeď, dílo viditelné i z kosmu, dlouhé přibližně 2 500 kilometrů.

1431 v roce Kusánského třicátých narozenin byla po obvinění z kacířství a čarodějnictví, po církevním procesu upálena ve Francii Jana z Arku; již v roce 1456 však byla rehabilitována a o čtyři století později prohlášena za svatou; lidské oběti si však nežádalo pouze udržení autority křeťanství; v říši Aztéků, která se kolem roku 1430 stala nejsilnějším státem Střední Ameriky, si je žádalo uctívání bohů, byť z jiného popudu než v křesťanství - velké množství lidských obětí upevňovalo představu o obnovování božské moci i přírody (podobně u Mayů); Lorenzo Valla píše De voluptate, v roce 1433 vyjde tato kniha znovu pod názvem De vero falsoque bono

1433 *Marsilio Ficino (1499)

1434 Florencie se ve 30. letech 15. stol. stala městem rodiny Medici (obratně využívající především moci „bankovního kapitálu“), rodil se zde nový architektonický sloh; postupně se formují zárodky „urbanismu“, v architektuře se objevuje městské plánování (ulice, náměstí); obraz města a jeho „fungování“ časem ovlivní změny v sociálním životě; v malířství se objevuje perspektiva: způsob zobrazení trojrozměrného prostoru a předmětů na dvojrozměrné ploše; iluze prostoru, v němž se podle zrakové zkušenosti rozměry směrem do dálky zmenšují a rovnoběžky se na horizontu sbíhají, je vyjádřena tzv. lineární perspektivní konstrukcí; objev lineární perspektivy se připisuje Agatharchovi ze Samu (kolem 460 před.n.l.), její propracování Masacciovi, F. Brunteleschimu (Manetti nazývá Bruntelleschiho znovuobjevitelem/objevitelem perspektivy), Piero della Francescovi, P. Uccelovi a A. Dürerovi, svůj vklad barevné perspektivy vnesli rovněž nizozemští malíři 15. stol.: van Eyckové, D. Bouts), počíná se malovat realistický portrét respektující individuální rysy portrétovaného (rovněž v sochařství - Donatellův David pochází z této doby).

1438 na koncilu ve Florencii (1438-1445) došlo k pokusu o sjednocení východní a západní církve

1440 Mikuláš Kusánský: De docta ignorantia

1444 +Leonardo Bruni Aretino; Lorenzo Valla: traktát Elegantiarum Latinae linguae libri sex (vytištěno 1572), v němž obnovuje latinu podle Cicerova vzoru

1445 *Sandro Botticelli (1510); Johann Guttenberg (1397-1468) vytvořil tiskařské zařízení s pohyblivými literami a svým vynálezem zahájil novou epochu komunikační techniky (o potenciální ambivalentnosti svého vynálezu neměl však ani tušení); „Guttenbergova Bible“ byla tištěna v Mainzu 1453-1455

1450 *Hieronymus Bosch (+1516): působil mimo tehdejší umělecká centra; věrné zobrazení přírody je u něj spojeno s extrémní fantastičností, snovostí; jeho vizionářství bývá dáváno do souvislosti s osvobozováním člověka ze středověkých vazeb a z církevně náboženského ustrnulého řádu na počátku novověku; přibližně v této době zakládají Inkové bájné „město“ chrámů, paláců, „observatoří“ Machu Picchu, ležící v nadmořské výšce 2 300 m; stavby jsou sestaveny bez použití malty z dokonale do sebe zapadajících kamenných bloků o váze i několika tun; Machu Picchu bylo objeveno až 1911 Hiramem Binghamem - přesné původní jméno je neznámé; fenomén města má v tomto období poněkud širší obsah, než se zpravidla uvádí - velká města vznikala např. v Africe již zhruba od 9. stol. a to díky transsaharskému obchodu podél karavanních cest (11. stol. Tekrur v Senegalu, 8. - 11. stol. Kumbi Saleh, Tegdaust v Mauretánii, 11.- 16. stol. Djenne, Gao, Timbuktu v nynějším Mali); kosmopolitní město Timbuktu, založené ve 12. stol., dosáhlo svého rozkvětu ve 14. stol., kdy se objevilo i na evropských mapách; bylo významným intelektuálním centrem s dvanácti mešitami a dvěma sty mohamedánskými školami s výukou Koránu; na univerzitě v Sankoré se přednášelo právo, filosofie, astronomie, teologie, a filologie; v 16. stol. mělo podle odhadů kolem 70 000 obyvatel

1452 *Leonardo da Vinci (1519)

1453 konec stoleté války; pod náporem tureckých vojsk padl Konstantinopol, hlavní město Byzance, čímž bylo dovršeno vítězství muslimského východu (sultán Mehmed II) nad západním křesťanstvím; jedním z pozitivních důsledků jeho pádu bylo hledání námořní cesty do Indie - cesta po souši byla díky obsazenému území znemožněna; dalším byla migrace byzantských učenců do Itálie - díky ní se obnovily kontakty s antickým kulturním dědictvím, což ovlivnilo rozvoj evropského humanismu; spolu s migrací učenců bylo přeneseno množství lyrických i filosofických textů, přírodovědné a technické traktáty; spisy antických autorů, rukopisy učenců islámského světa (od 8. stol se intenzívně zabývali muslimští učenci přírodními vědami (matematika, astronomie, lékařství), což bylo přímo fixováno v Koránu jako boží příkaz; to vše se postupně přesouvá do Itálie

1454 *Angelo Poliziano (vl. jménem Angiolo Ambrogini, italský básník a humanista, +1494)

1462 *Pietro Pomponazzi (Petrus Pomponatius, +1524)

1463 se stává, po svém odsouzení za zabití, nezvěstný Francois Villion, zloděj, básník v jehož Malém testamentu je zachyceno sociální napětí odcházejícího středověku; o rok později umírá Mikuláš Kusánský a Cosimo de´Medici; v tomto období se pevně skloubený sociální a náboženský systém feudálního společenského řádu začíná zřetelně uvolňovat (stále více se prosazuje vědomí vlastní hodoty, racionalita, empirie, autonomie individua) *Giovanni Pico della Mirandola (+1494)

1466 *Erasmus Rotterdamský (+1536)

1468 * Cajetanus (Thomas de Vio, +1534); v Čechách vytištěna první kniha

1469 * Nicolló Machiavelli (+1529); *Agostino Nifo (Niphus Augustinus, +1546); Ficino píše Theologica Platonica

V 70. letech 15. století se objevuje v Evropě syfilis. Výskyt této choroby byl prokázán ještě před návratem K. Kolumba, jehož námořníkům byly připsány zásluhy na importu této infekční choroby (pojmenování pochází od G. Fracastora. Její rozšíření bylo náhlé a velmi silné a vědělo se o jejím infekčním rázu - syfilitici neměli např. přístup do lázní a pod.

1472 vyšla v Benátkách latinská verze Aristotela; v Itálii vyšla první technická tištěná kniha De re militari Roberta Valturia; technika tisku se poprvé (a tedy před Guttenbergem) objevila na Východě a používala se k reprodukci taoistických a buddhistických modliteb - tam se mohla projevit původní hodnota tisku: velký počet laciných kopií téhož textu - jeho kvantita představuje nespornou duchovní výhodu; později se zde tisku využívalo rovněž k výrobě papírových peněz; na Západě se ho použilo nejprve k výrobě hracích karet, za kartami nezůstaly pozadu papežské odpustky, modlitby a svaté obrázky; později následovalo to, díky čemu byl tisk veleben: v průběhu 16. stol. vycházely „velké“ náklady knih věnujících se popisu světa a přírody, nově objevených krajů, popisům technických, řemeslných a uměleckých postupů. Přehled o počtu kopií: Lutherův spis An den Christlichen Adel deutscher Nation, Wittenberg 1529, 4000 kopií plus další reprinty, obvyklé množství kopií bylo kolem 1000 a často méně. Např. z Benátek se knihy distribuovaly do Londýna, Madridu, Krakowa a na Blízký východ. Byly k dispozici i katalogy, které umožňovaly snazší přehled a vydaných tiscích.

1475 *Michelangelo (vl. jménem Michelagniolo Buonarroti, +1564)

1477 umírá rumunský národní hrdina Vlad IV. Dracula, syn knížete Vlada II. Draculy, který dokázal uhájit Valašsko před tureckým vpádem. Kromě jména objevujícího se v románu B. Stockera, byl znám svoji krutostí vůči svým protivníkům (oblíbenou praktikou trestání nepřátelů bylo narážení na kůl).

1478 uděluje papež Sixtus IV. katolickému královskému páru Ferdinandu  Aragonskému a Isabele Kastilské svolení k znovuzavedení svaté inkvizice.

V tomtéž období používali Aztékové kultovně ceremoniální kalendář, jehož pomocí předvídali budoucnost, a sluneční kalendář, měřící sluneční rok. Sluneční kalendář znázorňoval představy Aztéků o světě před jejich érou. V jejich představách byl svět již čtyřikrát stvořen a po té pokaždé zničen. Podle této kosmologické představy vznikl nynější svět sebeobětováním bohů, které slunce vzkřísilo opět k životu. Bůh Quetzalcoatl znovu stvořil lidi tak, že v podsvětí postříkal svou krví kosti mrtvých předků. Četné lidské oběti pak symbolicky opakovaly oběť bohů a udržovaly slunce na jeho dráze. Aztékové měřili čas světským kalendářem s 365 dny a posvátným slunečním kalendářem s 260 dny. Každý den byl určován dvěma rozličnými cykly a tatáž kombinace se opakovala jen každých 52 let - v tyto dny byl očekáván zánik vesmíru.

1482 období Savonarolovy aktivity ve Florencii

1483 *Martin Luther (1546); *Raffael (vl. jménem Raffaello Santi, +1520); *Francisco de Vitoria (kolem 1483-86), špaň.dominikán, humanista a právní učenec (+1546)

1484 *Mario Nizolio (Marius Nizolius, +1575); Ficinovy latinské překlady Platónových dialogů

1485 *Tizian (vl. jménem Tiziano Vecelli(o), +1576)

1486 *Agrippa von Nettesheim (Heinrich Cornelius, +1535)

1487 vychází v Kolíně nad Rýnem kniha dominikánských mnichů Heinricha Instarise (Institoris) a Jakuba Sprengera Malleus Maleficarum (Kladivo na čarodějnice), která se stala nepostradatelnou příručkou inkvizitorů. Do r. 1520 dosáhla 13. vydání, od 1574 do 1669 16. dalších vydání. Systematické představení čarodějnictví i kodifikace postupů při jeho „prokazování“, vyšetřování a vedení čarodějnických procesů. Bylo vydáno na základě Summis desiderantes affectibus papeže Inocence VIII. z r. 1484. Závěr 15 stol. je poznamenán zostřeným a krutým pronásledováním čarodějnic (Německo, Pyrenejský poloostrov) právě tak, jako je obdobím kulturního mecenášství (např. rodiny Medici ve Florencii). Pronásledování čarodějnic pokračuje v různých oblastech Evropy až do pol. 18. stol. Ve více než dvou stol. zlikvidováno kolem 100 000 lidí - z velké části žen: jaký to mělo vliv na následný obraz ženy? (Kladivo: Haeresis maxima est opera maleficarum non credere - Nevěřit v činnost čarodějnic je velké kacířství). V době upalování čarodějnic maluje S. Botticelli Zrození Venuše (1482). Nasnadě je otázka proč začíná hon na čarodějnice na prahu renesance a zasahuje až do absolutismu? Možné důvody: morové epidemie, následky stoleté války, ovzduší všeobecného podezřívání - pronásledování i snahy upevnit vliv církve na věřící. 90. léta 15. stol. jsou na Pyrenejském poloostrově obdobím náboženských násilností (proslul v nich španělský inkvizitor Thomás de Torquemada, v době jeho ordonance v letech 1484/85 a 1488, provedla inkvizice kolem 8000 upálení; zvláště vůči tamnějšímu židovském obyvatelstvu. Násilné křty, autodafé (veřejné soudy a upalování kacířů) a vyhánění Židů byly v této době běžným jevem. Dekretem z roku 1492 bylo nařízeno vyhnat do 4 měsíců z Pyrenejského poloostrova všechny Židy (podobná nařízení se objevovala čas od času i jinde: 1290 měli Židé opustit Britské ostrovy, 1390 Francii, v pol. 16 stol. české země). Inkvizice praktikovala od roku 1526 velmi přísnou cenzuru knih, od r. 1526 vycházely pravidelné seznamy zakázaných knih (průběžně se na nich objevovali např.: Bartolomeo de Las Casas, F. Rabelaise, V. Ockham, Savonarola, Abélard, Dante, Thomas More, Hugo Grotius, Ovidius, Roger Bacon, J. Kepler, Tychon de Brahe a mnoho dalších.

1489 M. Ficino: De vita libri tres

1491 G. P. della Mirandola: De ente et uno

Závěr 15. stol. je obdobím příchodu Španělů a Portugalců do latinské Ameriky, počínajícím obdobím kolonizace Nového Světa. Kolumbus (i Vasco da Gama) použil při navigaci astronomické tabulky sestavené Johannesem Müllerem (Regiomontanem). Již v roce 1492, tedy v roce objevení Ameriky se objevuje první návrh glóbu odpovídající představě o kulaté zemi. Pouhý rok po objevení Ameriky si dala španělská koruna potvrdit od papeže výlučné právo na objevy v Novém Světě, což zdůvodňovala odpovědností za misijní činnost mezi pohany. Proti krutým formám kolonizace protestovaly již od počátku 16, stol. některé církevní kruhy, vedené dominikánským mnichem Bartolomeo de Las Casas. V r. 1536 byly nucené práce indiánského obyvatelstva nahrazeny odváděním daní španělskému veliteli. 1537 prohlásila papežská bula indiány za lidi, čímž odpadlo hlavní ospravedlnění otroctví. Mnohých se to však již netýkalo, protože např. oblast Karibských ostrovů byla v prvních desetiletích takřka vyvražděna a jejich úbytek byl pro potřebu pracovních sil nahrazován dovozem černých otroků z Afriky. V roce 1537 bylo slovo conquista odstraněno z oficiálního úředního jazyka a nahrazeno termínem pacifikatión. Vědomosti o kulturách předkolumbovské Ameriky a událostech těsně po objevení pocházejí mnohdy z pera (mimo archeologické nálezy) konquistadorů, misionářů a obsahují množství minuciózních podrobností z každodenního života, včetně jazykových slovníků. V misijní činnosti se exponovali rovněž čeští jezuité.

1492 +Lorenzo de Medici; latinský překlad Plótína; conquista Granady: muslimové i židé vypuzeni ze Španělska, Kolumbova cesta do západní Indie; v době, kdy Leonardo da Vinci maluje Poslední večeři páně a Albrecht Dürer svoji vizi Apokalypsy objevuje portugalský mořeplavec Vasco da Gama námořní cestu do Indie (1492)

1493 *Paracelsus (Theophrastus Bombastus Aureolus Philippus von Hohenheim, +1541); L. Valla: De libero arbitro

1494 +G. P. della Mirandola; + Angelo Poliziano (Angiolo Ambrogiani, +1494); aldinské vydání řeckých Aristotelových textů; *Francois Rabelais (+1553), autor slavného díla Gargantua a Pantagruel (zprvu Pantagruel 1532 první díl; druhý díl Vie inestimabla du grand Gargantua 1534; kniha byla kvůli obscenitě již 1539 cenzurována pro představu svého ideálního společenství razil motto: „Dělej, co chceš.“

1497 *Philipp Melanchton (Philipp Schwarzerd, +1560); latinské verze Epiktéta

1498 popraven Savonarola

1499 +M. Ficino; Amerigo Vespucci zkoumá břehy nynější Venezuely

1501 *Geronimo Cardano (Hieronimus Cardanus, +1576)

1503 Florencie se může těšit z Mony Lisy, obrazu Leonarda da Vinciho, který založil jeden z malířských mýtů přetrvávajících dodnes; ve stejné době se ve špýrském biskupství v Německu pozvedlo proti panstvu na 20 000 rolníků a měšťanů v selském „povstání krpců“

1505 se Franz von Taxis, hlavní poštmistr Filipa I. Sličného smluvně zavázal zřídit poštovní spojení mezi Nizozemím, vídeňským dvorem a španělským královským dvorem; doposud bylo doručování dopisů záležitostí poutníků, pocestných či poslů; von Taxis smluvně zaručoval pravidelné spojení, listovní tajemství i dobu doručení

1508/12 Michelangelo zdobí malbami Sixtinskou kapli

1509 *Bernardino Telesio (1588); *Johann Calvin (Jean Cauvin, +1564)

1510 +Sandro Botticelli: v době pokračujících čarodějnických procesů maloval Zrození Venuše tak jako Giorgione svoji Spící Venuši

1511 Erasmus napadá v Chvále bláznivosti církevní korupci

1513 Machiavelli píše Vladaře; 5. lateránský koncil omezuje svobodu filozofů; aldinská edice Platóna

1515 *Petrus Ramus (Pierre de la Ramée, +1572)

1516 P. Pomponazzi: Tractatus de Immortalitate Animae; Erasmus vydává řecký Nový Zákon

1519 +Leonardo da Vinci

1520 G. P. della Mirandola: Examen Vanitatis Doctrinae Gentium; +Raffael

1533 Henricus Cornelius Agrippa: rozšířené vydání famózní knihy De occulta philosophia (Cologne 1533)

1543 vydáno De Revolutionibus Orbium Coelestium Mikuláše Kopernika a De Humani Corporis Fabrica Andrea Versalia obsahující úplný popis všech tělesných orgánů; jeho anatomie však stále nezměnila chybnou fyziologii Galénovu

1554 publikováno Petrarcovo Opera Omnia

1555 Augsburgský mír uznal koeexistenci katolicismu a luteránství v Německu; P. Ramus publikuje Dialectique

1556 *Guillaume du Vair, francouzský moralista a filosof (+1621); vychází De re metallica R. Agricoly

1558 je vydána Concordia Luise de Moliny a Magia naturalis Giambattisty Della Porta (druhé vydání 1589)

1559 vyhlášen Index Librorum Prohibitorum

1560 +P. Melanchton, latinský překlad Prokla

1561 *Francis Bacon (+1626)

1562 latinská verze Sexta Empirika

1564 *Galileo Galilei; +J. Kalvín; *W. Shakespeare, +Michelangelo

1565 B. Telesio: De rerum natura iuxta propria principia (1586). Telesio byl jeden z nejnezávislejších filozofů ze skupiny přrodních filozofů (Della Porta, Cardano, Paracelsus, Fracastoro) 16. Století, která debatovala o okultismu. De rerum natura je však spíše knihou metafyzickou než knihou vzniklou na základě pozorován, jakou byl třeba spis Della Porty

1567 +M. Nizolio (1576, 75); + C.Monteverdi

1568 *Tommaso Campanella (+1639)

1569 latinská verze Sexta Empirikova spisu Adversus mathematicos

1571 *Johannes Kepler (+1630)

1572 +P. Ramus (zabit o Bartolomějské noci - masakru francouzských protestantů v Paříži); *J. Donne (angl. básník, jeho dílo Songs and Sonnets vyšlo po jeho smrti 1633); latinská verze Euklida

1575 *Jacob Böhme (něm. theosoficko-panteistický filozof, +1624)

1576 +Tizian; +G. Cardano

1580 publikována řecká verze Plótína; vycházejí Essais I-II M. de Montaigna

1581 Francois Sanchez (lékař a filosof portugalského původu 1552-1632) vydává Tractatus de multum nobili et prima universali scientia quod nihil scitur

1584 G. Bruno: De la causa; De l´infinito universo e mondi; J. Lipsius: De constantia in public malis

1588 *Thomas Hobbes (+1679); +B. Telesio; L. de Molina: Concordia liberi arbitrii cum gratiae donis

1591 T. Campanella: Philosophia sensibus demonstrata

1592 *Pierre Gassendi; +M. de Montaigne

1593 Pierre Charron: Les trois véritez

1594 Guillaume Du Vair (1556-1621): De la constance et consolation és calamités            publiques

1596 *R. Descartes; J. Kepler: Mysterium cosmographicum

1597 první vydání Baconových Essays; F. Suarez: Disputationes metaphysicae

1598 edikt Nantský poskytuje jisté garance francouzským protestantům

1599 *Velasquez; v Londýně otevřen Globe Theatre

1600 Bruno upálen v Římě; +L. de Molina; William Gilbert: De Magnete (ranné dílo nastupující experimentální vědy, která se odklání od aristotelských názorů: demonstroval se dvěma kulatými magnetovci, že Země jako velký magnet ovlivňuje směr pohybu magnetické střelky kompasu a vysvětlil její deklinaci)

1601 italský jezuita Matteo Ricci (1552-1610) odešel v roce 1582 do Číny a od r. 1601 žil v Pekingu, pracoval na observatoři, ovládl čínštinu, studoval konfucianismus a těšil se u císařského dvora vysoké úctě (čínské jméno Li Madou); P. Charron: De la sagesse

1603 +P.Charon

1604 J. Lipsius: Manuductio ad Stoicam

1605 F. Bacon: The Advancement of Learning; Cervantes: Don Quijote díl I.

1606 +J. Lipsius;*Rembrandt (Harmensz van Rijn)

1608 Hans Lippershey se nechává patentovat svůj teleskop

1609 Galileo konstruuje svůj první teleskop; J. Kepler: Astronomoa nova

1610 Galileo: Siderius nuncius

1612 F. Suarez: Tractatus de Legibus ac Deo legislatore; J. Boehme: Aurora

1614 +El Greco

1615 Cervantes: Don Quijote, díl II.

1616 +Shakespeare;+Cervantes; inkvizice favorizuje Ptolemaiův systém světa

1617 +F. Suarez

1619 J. Kepler: Harmonices mundi

1620 F. Bacon: Novum Organum; loď Mayflower pluje do Ameriky

1621 publikován řecký text Sexta Empirika; +G. Du Vair

1622 *Moliére

1623 F. Bacon: De Augmentis Scientiarum

1624 +J. Böehme; P. Gassendi: Exercitationes paradoxicae; Richelieu se stává hlavním ministrem Luise XIII

1626 +F. Bacon

1627 F. Bacon: New Atlantis; *Robert Boyle

1628 Descates píše Regulae ad directionem ingenii; Harvey: Concerning the Motion of the Heart and Blood

1630 +J. Kepler

1631 +J. Donne

1632 *B. Spinoza;*J. Lock; G. Galilei: Dialogo sopra i due massimi sistemi del mondo; Rembrandt maluje obraz Hodina anatomie dr. Tulpa

1633 Galileo donucen inkvizicí k odvolání kopernikánského systému

1635 založena Académie Francaise

1637 R. Descartes: Discours de la méthode pour bien conduire sa raison et chercher la vérité dans les sciences; Geometry, Optics, Meteorology

1638 *N. Malebranche; G. Galilei: Discourses on Two New Sciences

1639 +T. Campanella

1640 T. Hobbes: The Elements of Law

1641 R. Descartes: Meditationes de prima philosophia

1642 T. Hobbes: De Cive; +G. Galilei; *I.Newton; začíná anglická občanská válka; Rembrandt maluje Noční hlídku

1644 R. Descartes: Principia philosophiae; latinské vydání matematického díla francouzského matematika a právníka Francoise Vieta (1540-1603) - velký vliv na rozvoj algebry, jejího formálního přetvoření; učení o rovnosti, trigonometrie

1649 P. Gassendi: Animadversiones in decimum librum Diogenis Laertii; poprava Charlese I v Anglii

1650 +R. Descartes

1651 T. Hobbes: Leviathan; konec anglické občanské války

1655 T. Hobbes: De Corpore; +P. Gassendi

1656 Spinoza exkomunikován; Velasquez maluje Las Meninas

1658 posmrtně vychází Syntagma philosophicum P. Gassendiho