Úvahy Petra Koubského
si přečtu vždycky rád. I tu, která byla v Kavárně pod názvem Rekviem
za naše soukromí publikována 6. listopadu. S autorovými závěry lze bez
problémů i souhlasit, ovšem za podmínky, že přijmeme jeden zamlčený
předpoklad - lidská společnost má zůstat taková, jak ji známe dnes,
musí vycházet ze stejných principů, úloha a postavení jednotlivce se
nesmí změnit, společenství musí zakonzervovat své hodnoty, o kterých
si myslí, že jsou základní. Proč by však nešlo uvažovat o společnosti
- nebo možná lépe o společenském organismu - ve které soukromí nebude
mít takovou váhu, jakou mu přiznáváme dnes? Možná, že moc čtu sci-fi
literaturu. Ano, čtu nebo spíše četl jsem. Dnes již nemám takovou
nutkavou potřebu číst o fantastických technologiích, strojích,
cestách... Dnes se mi mnohdy zdá, že sci-fi prožívám. Ano, já vím, je
to hloupost, když to prožívám, není to fikce, ale asi víte, co tím
chci říci. Sci-fi technologie rychle opouštějí literární vymyšlené
světy a objevují se ve velkém měřítku bezprostředně kolem nás.
Přijímáme je, protože je nemůžeme odmítnout. Rozhodnutí o tom padlo už
dávno a zdá se, že je nezvratné. V době, kdy člověk sám rozdělal oheň,
a možná ještě dříve, už nebyla jiná volba. Strategická volba byla
volbou přitakání technologiím a budování stále větší závislosti na
jejich produktech.
A pravděpodobně nejde jenom o technologie. S tím, jak se člověk
rozhodl pro oheň, zvolil i kruh lidí okolo něj. Vzdal se tmy a části
svého soukromí. Potvrdil, že je kolektivní. Stále mu ještě zůstávala
spousta soukromí, které si mohl v budoucích tisíciletích hájit nebo je
po troškách publikovat. Zvolil druhou možnost. Snad jeden příklad.
Ještě před desítkami let byl sex velmi soukromou záležitostí. Natolik
soukromou, že i řeči o něm bylo vhodné pronášet jen v ústraní, nebo
snad raději vůbec ne. Vždyť i taková prostá věc jako koupě kondomu
byla pro mnohé problém. Vložit krabičku do košíku a jít s tím k
pokladně, nebo snad dokonce přímo si o to říci, bylo totéž, jako kdyby
kupující říkal prodavačce nahlas, že má penis a chystá se ho určitým
způsobem použít. Dnes není problém vidět rady ohledně této záležitosti
na billboardech. Nevzdali jsme se tak kusu soukromí, a to dokonce
téměř nezávisle na moderních technologiích?
Je toto dobrovolné otevírání soukromí jen móda, projev úpadku
společnosti, potřeba stále silnějších zážitků? Může to být cokoli z
toho nebo i něco dalšího. Může to být i nutnost vyplývajícího z toho,
jakou strategii člověk zvolil na samém začátku, nebo možná přesněji,
jakou vůbec mohl zvolit, aby byl člověkem. Nikdy nebyl vybaven tak,
aby byl solitérem. Přežíval jen v kolektivu, ve společenství, které
vytvářelo stále těsnější a propletenější vazby mezi jednotlivci,
samozřejmě na úkor jejich soukromí. Zpátky ke sci-fi. Nelze to
pochopit i tak, že éra diskrétních individuí tvořících společnost
jednou skončí a na cestě nastoupené už kdysi dávno, na cestě
postupného vzdávání se soukromí vznikne společenství? Společenský
organismus, ve kterém jeho součásti nebudou mít důvod cokoli skrývat
před jinými součástmi? Příšerná vize? Možná ano. Oč příšernější než
ta, která nám nabízí zachování privátní sféry, avšak za cenu, že
řízení všeho důležitého, rozhodování o podstatném přejde na
inteligentní stroje a člověk se stane jejich otrokem (samozřejmě v
domnění, že je zbaven nepříjemné práce), nebo spíše neodpovědným
dítětem, o které je třeba se starat? Nemůžeme se vzdát svých
technologií, aniž bychom současně nepřišli o volnost, kterou nám
poskytují. Nemůžeme přijmout dětské řešení: Je moc aut? Tak je
odstraňte a nestavte jim už cesty. Nejde přece o auta, ale o servis,
který nám zajišťují. Tedy odstranit auto ano, ale až budeme vědět, co
jiného nám poskytne jejich služby, čím je nahradit. S technologiemi
sice ztrácíme soukromí, ale jsme svobodnější ve smyslu bezprostřední
nezávislosti na přírodních silách a v důsledcích toho i svobodnější ve
svém rozhodování.
Člověk ne-individuum už nebude ten člověk, jakým se zatím cítíme. Ale
snaha zachránit soukromé individuum nezachrání člověka jako svobodně
se rozhodující bytost. Jestliže se nemůžeme vzdát technologií, chceme
raději vzdát svobodu? Nebo soukromí?
Autor: Josef Krob
Autor působí na katedře filozofie Filozofické fakulty Masarykovy
univerzity v Brně, kde přednáší systematickou filozofii a filozofické
otázky přírodních věd
Připravují Josef Chuchma, Viliam Buchert a
Tereza Boehmová