Radim Palouš
* 6. 11. 1924 Praha
† 10. 9. 2015
Po maturitě na gymnáziu v Praze zapisoval v l. 1945–48 na FF UK filozofii (žák J. Patočky); rigorózní práce Masarykovo filozofické mládí. Dále absolvoval PřF Vysoké školy pedagogické (obor chemie). Nejdříve působil jako učitel na základní škole a potom jako středoškolský profesor. V r. 1957 obsadil na konkurs místo asistenta analytické chemie. V 60. letech získal titul CSc. a docenturu (habilitační práce Škola moderního věku). Profesorem se stal až v r. 1990. V 70. a 80. letech byl účastníkem i organizátorem ilegálních filozofických seminářů a editorem samizdatových publikací (např. Nové cesty myšlení). Za svou nonkonformní činnost (např. hned od počátku je signatářem Charty 77 a v l. 1982–83 jejím mluvčím) byl perzekvován. V r. 1989 patřil k organizátorům listopadové revoluce. Od ledna 1990 do února 1994 zastával funkci rektora UK. Přednášel na mnoha univerzitách ve světě, v Evropě, Americe, Asii i Africe. Titul doktora honoris causa obdržel na univerzitách v Evropě (Krakov 1991, Lichtenstein 1991, York 1992, Edinburgh 1993), v USA (Pittsburg 1990, Omaha 1990, Betlehem 1992) a v Asii (Soul 1993). Dostal Cenu ČSAV za edici souboru Patočkových komenian (Praha 1990) a mezinárodní Komenského cenu (Scheidegger Price, Holandsko 1992). Byl čestným členem řady organizací doma i v cizině, byl odměněn několika čestnými uznáními (např. zlatou medailí UK).
Vědecky pracoval nejprve v chemii (analytická chemie) a v didaktice výuky chemie. (Příspěvky z těchto oblastí publikoval v l. 1958–75 např. v časopisech Přírodní vědy ve škole, Chemické listy, Jednotná škola, Učební pomůcky ve škole a osvětě, Odborná výchova, a také v řadě domácích i zahraničních sborníků.) V 60. letech se postupně s politickým uvolňováním společenských poměrů vracel k filozofii se zaměřením na filozofii výchovy. Jakožto Patočkův žák vycházel z fenomenologie. Zdůrazňoval celostní pojetí dějinných věků v rámci příběhu „svět“; věk po poslední etapě eurověku, totiž po novověku, nazval světověkem, v němž edukační aspekty jsou na předním místě. Edukací potom rozuměl vý-chovu, totiž vyvádění z insistence do ek-sistence, která neznamená totální zmocňování, nýbrž odpovědnou spoluúčast, v čemž se snaží sledovat základní filozofické ladění J. A. Komenského v duchu jeho emendace obracející se k Bohu: proti totalismu staví holismus.
Bibliografie:
◦
Chemie pro uchazeče o studium na vysokých školách, 1963,
21965;
◦ Texty a úkoly k cvičení z logiky,
1967;
◦ Moderní technické prostředky ve výuce, 1968,
31971;
◦ Škola moderního věku,
sloupcová sazba 1969 rozmetána; Didaktika chemie,
1975;
◦ Didaktika technických výukových zařízení,
1975;
◦ Škola stáří,
1978;
◦ Die Schule der Alten,
1979;
◦ Konverze, 1. vyd. v 70. letech,
31988;
◦ Kmotřenci, 1. vyd. v 70. léta, 4. vyd. s názvem Dopisy kmotřenci 1990;
◦ K Bolzanovu významu v duchovním vývoji a v národním povědomí,
1981;
◦ Čas výchovy,
1983, 31991;
◦ Dvě vánoční pohádky s inspiračním pedagogickým dovětkem pro vychovatele,
1983;
◦ Česká zkušenost, 1984,
21994;
◦ 1969 – Hypotéza o konci novověku a počátku světověku, 1985,
5. přepracované vyd. pod názvem Světověk 1989, 61990;
◦ Das Weltzeitalter,
1993;
◦ K filozofii výchovy, 1987,
21991;
◦ Komenského Boží svět,
1992;
◦ Adventní a postní promluvy,
1992;
◦ Osobnost a komunikace,
1990;
◦ Comenius aus Patočka's Sicht,
1993;
◦ Rokování o roku,
1994;
◦ Totalismus a holismus,
1997.
Sborníky:
◦ Automation in instruction,
The role of the teacher in educational change,
Berlin 1971;
◦ Metoda časových snímků a dotazníkových šetření jako zdroj empirických poznatků o osobnosti učitele chemie,
Didaktika chemie 1975;
◦ Pokoušení řeči,
Faustování s Havlem,
1986, Il nuovo areopago 1989;
◦ The world of Comenius,
Comenius in world science and culture 1991;
◦ La spiritualita della nostra era,
Christianesimo e cultura in Europa.
Memoria, conscienza, progretto, Roma 1991,
(šp.) Madrid 1992,
(fr.) Mame 1994;
◦ Przyczynek do fenomenologii sytuacji,
Zawierzyč czlowiekovi,
Kraków 1991;
◦ Comenius – a guide for times to come,
Comenius heritage and education of man for the 21st century 1992,
(čes.) Pedagogika 1992,
(slov.) Pedagogická revue 1993;
◦ Anthropologie: J.
A. Comenius – K. Schaller,
Der Kommunikation an der Spur,
Sankt Augustin 1991;
◦ Comenius für heute,
Göres Gesellschaft 1992;
◦ Patočka et la communité des embranlés,
Profils de Jan Patočka,
Saint Louis – Bruselles 1992;
◦ Die Spiritualität unserer Ära,
Christentum und Kultur in Europa,
Bonn 1993;
◦ Univerzita jakožto vysoká škola,
Obnova ideje univerzity 1993,
(něm.) Erfurt 1992,
Thüringen 1993,
(angl.) Praha 1994;
◦ Pohled na školství z hlediska filozofie výchovy,
Škola a město,
Documenta Pragensia XI,
1993;
◦ Human age,
L'eredita di Comenio,
Roma 1994.
Časopisecké příspěvky:
◦ Dialog a pedagogika,
FČ 1964;
◦ Algoritmus ve výuce,
Jednotná škola 1966;
◦ Die natürliche Welt und ihr Reflex im modernen Schulwesen,
Bildung und Erziehung 1966;
◦ Programované učení a realita,
FČ 1966;
◦ Problém názornosti,
Odborná výchova 1967;
◦ Komenského harmonie a synkreze,
FČ 1991;
◦ Comenius in our age,
Intercom-UCLA, Los Angeles 1991;
◦ La religiosita come cammino educativo,
Il nuovo areopago 1992;
◦ Kohákova morální ekologie,
FČ 1993;
◦ L'antropologia di Komenský,
Il nuovo areopago 1993;
◦ Comenius redivivus,
Studia paedagogica 1991,
(nor.) 1994;
◦ Filozofie živé přírody,
FČ 1996.
Překlady:
Překládal z němčiny,
angličtiny,
francouzštiny a ruštiny.
Např.:
◦ Kybernetika a teorie vyučování,
1963;
◦ R.
T. Sanderson: Principy chemie,
1967;
◦ Janke: K logice výroků na základě neúplné redukce,
1974;
◦ K.
Schaller: Studie k systematické pedagogice,
1967, s předml. J. Patočky 1993.
Literatura:
◦
KjK,
1991;
◦ ČBS,
1992;
◦ O.
Trojan: Setkání v Karolinu,
Lidová demokracie 7.
12. 1991;
◦ Cz.Głombik: Czeska próba filozofii wychowania.
R. P. a Jan Patočka, Edukacia filozoficzna,
Katowice 1993;
◦ Studia pedagogica 11. Výchova a vzdělání v pozdní době.
Pamětní spis k životnímu a pracovnímu jubileu univ. prof. R. P., PedF UK 1995.
a