Rodrigo de Arriaga
* 1592 Logroňo
† 1667 Praha
Španělský jezuita A.
získal filozofickou průpravu u předchozích představitelů jezuitské filozofie (Hurtad de Mendoda,
F.
de Suarez ad.).
R.
1625 přišel ze Španělska na pražskou univerzitu,
kde působil jako profesor,
děkan TF i prefekt generálních studií.
Měl značný vliv na vývoj teologie a filozofie v zemi (byl učitelem B.
Balbína).
Jeho věhlas byl takový,
že vzniklo úsloví „Videre Pragam et audire Arriagam“ (vidět Prahu a slyšet Arriagu).
Po příkladu jezuitů rozvíjel nový,
samostatný a originální styl scholastického uvažování a sepsal tu svá hlavní díla,
tzv.
kurzy (Cursus),
systematické učebnice filozofie a teologie: osmisvazkový Cursus Theologicus (Disputationes theologicae 1,
Antverpiae 1643) a Cursus philosophiae (Antverpiae 1632).
V otázce univerzálií opouští umírněný suareziánský realismus a vytváří nauku blízkou nominalismu,
které se tehdy říkalo „sententia confundentium“.
Nominalistických zásad využíval tam,
kde šlo o kritiku starších metafyzických směrů,
tomismu a skotismu,
zároveň však uváděl v pochybnost možnost metafyziky vůbec.
Odmítl Tomášovo pojetí jsoucna a po vzoru Jana Dunse Scota ho definoval jako „to,
čemu neodporuje být“.
Z pěti důkazů boží existence Tomáše Akvinského uznával jen ten,
který vychází z pojmu účinné příčiny,
nepovažoval jej však za důkaz jedinosti první příčiny; Bůh byl pro něho jsoucnem mezi jinými jsoucny,
jednou ze světových substancí.
V A.
filozofických pracích,
ve své době často vydávaných,
lze již postřehnout prvky novověkého empirismu,
senzualismu a mechanismu.
Literatura:
◦
S.
Sousedík: Valerián Magni,
1983;
◦ J.
Kadlec: Přehled českých církevních dějin 2,
Řím 1987;
◦ T.
Saxlová: Konference "R.
de A.
Philosoph und Theologe",
FČ 1997;
◦ S.
Sousedík: Filosofie v českých zemích,
1997.
hp