Augustin Olomoucký
* 1467 Olomouc
† 3.
11.
1513 Olomouc
Augustinus Olomucensis, vl. jm. Käsenbrot. – Studoval na univerzitě v Krakově a Padově, kde získal doktorát církevního práva. Žil dlouho v Budíně, sídelním městě královského dvora Jagellonců (a také působišti literární společnosti Sodalitas litteraria Danubiana), kde zastával v l. 1469–1501 úřad písaře České královské kanceláře a v l. 1506–11 byl královským sekretářem. Od r. 1497 měl hodnost kanovníka (v Brně), od r. 1498 probošta (v Olomouci). Patřil k představitelům raného moravského humanismu kolem olomouckého biskupa Stanislava Thurza.
Dopisoval si s předními humanisty českými (např. Janem Šlechtou, Bohuslavem Hasištejnským) i cizími (Němcem Konrádem Celtesem, Italem Jeronýmem Balbusem). Vybudoval velkou osobní knihovnu, kterou pak převezl do Olomouce a v závěti odkázal zdejší kapitule. Počínající knihtisk vítal jako významný prostředek k šíření vzdělanosti. V humanistickém duchu napsal dialogické pojednání o potřebě a užitečnosti poezie (i vědění) Dialogus in defensionem poetices (Benátky 1494) a poučení o zásadách korespondování De modo epistolandi (1495). Zajímal se také o historii, astronomii a napsal i několik náboženských spisů, jež představují „kontrastní linii“ k jeho humanistické tvorbě světské: „Paralelnost a promísení témat a tvarů světských a náboženských patří k charakteristickým rysům českého humanismu“ (M. Kopecký).
Bibliografie:
◦
De modo epistolandi, 1495;
◦
Dialogus in defensionem poetices,
ed.
K.
Svoboda,
1948;
◦ Tractatus de secta Valdensium,
ed.
J.
Nechutová,
M.
Rösslerová,
SPFFBU 1985,
E30;
◦ Obrana básnictví,
př.
J.
Nechutová,
1987.
◦ Ukázky z A.
korespondence uveřejnila D.
Martínková v Poselství ducha,
1975.
Literatura:
◦ M.
Kopecký: Český humanismus,
1988;
◦ E.
Petrů: Vzdálené hlasy,
1996;
◦ Augustinus Moravus Olomucensis 500, ed. Péter Ekler, 2013.
jg