Edward Babák

* 8. 6. 1873 Smidary u Nového Bydžova

† 30. 5. 1926 Brno

Po studiu lékařství v Praze (1898 MUDr.) působil v Marešově fyziologickém ústavu LF UK. V r. 1903 se stal docentem, 1909 mimořádným a 1917 řádným profesorem fyziologie UK, v r. 1919 rovněž profesorem MU. Byl nejvýznamnějším žákem F. Mareše, zakladatelskou osobností české srovnávací fyziologie, vynikajícím organizátorem. Od r. 1919 se v Brně podílel na budování vysokého školství, zvláště VŠ veterinární a LF MU. Na nově (1919) založené MU se stal i jejím druhým rektorem. V Brně založil Biologickou společnost, Moravskou přírodovědnou společnost, byl spoluzakladatelem a r. 1921 prvním předsedou Společnosti pro výzkum dítěte a péči o dítě, inicioval vznik Školy vysokých studií pedagogických. S jeho podporou jsou rovněž spjaty počátky psychologie na FF MU.

Již ve své habilitační práci Pojem biologie (1904) postuluje nezbytnost filozofické orientace. Bylo to v době, kdy se biologie nezřídka stávala oporou mechanistických a materialistických koncepcí. Ještě výrazněji kritizoval tyto koncepce v rektorském inauguračním projevu (1924). Arne Novák ve sborníku Památce Edwarda Babáka (1927) dosvědčuje, že „B. hned od mladosti zaujal stanovisko vitalistické proti psychologii bez duše, proti biologii bez životního principu, proti vědě bez záhady, a obojí jeho nejprudší vystoupení polemické, proti F. Krejčímu, neseno jest idealismem tak opravdovým, že zároveň přesvědčuje a strhuje . B. odmítavé stanovisko k pozitivismu je patrné také v jeho přísné kritice učebnice psychologie F. Krejčího po stránce biologické (1905). V předmluvě ke spisu H. Bergsona Duše a tělo formuloval vyhraněné odmítavé stanovisko k pojetí psychofyzického paralelismu: „Bergson vystihl velmi trefně – seznámiv se se skutečným stavem vědy – že ti, kdo vyhlašují za výtěžek vědy paralelismus dění duševního s tělesným, předstírají něco, čeho ve skutečnosti ve vědě není a býti nemůže, a že provozují vlastně metafyziku a k tomu metafyziku prázdnou. Leckterý z nich si asi není toho dodnes vědom, že při takových úvahách dělá filozofii, nikoli však vědu, ale leckdo zneužívá domnělé vědy, aby si zjednal vzhled učence ... Označil jsem již téměř před dvaceti lety situaci psychofyzického paralelismu v mnohém podobně, jak výmluvnějším způsobem činí Bergson. Po stránce heuristické pak napsal jsem ve 2. vydání své Tělovědy (s. 485), že teorie ta nemá ani hodnoty povzbuzující k výzkumům a objevům, jak jsme zvyklí v přírodních vědách žádati od teorie, které si máme vážiti. Rovněž B. Tělověda (má přes 1500 stran) byla po 1. světové válce základní vysokoškolskou učebnicí biologie a fyziologie; vyznačuje se vyhraněnou orientací antropologicko-filozofickou a psychologickou, pozornost věnuje také okultismu. Ve šk. r. 1922–23 B. přednášel kromě svého oboru i psychologii pro mediky. K jeho spolupracovníkům patřil také psycholog Mihajlo Rostohar, který ve sborníku Památce E. B. vzpomíná „na časté, neocenitelné vědecké diskuze s profesorem B., z nichž jsem poznal úplně jeho názory v otázkách psychologických. Bez nich by bývala má práce daleko obtížnější, ne-li vůbec nemožná“.

Bibliografie:
◦ Respirometrie a kalometrie, 1900;
◦ O činnosti mozku a nervové soustavy vůbec, 1901;
◦ O theorii vývojové, 1904;
◦ Psychologické učebnice dra F. Krejčího po stránce biologické, 1905;
◦ Tělověda. Základy morfologie a fysiologie člověka I–II, 1908, 2. vyd. I. díl 1922, II. díl 1924;
◦ O významu Darwinově, 1909;
◦ Výživa rostlinami, 1917;
◦ O proměnách energií u živých těl, 1917;
◦ Život a teplo, 1918;
◦ O výživě, 1922;
◦ Úvod do biologie dítěte, 1926.
Podílel se na Handbuch der vergleichenden Physiologie, 1912–13.

Časopisecké příspěvky:
◦ O činnosti mozku a nervové soustavě vůbec, ČM 1901;
◦ Pojem biologie, Časopis čes. lékařů 1901;
◦ O teorii vývojové, Časopis čes. lékařů 1905;
◦ Filosofické důsledky novodobé biologie, RF 1925.

Předmluvy:
◦ Henry Bergson: Duše a tělo, 1927.

Literatura:
◦ M. Rostohar: B. filosofické a psychologické názory, Biologické listy 1926;
◦ Životopis E. B., Biologické listy 1926;
◦ F. Pelikán: E. B., RF 1926;
◦ M. Rostohar: Vzpomínky na prof. B., Časopis čes. lékařů 1926;
◦ M. Rostohar: B. psycholog, A. Novák: E. B. spisovatel, sb. Památce E. B., 1927;
◦ P. Bravený: Český fyziolog E. B. (1873–1926), sb. Brněnská věda a umění meziválečného období (1918–1939) v evropském kontextu, 1993;
◦ J. Pulec, J. Kalendovská: E. B. a LF MU, Universitas 1993;
◦ P. Bravený, Z. Franc: E. B., 1997.

jšv