Jan Bašta

* 5. 6. 1860 Poděbrady

† 12. 10. 1936 Praha

Reálku navštěvoval v Jičíně a Kutné Hoře. Po maturitě studoval stavební inženýrství na ČVUT v Praze (1878–84). Celý další život spojil se železnicí, s praktickou i teoretickou činností železničního inženýra. Za svého působení na ředitelství drah v Plzni mj. vedl (1888, 1890) obnovu povodní silně poškozených drah v obvodu plzeňského, pražského a lineckého ředitelství, projektoval a řídil stavbu hlavního nádraží v Plzni (1893–1908) aj. Od r. 1918 se jako generální ředitel čs. státních drah (byl jím jmenován Národním výborem v říjnu 1918) významně podílel na zorganizování železniční sítě v republice. Po zřízení ministerstva železnic v únoru 1919 působil až do penze v r. 1923 jako přednosta dopravního odboru. V r. 1902 byl promován jako první doktor technických věd na České vysoké škole technické v Praze a v r. 1932 mu MU v Brně udělila za jeho vědeckou činnost čestný doktorát přírodních věd.

Ve své světonázorově orientované práci O jedinosti síly a hmoty v jednotném fysikálním názoru světovém (1933) dospěl k závěru, že „mnohé fyzikální zkušenosti nabádají k redukci četných tlakových a zrychlujících příčin, známých pod jménem koheze, adheze, chemické afinity, adsorpce, tlaku plynového, parního a osmotického, všeobecné gravitace, hydraulického vztlaku, elektrické a magnetické přitažlivosti a odpudivosti na jednu jedinou sílu, jako na poslední příčinu dotyčných napětí v poměrech statických, popřípadě urychlení v poměrech dynamických“. Tuto jedinečnou sílu B. spatřoval v „elementární přitažlivosti nejmenších hmotných částeček na dosah příslušného akčního rádia, přenášené stykem od jedné částečky k sousední ve hmotném prostředí s výlukou jakéhokoliv přímého působení do dálky“. Za původní a jedinečný zdroj i předmět této elementární přitažlivosti pokládal „praatomy“: „atomy jedinečné prahmoty se všemi jejich silokřivkami“. Atomy chemických prvků, jakož i jiné „hmotné soustavy včetně světového éteru“, představují komplexy a fáze této jedinečné prahmoty; stojí na různých stupních statické, popř. dynamické stability, a jsou schopny působit přitažlivě na atomy prahmoty vlastních i cizích soustav jenom „zbytkovými, tj. dosud nevázanými silokřivkami svých složkových praatomů“. Na základě pojmů jedinečné síly a hmoty, „zproštěných fikce různých nevažitelných fluid, jakož i elektronů, magnetonů, fotonů aj.“, navrhoval založit teoretickou fyziku jako „obecnou mechanickou teorii pružnosti a pevnosti“. Chtěl k ní přispět i připravovaným spisem Theorie síly a hmoty se stanoviska jednotného fysikálního názoru světového.

Bibliografie:
◦ Mechanika dopravy vlakové a theorie výkonů železničních I–III, 1914, 1918, 1923;
◦ O zjevech tření valivého, jejich fyzikální podstatě a příslušných odporech pohybových, 1922;
◦ Pražská otázka nádražní s obecným úvodem do zařízení a provozu nádraží velkoměstských, 1923;
◦ Mechanika homogenního rohu, 1925;
◦ Nové názory na stabilnost, opotřebivost a lámavost kolejnic i kol v provozu železničním, 1929;
◦ Vědecká organisace práce, 1931;
◦ Theorie látkové únavy hmoty neživé, 1936;
◦ O jedinosti síly a hmoty v jednotném fysikálním názoru světovém, 1933;
◦ Paměti českého železničáře 1860–1920, rkp.;
◦ O silách molekulárných a všeobecné gravitaci, rkp.

Časopisecké příspěvky:
◦ Allgemeine Bauzeitung (Wien) 1898;
◦ Zprávy Spolku architektů a inženýrů v království Českém 1899, 1900, 1901;
◦ Technický obzor 1898, 1918, 1920, 1926, 1935;
◦ Oesterreichische Eisenbahn – Zeitung (Wien) 1910;
◦ Technická hlídka Národních listů 1920;
◦ Strojnický obzor 1926 aj.

Ročenka MU v Brně. Rok 1932–1933, 1933.

Literatura:
◦ Z. Bažant: J. B., 1937;
◦ J. Král: ČsF, 1937.

jg