František Bednář

* 10. 7. 1884 Vír na Moravě

† 11. 7. 1963 Praha

Působil v reformovaném sboru v Kloboukách nejprve jako superintendentní vikář (1909–12), od r. 1912 jako farář, v l. 1919–27 v Praze u Klimenta. R. 1922 se stal docentem (Snahy o řešení sociální otázky v novodobém protestantismu), r. 1926 profesorem církevního práva a praktické teologie na Husově ETF v Praze, kde přednášel do r. 1952. V l. 1927–28, 1933–34 a 1938–46 byl děkanem fakulty.

Ač byl farářem své církve rád a ctil klasickou linii předávání křesťanské víry i mravní přísnost českého protestantismu, přesahovalo jeho pojetí křesťanství těsný rámec církve. Patřil k první učitelské generaci Husovy ETF, hlásící se ke směru svobodného protestantismu. Křesťanskou odpovědnost za duchovní stav lidstva spatřoval na pomezí křesťanství a veřejného dění politického, kulturního a sociálního. Věrohodnost křesťanství v moderním světě závisí na jeho schopnosti sdílet otázky a problémy současného člověka a podílet se na úsilí o pokrok sociální a kulturní. V praktické teologii (kam patří disciplíny jako katechetika, homiletika, nauka o pastýřské péči, nauka o kultu, církevní právo a diakonie) odmítal vycházet pouze z instituční církve a zastával názor, že je třeba studovat projevy soudobého křesťanství, přihlížet k výsledkům sociologických, psychologických i statistických výzkumů. (Své pojetí vyložil v článku Vliv soudobých myšlenkových proudů na vybudování praktického bohosloví.) Zastával historickou metodu v teologii. Do praktického bohosloví se snažil prosadit disciplíny, pro něž razil název „necírkevní křesťanství ve světě“. Funkci církve spatřoval v překračování její soběstřednosti. V jistém smyslu lze říci, že heslo německého protestantismu 60. a 70. let „církev pro druhé“ mělo v B. koncepci své předznamenání, i když artikulované v atmosféře liberálního protestantského optimismu o duchovních perspektivách moderní doby. Jeho koncepce teologie nevycházela z tradičních článků věrouky, nýbrž z apelu na etické, praktické křesťanství. Mnoho pozornosti proto věnoval i otázce sociální, jak o tom svědčí jeho habilitační spis i článek Protestantismus a sociální otázka. V intencích svého oboru se zabýval také církevním právem (Sbírka zákonů a nařízení ve věcech náboženských a církevních) a v době první ČSR se podílel na hledání podoby vztahu církve a státu. Odmítal mocenské aspirace církve, prosazoval odlišení církve od politické strany a jako žádoucí vztah církve a státu formuloval odluku (Církev a stát, O poměru církve a státu). Ve 40. letech ho živý zájem o českou historii, zejména o dějiny Jednoty bratrské, přivedl k rozsáhlé ediční činnosti: Vydal Bílkovy paměti, Augustův spis s dosahem pro praktickou teologii, Blahoslavovo Naučení mládencům aj.

Bibliografie:
◦ Dějiny evangelického reformovaného sboru v Kloboukách u Brna, 1915;
◦ Sbírka zákonů a nařízení ve věcech náboženských a církevních, 1920;
◦ Snahy o řešení sociální otázky v novodobém protestantismu, 1923;
◦ Památník Českobratrské církve evangelické, 1924;
◦ Toleranční patent. Jeho vznik a význam, 1931;
◦ Zápas moravských evangelíků o náboženskou svobodu v l. 1777–1781, 1931;
◦ Zmatené lidstvo a protestantismus, 1934;
◦ Církev a stát, 1934;
◦ Jiskry v temnu, 1938;
◦ The transfer of Germans from Czechoslovakia from the teological and ecclesiastical standpoint, 1948.

Sborníky:
◦ Evangelické církve v bojích dneška, Ročenka Husovy fakulty (RHF) 1932–33, 1934;
◦ Náboženské názory tolerančních evangelíků na Moravě, Reformační sb. 1935;
◦ Poslání církve v krisích národů, RHF 1937–38;
◦ Křesťanství a dnešní světová revoluce, RHF 1938–46, 1947.

Časopisecké příspěvky:
◦ Protestantismus a sociální otázka, Kalich (K) 1922;
◦ Vliv soudobých myšlenkových proudů na vybudování praktického bohosloví, K 1927–28;
◦ O poměru církve a státu, K 1930;
◦ Myšlenkové základy revolučních politických systémů v Evropě, K 1937;
◦ Mezi mírem a válkou, K 1938;
◦ Obsahová stránka katechismů bratrských, 1939;
◦ Praktická theologie, K 1940;
◦ Laici v práci Jednoty bratrské, K 1942.

Edice:
◦ Modlitby otců, 1930;
◦ Památce superintendenta dr. F. Císaře (s E. Havelkou), 1932;
◦ Jan Augusta: Umění práce díla Páně služebného, 1941;
◦ Jakub Bílek: Jan Augusta v letech samoty. Paměti, 1942;
◦ Havla Žalanského Knížka o služebnosti, Reformační sb. 1946;
◦ Jana Blahoslava Naučení mládencům, 1947.

Literatura:
◦ J. Smolík: Vědecká práce prof. F. B., Kostnické jiskry 1949, č. 26;
◦ R. Říčan: Literární práce prof. dr. F. B. z oboru církevních dějin, Kostnické jiskry 1949, č. 30;
◦ 75 let EBF v Praze, 1994.

hp, oaf