Josef Beneš

* 27. 12. 1901 Hronov

† 20. 4. 1970 Praha

V l. 1920–27 studoval filozofii a přírodní vědy na FF (žák J. B. Kozáka) a PřF UK, 1930–32 pokračoval v USA (Columbia university, Yale University) a l932–34 ještě na Sorbonně. Habilitoval se v lednu 1938 na UK, kde pak přednášel jako soukromý docent, od r. 1957 jako profesor. Byl členem redakční rady ČM (1941–48), revue Sovětská věda-filosofie (1952–55) a FČ (1953–64).

Vyzbrojen vynikajícím vzděláním věnoval se v meziválečném období studiu racionalistické filozofie, jejích podob starších (Descartes, Spinoza, Leibniz, Kant) i novodobých (Russell, Whitehead, Husserl ad.). Zkoumal, jak se racionalita, kterou vymezoval jako schopnost tvořit ideje syntézou různých forem zkušenosti (nejen smyslové, ale i estetické, morální, náboženské ad.), rozumět jejich smyslu i vzájemným vztahům (v souboru idejí a hypotéz je prostor pro dedukce), uplatňuje v historickém procesu poznání. Novodobý racionalismus považoval za aktivní, tvořivý filozofický směr, který se – na rozdíl od staršího racionalismu intelektualistického a aprioristického – nezříká ani obrazotvornosti. Racionalistická filozofie, řídíc se ideou celku, slučuje ideje získané jednotlivými individuálními pochody, aby dospěla k celkovému, logicky důslednému obrazu skutečnosti. Po únoru 1948 se přiklonil k filozofii marxistické, jejíž hlediska a metody se snažil uplatňovat ve svých dalších historickofilozofických pracích.

Bibliografie:
◦ Tvořivá inteligence v theorii, 1933;
◦ Descartesova metoda ve vědách a ve filosofii, 1936;
◦ Purkyňův odkaz ve vědě a filosofii, 1957.

Sborníky:
◦ Antologie, 1963.

Časopisecké příspěvky:
◦ O významu filosofie Bergsonovy I– III , ČM 1930;
◦ Význam Descartových Meditací pro jeho metodu, ČM 1937;
◦ Purkyňova fysiologie a dialektika, FČ 1957.

Literatura:
◦ J. Král: ČsF, 1937;
◦ J. Popelová: Studie o současné české filosofii, 1946;
◦ K. Mácha: GuV IV/1, 1996.

jg