Edvard Beneš

* 28. 5. 1884 Kožlany

† 3. 9. 1948 Sezimovo Ústí

Po absolvování gymnázia v Praze-Vinohradech (1904) studoval ve šk. r. 1904–05 na FF UK v Praze romanistiku, germanistiku a filozofii; navštěvoval zvláště přednášky T. G. Masaryka a F. Krejčího. V l. 1905–07 zapisoval v Paříži na Sorbonně filozofii a sociologii a na Vysoké škole sociálních a politických věd politické vědy. V l. 1907–08 studoval v Dijonu, kde za dizertaci Rakouský problém a česká otázka získává doktorát práv (1908). Po návratu z Francie byl profesorem národního hospodářství na obchodní akademii v Praze-Vinohradech. V r. 1909 obdržel na UK doktorát filozofie. Zde se též habilitoval pro obor sociologie (1912). Od r. 1914 byl členem redakce Času. Od počátku 1. světové války se zapojil jako člen Mafie do organizování protirakouského odboje, v září 1915 se mu podařilo uniknout před zatčením do Francie. Během světové války přednášel několikrát v Paříži v Société de Sociologie o poměrech v Rakousko-Uhersku. V úzké spolupráci s T. G. Masarykem a M. R. Štefánikem působil v l. 1916–18 jako tajemník Národní rady československé v Paříži. Po vzniku ČSR byl do r. 1935 ministrem zahraničních věcí a v l. 1921–22 zároveň předsedou vlády. V r. 1921 byl jmenován profesorem sociologie na UK (nepřednášel). V r. 1935 působil jako předseda Společnosti národů. Od 18. 12. 1935 do 5. 10. 1938 byl prezidentem ČSR. 22. 10. 1938 odchází do emigrace a v r. 1940 vytváří v Londýně československou státní reprezentaci, jež se staví do čela západní složky čs. protinacistického odboje. 21. 7. 1940 byl Státní radou zvolen prezidentem, tato volba byla potvrzena 28. 10. 1945. Znovu zvolen prezidentem byl 19. 6. 1946, na svou funkci abdikoval 7. 6. 1948.

V metodologických koncepcích svého habilitačního spisu Stranictví vycházel především z poznatků západoevropské (německé a zvláště francouzské) sociologie. Zaujala ho Durkheimova analýza sociálních skupin a jejich vzájemných vztahů, přitom mu však vadil údajný Durkheimův přílišný důraz na kolektivismus při analýze společenských jevů. V těchto svých názorech byl ovlivněn zvláště T. G. Masarykem a také H. Bergsonem, pod jehož vlivem přihlíží i k významu intuice v lidském poznání. Na druhé straně však vytýkal Bergsonovi, že jeho teorie plynulosti a stálé změny nepřipouštějí žádnou stabilitu a pevný základ. Ve své sociální teorii a ve filozofii společnosti se hlásil k socialismu (v politických názorech byl v mnohém blízký sociální demokracii a české straně národně sociální, po první světové válce kritizoval nedemokratické praktiky komunistických stran). Odmítavě se stavěl k marxismu, u kterého mu vadilo především hlásání principu třídního boje a podceňování individuálního faktoru. K aktuálním národnostním, politicko-společenským i teoretickým otázkám publikoval články v brněnské sociálnědemokratické Rovnosti, České revui, Naší době i ČM. Historicko-politickým výkladem osvobozeneckého zápasu z let 1914–18, který tvoří zajímavý protějšek k Masarykově Světové revoluci, je B. kniha Světová válka a naše revoluce (1927–34). Ve svých příležitostných spisech o problematice malých národů, slovanské politice, demokracii aj. vždy vycházel z analýzy sociálních skutečností, o něž opíral své filozoficko-politické úvahy. B. racionálně orientovaný humanistický světový názor se projevuje v jeho pracích o vztahu filozofie, politiky a demokracie.

Bibliografie:
◦ Le problème autrichien et la question tchèque, 1908;
◦ Otázka národnostní, 1909;
◦ Stručný nástin vývoje moderního socialismu, 1910–11;
◦ Stranictví. Sociologická studie, 1912;
◦ Mravní soustavy v soudobé francouzské filosofii, 1913;
◦ Le socialisme autrichien et la guerre, Paris 1915;
◦ Détruisez l'Autriche-Hongrie, Paris 1916;
◦ Vers la paix future, Geneve 1916;
◦ La Boemia contro l'Austria-Ungeria, Locarno 1917;
◦ Bohemia's Case for Independence, Washington 1917;
◦ K budoucímu míru, 1919;
◦ Válka a kultura, 1922;
◦ Zahraniční politika a demokracie, 1923;
◦ Smysl československé revoluce, 1923;
◦ Nesnáze demokracie, 1924;
◦ Locarno a svaz národů, 1925;
◦ Problém malých národů po světové válce, in T. G. Masaryk: Problém malých národů v evropské krisi, 1926;
◦ Světová válka a naše revoluce I–III, 1928–29;
◦ Demokratická armáda, pacifismus a zahraniční politika, 1931;
◦ La France et la nouvelle Europe, 1931;
◦ Boj o mír a bezpečnost státu, 1934;
◦ Politická činnost a filosofie T. G. Masaryka, 1935;
◦ Masarykova cesta a odkaz, 1937;
◦ Democracy Today and Tomorrow, London 1940;
◦ Tři roky druhé světové války. Projevy a dokumenty z r. 1938–1942, Londýn 1942;
◦ Naše slovanská politika, Londýn 1943;
◦ Demokracie dnes a zítra, 1946;
◦ Šest let exilu a druhá světová válka, 1947;
◦ Paměti. Od Mnichova k nové válce a k novému vítězství, 1947;
◦ Úvahy o slovanství, 1947;
◦ Mnichovské dny, 1968;
◦ Přednášky na UK 1913–1948, 1998;
◦ Z. Zeman: E.B. – politický životopis, 2000, 22009;
◦ Válka roku 1939, 2005;
◦ Německo a Československo, 2005;
◦ Paměti 1938–1945, 2007;
◦ Odsun Němců a dokumenty, 32011;
◦ Projevy – články – rozhovory 1935 – 1938; Funkce demokratických stran, 22013;
◦ Deníky E. B. a Hany Benešové z období první světové války (1915–1918), eds. D. Hájková a E. Kalivodová, 2013.

Překlady:
◦ F. K. Volney: Zříceniny, 1907;
◦ E. Carpenter: Civilizace, její následky a jiné studie, 1910.

Literatura:
◦ J. Werstadt: E. B. als Politiker, 1924;
◦ B. filosof a státník (sb., v něm např. studie J. Werstadta, J. Patočky), 1934;
◦ J. Papoušek: E. B. Třicet let práce a boje pro národ a stát, 1934;
◦ L. Eisenmann: Un grand Européen E. B., Paris 1934;
◦ E. Chalupný: E. B. jako sociolog, SR 1934;
◦ I. A. Bláha: Sociologické a filosofické základy B. politické teorie, SR 1934;
◦ E. Rádl: E. B, KřR 1934;
◦ B. Jakovenko: E. B. als Denker, 1935;
◦ P. N. Miljukov: Masaryk a B., 1936;
◦ C. MacKenzie: Dr. B., 1947;
◦ E. B. Hitchcock: Zasvětil jsem život míru. Životopis E. B., 1948;
◦ J. Patočka: Humanismus E. B., Kritický měsíčník 1948;
◦ L. Feierabend: B. mezi Washingtonem a Moskvou, Washington 1966;
◦ E. Táborský: President E. B., in Between East and West 1938–1948, Stanford 1981, čes. 1993;
◦ J. Pecháček (ed.) Masaryk – Beneš – Hrad. Masarykovy dopisy Benešovi, Mnichov 1984, Praha 1996;
◦ Z. Vašíček: Jubilejní rozprava o E. B., Dialogy 1984 (jako autor uveden Tomáš Kvarda);
◦ P. Drtina: Československo můj osud, 1991;
◦ F. Havlíček: E. B. Člověk, sociolog, politik, 1991;
◦ A. Klimek: Zrození státníka, 1992;
◦ F. Peroutka: Byl E. B. vinen? 1993;
◦ J. Hanzal: E. B., 1994;
◦ V. Krajina: Vysoká hra, 1994;
◦ E. B. – československý a evropský politik, 1994;
◦ I. Pfaff: Tragédie plná omylů, Reportér 1994;
◦ K. Čapek: O Benešovi, 2000;
◦ T. G. Masaryk, jeho spolupracovníci a vznik československého státu, ed. I. Chovančíková, 2008;
◦ J. Gruša: Beneš jako Rakušan, 2011;
◦ Prof. PhDr. E. B., Dr. h .c., Encyklopedie města Brna , internet; O. Konrád ad.: E. B.: Vorbild und Feindbild. Politische, historiographisch e und mediale Deutungen, Göttingen, 2013;
◦ D. Hájková, V. Quagliatová, R. Vašek (eds.): Korespondence T. G. Masaryk – E. B., 1918–1937, 2013;
◦ D. Hájková, E. Kalivodová eds.: Deníky E. B. a Hany Benešové z období první světové války (1915–1918), 2013.

jhr