Bernard Bolzano

* 5. 10. 1781 Praha

† 18. 12. 1848 Praha

Po dokončení teologických studií v r. 1804 absolvoval na pražské univerzitě s úspěchem konkurz jak na uvolněnou katedru matematiky, tak na nově zřízenou katedru „náboženské vědy“; rozhodl se pro tu poslední, i když se mezitím představil veřejnosti jako matematik spisem Betrachtungen über einige Gegenstände der Elementargeometrie (1804). Urychleně promoval, dal se vysvětit a 15. 4. 1805 byl uveden ve svůj úřad. Jeho úkolem bylo přednášet pro všechny posluchače univerzity povinný tříletý kurz náboženské vědy a o všech nedělích a svátcích držet pro ně zvláštní kázání (exhorty); těch pronesl za 15 let svého působení jako „univerzitní katecheta“ téměř tisíc. Třebaže pro kurz byla předepsána učebnice císařova zpovědníka J. Frinta, B. přednášel podle vlastních sešitů, které vyšly po jeho sesazení anonymně v zahraničí: Lehrbuch der Religionswissenschaft, ein Abdruck der Vorlesungshefte eines ehemaligen Religionslehrers an einer katholischen Universität I–IV (1834). B. sám vydal jen malý výbor ze svých exhort pod názvem Erbauungsreden für Akademiker (1813). Reprezentativní, i když opět neúplný soubor mohl vyjít až po revoluci roku 1848: Dr. Bernard Bolzanos Erbauungsreden an die akademische Jugend I–IV (1849–52). Stolice náboženské vědy byla ovšem zřízena se zcela jednoznačným záměrem: měla čelit destruktivnímu vlivu idejí Velké francouzské revoluce na univerzitní mládež. Od B. se očekávalo, že bude poslušným nástrojem politického absolutismu a katolické restaurace. B. však zejména ve svých exhortách pojednával zcela otevřeně a nekonformně o náboženských, mravních a sociálních problémech doby. Přímo i nepřímo hájil myšlenku reformy církve (doktríny i instituce) a státu na základě svého nejvyššího mravního zákona. Vysvětloval studentům své pojetí rovnosti a sociální spravedlnosti, nevyhýbal se ani palčivým a tabuizovaným otázkám (nacionalismus, antisemitismus, prostituce), mluvil dokonce o právu poddaných na odpor proti nespravedlivé vrchnosti. Byl proto od počátku předmětem stížností a denunciací, vyšetřování, výtek a hrozeb, kterými se zabývalo gubernium, konsistoř, dvorská studijní komise, římský nuncius i císař sám. 24. 12. 1819 byl B. císařským dekretem z katedry sesazen, protože prý „hrubě porušil své povinnosti kněze, učitele náboženství a mládeže a řádného občana státu“. Sesazením však „Bolzanův proces“ neskončil. V r. 1822 mu bylo předloženo k zodpovídání 112 bludných článků vybraných z jeho exhort. Protože jeho vysvětlení vyšetřovatele neuspokojilo, byl v r. 1825 ultimativně vyzván k jednoznačnému odvolání se skrytou pohrůžkou internace. Až dopis J. Dobrovského biskupovi J. Frintovi, v němž pohrozil, že celý případ zveřejní v zahraničí, způsobil, že spor skončil do ztracena. B. pak žil v ústraní u bratra v Praze, izolován od širší veřejnosti, ale jist si jejími sympatiemi; zároveň byl podporován řadou věrných přátel. Nejdůležitější roli sehrála v tomto období B. života jeho „mateřská přítelkyně“ Anna Hoffmannová. Poznal ji v r. 1823 po smrti její šestnáctileté dcery Karoliny; jí věnoval útěšný spis Athanasia oder Gründe für die Unsterblichkeit der Seele (1827). Často pobýval na zámečku Hoffmannových v Těchobuzi v jižních Čechách nebo u známého mecenáše A. Veita v Liběchově u Mělníka, kde se mohl ve zdravém prostředí (byl trvale nemocen na tuberkulózu) plně věnovat své práci. Výsledkem byla jeho monumentální Wissenschaftslehre I–IV (1837), ve které B. anticipoval klíčové problémy moderní formální logiky a teorie vědy, mj. v ní poskytl svým konceptem „pravd o sobě“ významnou oporu budoucímu Husserlovu boji proti psychologismu v logice. Po smrti A. Hoffmannové (1842) se u B. projevoval rychlý úpadek tělesných i duševních sil. Události revolučního roku 1848 sledoval s velkými nadějemi, ale zároveň s obavami před možným násilím. Proto také nedovolil vydání své utopie Von dem besten Staate, napsané již počátkem 30. let. Odmítal jak volby do Frankfurtského parlamentu, tak svolání Slovanského sjezdu do Prahy. Zvláště pozorně sledoval pokus svého žáka a člena Národního výboru F. Nahlovského, který svolal v květnu 1848 do Prahy pokrokově smýšlející katolické kněze, aby se poradili o možných církevních reformách. Potlačení revolučního hnutí příkře odsoudil; nedlouho po něm však zemřel.

Vlastní význam B.-filozofa tkví v oblasti logiky a teorie věd. Ontologii systematicky nerozpracoval; zde v podstatě setrvává na pozicích osvícenského objektivismu a realismu (slučitelného s církevní doktrínou). Bůh, člověk (lidská duše), příroda jsou mu nepochybné skutečnosti. Tento objektivismus však B. radikálně zproblematizoval svou naukou o objektivních větách (pravdách), tj. větách o sobě: Objektivní věta je na rozdíl od subjektivní (tj. myšlené) věty pravdivá nebo nepravdivá bez ohledu na to, je-li vůbec někým (Boha nevyjímaje!) myšlena. Klíčový filozofickohistorický význam B. konceptu vět o sobě je v tom, že osvobodil logiku definitivně ze závislosti na psychologii; zároveň znovu položil problém ontologického statutu vět (pravd) o sobě. B. tvrdil, že věty o sobě "neexistují, ale jsou" (es gibt sie), "nejsou nic, ale něco". Tato dvojznačnost vedla nutně k jejich ontologizaci; k reálným objektům přidává B. objekty logické, jimž pak patří jeho téměř výlučný zájem. Původní realismus osvícenské ontologie tak opět přibližuje k realismu scholastiků, k Platonově metafyzice idejí, resp. k Hegelovu panlogismu. To není v rozporu s B. bojovným "antiidealismem"; tím se myslí pouze jeho odmítání idealismu německé klasické filozofie, zejména Hegelova idealistického historismu a dialektiky.

Bibliografie:
◦ Betrachtungen über einige Gegenstände der Elementargeometrie, 1804;
◦ Erbauungsreden für Akademiker, 1813;
◦ Athanasia oder Gründe für die Unsterblichkeit der Seele. Ein Buch für jeden Gebildeten, der hierüber zur Beruhigung gelangen will, Sulzbach 1827;
◦ Schreiben eines katholischen Geistlichen an den Verfasser des Buches: die katholische Kirche Schlesiens [Anton Theiner], Sulzbach 1827;
◦ Ansichten eines freisinnigen katholischen Geistlichen über das Verhältnis zwischen Kirche und Staat; entwickelt in einer Kritik der Aphorismen des Herrn A. Gengler, Sulzbach 1834;
◦ Lehrbuch der Religionswissenschaft, ein Abdruck der Vorlesungshefte eines ehemaligen Religionslehrers an einer katholischen Universität, von einigen seiner Schüler gesammelt und herausgegeben I–IV, Sulzbach 1834;
◦ Religionsbekenntnisse zweier Vernunftfreunde, nämlich eines protestantischen und eines katholischen Theologen, Sulzbach 1835;
◦ Lebensbeschreibung des Dr. B. B. mit einigen seiner ungedruckten Aufsätze, Sulzbach 1836, čes. Autobiografie, př. V. Stoklasa, 1913, Vlastní životopis, př. M. Pavlíková, 1981;
◦ Wissenschaftslehre. Versuch einer ausführlichen und größtenteils neuen Darstellung der Logik mit steter Rücksicht auf deren bisherige Bearbeiter I–IV, Sulzbach 1837, čes. Vědosloví, př. M. Bayerová, J. Loužil, 1981;
◦ Krug und Bolzano oder Schreiben an den Herrn Professor Krug in Leipzig und Prüfung seines gegen Prof. Bolzano's Lehrbuch der Religionswissenschaft gerichteten Antidoton, Sulzbach 1837;
◦ Dr. Bolzano und seine Gegner. Ein Beitrag zur neuesten Literaturgeschichte, Sulzbach 1839;
◦ Prüfung der Philosophie des seligen Georg Hermes von einem Freunde der Ansichten Bolzano's, Sulzbach 1840;
◦ Bolzano's Wissenschaftslehre und Religionswissenschaft in einer beurteilenden Übersicht, Sulzbach 1841;
◦ Über die Perfektibilität des Katholizismus. Streitschriften zweier katholischer Theologen; zugleich ein Beitrag zur Aufhellung einiger wichtigen Begriffe aus Bolzano's Religionswissenschaft, Leipzig 1845;
◦ Über die Wohltätigkeit. Dem Wohle der leidenden Menschheit gewidmet von einem Menschenfreunde, 1847, čes. O dobročinnosti, př. V. Rubricius, 1890;
◦ Dr. B. Bolzano's Erbauungsreden an die akademische Jugend I–IV, 1849–52, čes. Dr. B. B. Řeči vzdělávací akademické mládeži I–IV, 1882–84, 1888;
◦ Was ist Philosophie? Wien 1849;
◦ Was ist Vaterland und Vaterlandsliebe? In einer Rede an die akademische Jugend im Jahre 1810 beantwortet, ed. E. W. (Emilian Wewerka), 1850;
◦ Drei philosophische Abhandlungen, welche auch von Nichtphilosophen sehr wohl verstanden werden können, und vier akademische Reden von allgemein menschlichem Interesse. Aus Dr. B. Bolzano's schriftlichem Nachlasse, Leipzig 1851;
◦ Paradoxien des Unendlichen, herausgegeben aus dem schriftlichen Nachlasse des Verfassers von Dr. F. Příhonský, Leipzig 1851, čes. Paradoxy nekonečna, př. O. Zich, 1963;
◦ Von dem besten Staate. Nach den Manuskripten des Nationalmuseums in Prag herausgegeben von Dr. Arnold Kowalewski, in Spisy B. B. III, 1932, čes. O nejlepším státě, př. M. Jašek, 1934;
◦ Der Briefwechsel B. B. mit F. Exner, ed. E. Winter, in Spisy B. B. IV, 1935;
◦ E. Winter: Der böhmische Vormärz in Briefen B. B. an F. Příhonský (1824–1848), in Beiträge zur deutsch-slawischen Wechselseitigkeit, Berlin 1956;
◦ Wissenschaft und Religion im Vormärz. Der Briefwechsel B. B. mit Michael Josef Fesl 1822–1848, ed. E. Winter, W. Zeil, L. Zeil, Berlin 1965;
◦ Výbor z filosofických spisů, př., ed. J. Černý, J. Loužil, 1981.
◦ 24 Erbauungsreden: 1808-1820, ed. K. F. Strasser, Wien 2001.
Od r. 1969 vycházejí v nakl. Frommann-Holzboog, Stuttgart – Bad Canstatt ve 4 řadách sebrané spisy B. B. Bernard-Bolzano-Gesamtausgabe (redakce E. Winter, J. Berg, F. Kambartel, J. Loužil, B. v. Rootselaar), jejichž úvodní svazky tvoří B. biografie (E. Winter, 1969) a bibliografie (J. Berg, 1972); do r. 1997 vyšlo 25 svazků.

Časopisecké příspěvky:
◦ Über das Recht der Geistlichkeit, ihren Lebensunterhalt auch von Personen zu beziehen, welche nicht ihres Glaubens sind, Freimüthige Blätter über Theologie und Kirchenthum, N. F. Nr. 11–12 (Stuttgart) 1838;
◦ Abhandlungen zur Ästhetik: a) Über den Begriff des Schönen, Abhandlungen der königl. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften (Abhandlungen), 1845, čes. O pojmu krásna, př. J. Loužil, Estetika 1994;
◦ Versuch einer objektiven Begründung der Lehre von den drei Dimensionen des Raumes, Abhandlungen 1845;
◦ Untersuchungen auf dem Gebiete der allgemeinen Sprachlehre, Abhandlungen 1847;
◦ Über die Einteilung der schönen Künste, Abhandlungen 1854.

Literatura:
◦ M. Červinková-Riegrová: B. B. Životopisný nástin, Osvěta 1881;
◦ J. Durdík: O filosofii a činnosti B. B., 1881;
◦ H. Bergmann: Das philosophische Werk B. B. mit Benutzung ungedruckter Quellen kritisch untersucht, Halle 1909;
◦ G. Gotthardt: Bolzanos Lehre vom „Satz an sich“ in ihrer methodologischen Bedeutung, Berlin 1909;
◦ F. Ueberweg: Grundris IV, 1923;
◦ H. Fels: B. Sein Leben und sein Werk, Leipzig 1929;
◦ E. Winter: B. B. und sein Kreis, Leipzig 1933;
◦ A. Maxsein: Die Entwicklung des Begriffs „Apriori“ von B. über Lotze zu Husserl und den von ihm beeinflußten Phänomenologen, Fulda 1933;
◦ A. Kolman: B. Bol'cano, Moskva 1955, čes. B. B., 1958;
◦ J. M. Lochman: Duchovní odkaz obrození. Dobrovský, B., Kollár, Palacký, 1964;
◦ U. Neemann: B. B. Lehre von Anschauung und Begriff in ihrer Bedeutung für erkenntnistheoretische und pädagogische Probleme, Paderborn 1972;
◦ E. Morscher: Das logische An-sich bei B. B., Salzburg – München 1973;
◦ J. Daněk: Les projets de Leibniz et de B. Deux sources de la logique contemporaine, Québec 1975;
◦ J. Loužil: B. B. (s L. Valentou), 1978;
◦ B. I. Fedorov: Logika B. Bol'cana, Leningrad 1980;
◦ B. B. 1781–1848, UK k dvoustému výročí narození B. B., 1981;
◦ B. B. Leben und Wirkung, ed. C. Christian, Sitzungsberichte der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Philos.-hist. Klasse, Bd. 391, Wien 1981;
◦ K. Berka: B. B., 1981;
◦ M. Pavlíková: Bolzanovo působení na pražské univerzitě, 1985;
◦ I. Seidlerová: Politické a sociální názory B. B., 1985;
◦ J. Šebestík: Logique et mathématique chez B. B., Paris 1992;
◦ M. Bayerová: B. B. Evropský rozměr jeho filosofického myšlení, 1994;
◦ B. Kampits: Malé dějiny rakouské filozofie, 1995;
◦ E. Morscher, O. Neumaier: Bolzanos Kampf gegen Nationalismus und Rassismus, Salzburg 1996;
◦ G. Teithammer: Biographie Bolzanos, BB-GA, Reihe IV, Bd. 2, Stuttgart – Bad Cannstatt 1997;
◦ J. Vomáčka: Severočeští bolzanovci, 2000;
◦ Bernard Bolzano und die Politik: Staat, Nation und Religion als Herausforderung für die Philosophie im Kontext von Spätaufklärung, Frühnationalismus und Restauration,.ed. H. Rumpler, Wien 2000;
◦ M. Hykšová: Karel Rychlík (1885–1968), ZČU Plzeň, 2003 (dipl. práce s výkladem o bolzanovských studiích Martina Jaška a K. R.);
◦ Osamělý myslitel B. B., ed. K. Trlifajová, 2006;
◦ L. Sršeň: Michal Josef Fesl, dobrodinec Muzejní knihovny, Sb. Národního muzea v Praze, 2012, řada C.

jl