Vladimír Boublík

* 16. 9. 1928 Mokrosuky

† 24. 9. 1974 Klatovy

Po maturitě na gymnáziu v Českých Budějovicích (1947) vstoupil do českobudějovického biskupského semináře. Po únoru 1948 byl uvězněn; v lednu 1952 z vězení uprchl, dostal se do Západního Berlína a odtud do Říma. Studoval na Lateránské univerzitě (po vysvěcení na kněze r. 1955 byl činný v duchovní správě v severní Itálii); v r. 1961 obhájil doktorskou tezi La predestinazione, San Paolo e Sant'Agostino. Poté se na této univerzitě stal asistentem dogmatiky (u prof. Mons. Antonio Piolantiho), r. 1970 profesorem fundamentální teologie (v l. 1972–1974 zastával funkci děkana TF). Zemřel při návštěvě nemocné matky ve vlasti.

Zanechal významné dílo, jehož dosah nebyl dosud ani v náznaku zpracován, a to především v oblasti křesťanské antropologie. Jeho východisky byli J. Maritain, H. Bergson, E. Gilson, M. Blondel, K. Rahner ad. Kriticky se stavěl k Teilhardovi de Chardin, jemuž vytýkal eklekticismus, titanismus a prométeismus. Pokoušel se znovu formulovat křesťanský antropologický problém (Aurelius Augustinus): Základní dimenzí křesťanova hledání je jeho přímý dialog s Ježíšem. Zabýval se tím v dizertaci a ve svém spise (napsaném italsky) Člověk v Ježíši Kristu (I. Člověk v očekávání Ježíše Krista, II. Hledám Ježíše Krista, III. díl zůstal nedokončený). Jeho koncepce připomíná směr naznačený v české filozofii Emilem Svobodou, popř. kriticky reflektuje motivy dialektické teologie Karla Bartha. B. byl také poznamenán dobovou tendencí smířit Husovo učení s katolicismem, najít nový vztah k antropologii J. A. Komenského ad., v podstatě však neúchylně zůstával na stanovisku II. vatikánského koncilu, k jehož zpřístupnění českému čtenáři významně přispěl překladem a výkladem dogmatické konstituce o církvi (Lumen gentium). V B. díle pracují motivy rozevřené už za pontifikátu Jana XXIII. a vyznívající v hlubokém zásahu do vztahu církve a světa. Podobným směrem jde i jeho Teologie náboženství, jeden z nejpozoruhodnějších příspěvků k české teologicko-filozofické literatuře všech dob. B. byl jedním z myšlenkových iniciátorů, kteří burcovali vědomí odpovědných činitelů církve a orientovali ji směrem k sociálním a vůbec reálným problémům křesťanství. Vyjadřoval tak mentalitu nové generace křesťanských intelektuálů, kteří se cítili být zavázáni tradici „věčné filozofie“ Tomáše Akvinského stejně jako konkrétním problémům křesťanství nové doby. Patřil ke generaci, která studovala šest let na Lateránu ještě více latinsky než italsky, a vůbec byla podrobena tradičnímu drilu katolických univerzit. Z českých teoretiků patřili k ní mj. teologové a filozofové Karel Vrána (Benevento, Neapol, Řím), Jaroslav Škarvada (Rieti, Řím), Josef Krejčí (Trident), Josef Motal (Milán), Jaroslav Sychra (Rieti, Řím), Karel Říha (Innsbruck, Salzburg, Řím) a mnozí další.

Bibliografie (z díla):
◦ Boží lid, Řím 1967, 21997;
◦ L'azione divina praeter ordinem naturae secondo S. Tommaso d'Acquino, Roma 1968;
◦ Il Salvatore del mondo, Roma 1968;
◦ Incontro con Cristo, Roma 1968;
◦ Il mistero trinitario, Roma 1969;
◦ Setkání s Ježíšem, Řím 1970, 22002;
◦ Metodologia teologica, Roma 1970;
◦ L'uomo in Cristo Gesu, Roma 1971;
◦ L'uomo nell'attesa di Cristo, ed. Paoline, Bari 1972;
◦ Teologia delle religioni, Roma 1973;
◦ Il mistero della salvezza, saggi teologici, Roma 1976;
◦ Člověk očekává Krista, 1997;
◦ Teologie mimokřesťanských náboženství, 2000;
◦ Teologická antropologie, 2001;
◦ Teologie dějin spásy, 2002;
◦ Teologická antropologie, 22006;
◦ Duchovní deník, 2010.

Sborníky:
◦ La predestinazione secondo Duns Scoto, Miscellanea Ant. Piolanti I, Roma 1963;
◦ S. Tommaso e la dottrina di Scoto sulla predestinazione, De doctrina Iohannis Duns Scoti, Roma 1968;
◦ Cristo negli orientamenti della teologia oggi, Gesù Cristo Mistero e Presenza, Roma 1971;
◦ Ungewissheit und Wagnis nach der Prädestinationslehre des Duns Scotus, Deus et homo ad mentem J. Duns Scoti, Roma 1972;
◦ Orientamenti attuali della teologia fondamentale, Correnti teologiche postconciliari, ed. A. Marranzini, Roma 1974;
◦ La credibilità alla luce della filosofia del linguaggio, Miscellanea Lateranense, Roma 1974.

Časopisecké příspěvky:
◦ Miracoli "supra naturam" secondo S. Tommaso, Divinitas 1965, 9;
◦ La finalita dei miracoli secondo S. Tommaso d'Acquino (Contra Gentes III, 99), Divinitas 1967, 11;
◦ La credibilità della Rivelazione, Divinitas 1968, 12;
◦ Věřím ve vzkříšení těla, Nový život (Řím) 1968;
◦ Teologie nekřesťanských náboženství, Studie (Řím) 1979.

Literatura:
◦ V. B. (nekrolog), Nový život (Řím) 1974, č. 11;
◦ K pátému výročí smrti V. B. Jak ho viděli umělci, Studie 1979, č. 66;
◦ Česko-římský teolog V. B.: symposium k jeho nedožitým 70. narozeninám, eds. M. Schreier, K. Skalický, 1999;
◦ M. Schreier: Teolog V. B. ve svých dopisech Monice, 2001;
◦ Leksykon teologii fundamentalnej, ed. M. Rusecki, Krakov 2002;
◦ J. Žůrek: Výtky pravoslavných bohoslovců vůči katolické eschatologii, Religio 2003, č. 1;
◦ J. Žůrek: Prolegomena k četbě V. B. a analýza stěžejních témat jeho myšlenkového odkazu, 2008;
◦ K. Brikcínová: Ve své lásce nás předurčil. Předurčení: sv. Pavel, sv. Augustin a Vladimír Boublík, dizertace na TF Jihočeské univerzity, 2014.

km