František Tomáš Bratranek

* 3. 11. 1815 Jedovnice (u Blanska)

† 2. 8. 1884 Brno

Narodil se v rodině panského úředníka; otec byl Čech, matka moravská Němka. Základní školu a gymnázium navštěvoval v Brně. V r. 1834 vstoupil do augustiniánského kláštera na Starém Brně, jehož osvícený opat Cyril Napp ho poslal za dalším vzděláním na vídeňskou univerzitu. Ve Vídni se B. seznámil s Goethovou snachou Ottilií von Pogwisch a jejími syny Walterem a Wolfgangem von Goethe. Tento styk mu jednak zpřístupnil významné aristokraticko-patricijské salóny, jednak ho trvale upoutal k literárním a estetickým studiím goethovským. Po dosažení doktorátu filozofie v r. 1839 působil krátce jako opatův sekretář, v l. 1841–43 byl asistentem profesora I. J. Hanuše na FF ve Lvově, tehdy hlavním městě rakouské Haliče. Tam vyústil jeho myšlenkový vývoj v jednoznačnou orientaci na spekulativní systémy německého idealismu (J. G. Fichte, F. W. J. Schelling, G. W. F. Hegel a hegelianismus vůbec); základy k tomuto vývoji byly ovšem položeny již ve Vídni. Jeho zájmy však zasahují též do mladohegelovské radikálně demokratické publicistiky (bratři B. a E. Bauerové, D. F. Strauss, M. Stirner, L. Feuerbach, O. Wigand) a dotýkají se i „pravého“ socialismu (Szeliga, G. Biedermann, L. v. Stein). V r. 1844 byl nečekaně pověřen namísto sesazeného F. M. Klácela přednáškami z filozofie na „filozofickém ústavu“ (pozdějším gymnáziu) v Brně, kde působil až do r. 1851. Rozmach českého národního hnutí vyvolaný událostmi revolučního roku 1848 ho načas sblížil s členy utopického Českomoravského bratrstva (F. M. Klácel, B. Němcová, I. J. Hanuš, J. Helcelet ad.); krátce byl činný také v Moravské národní jednotě. O prázdninách podnikal dlouhé studijní cesty do ciziny (do rakouských a německých zemí, do severní Itálie, Švýcarska a Porýní), při nichž navazoval osobní styky s významými představiteli literárního a vědeckého života (např. s F. W. J. Schellingem, bratry Bauerovými, M. Grimmem, F. A. Trendelenburgem. Th. Mundtem, K. A. Varnhagenem von Ense ad.) a z nichž si přivážel domů poslední novinky filozofické, náboženské a politické literatury, která byla v Rakousku zakázaná.

V r. 1851 byl jmenován mimořádným a v r. 1853 řádným profesorem německé literatury na Jagellonské univerzitě v Krakově. Jako vědecký spisovatel se zabýval filozofickou interpretací Goethových děl, záslužnými edicemi korespondence s Kašparem hr. Šternberkem, Alexandrem a Wilhelmem Humboldtovými i korespondence přírodovědecké; chystaná edice Goethovy korespondence s romantiky se již neuskutečnila. Ve šk. r. 1864–65 byl zvolen děkanem FF, 1866–67 rektorem univerzity. Právě v těchto letech proběhla radikální polonizace univerzity, v níž B. se ctí obstál. V Krakově začal také překládat z polštiny do němčiny (práce J. Szujského, W. Pola, A. E. Odyniece ad.) a věnoval se studiu polské literatury a polsko-německých kulturních styků (J. W. Goethe – A. Mickiewicz). V r. 1881 odešel na odpočinek. Poslední léta života trávil ve starobrněnském klášteře.

Bibliografie:
◦ Zur Entwicklung des Schönheitsbegriffes, 1841;
◦ Handbuch der deutschen Literaturgeschichte, 1850;
◦ Beiträge zu einer Ästhetik der Pflanzenwelt, Leipzig 1853;
◦ Ästhetische Studien, Wien 1853;
◦ Goethes Egmont und Schillers Wallenstein, Stuttgart 1862;
◦ Sturm und Drag-Periode, 1864;
◦ Die romantische Schule, 1866;
◦ Das Junge Deutschland, 1866;
◦ Briefwechsel zwischen Goethe und Kaspar Graf von Sternberg, Wien 1866;
◦ Reminiszenzen, Krakau 1867–80 (vlastní prózy);
◦ Zwei Polen in Weimar, Wien 1870;
◦ Goethes naturwissenschaftliche Korrespondenz I–III, Wien 1874–76;
◦ Goethes Briefwechsel mit den Gebrüdern von Humboldt, Leipzig 1876.

Časopisecké příspěvky:
◦ Parallelen der deutschen und polnischen Poesie, Österreichische Blätter für Literatur und Kunst (ÖBLK) (Wien) 1853;
◦ Vinzenz Pols Mohort, ÖBLK 1855;
◦ Adalbert Stifter, Österreichische Revue (ÖR) (Wien) 1863;
◦ Das mährische Volkslied, Vinzenz Pol, ÖR 1867.

Literatura:
◦ T. Gomperz: Essays und Erinnerungen, Stuttgart – Leipzig 1905;
◦ W. Schram: Vaterländische Denkwürdigkeiten, 1906;
◦ M. Hýsek: Literární Morava, 1911;
◦ J. Kabelík: Korespondence a zápisky Jana Helceleta, 1930;
◦ J. Krejčí: Goethe und B., Xenia Pragensia 1929;
◦ A. A. Neumann: Acta et epistolae eruditorum monasterii O.S.A. Vetero – Brunae I, 1930;
◦ J. Krejčí: Dvě rukopisné interpretace. Faust-Urworte. Orphisch, Goethův sb., 1932;
◦ J. Krejčí: B. Selbstbiographie, Germanoslavica 1932–33;
◦ J. Loužil: Neznámý filosofický rukopis F. T. Bratranka Des Lebens Urworte, AUC – PhH 1971;
◦ J. Loužil: F. T. B. Leben und Philosophie, Bohemia-Jahrbuch (Wien) 1972;
◦ J. Loužil: B. a Mendel, SPFFBU 1972, B 19;
◦ J. Loužil: F. T. B., in F. T. B.: Výklad Goethova Fausta, 1982;
◦ J. Loužil: F. T. B., in Wegbereiter der deutsch-slawischen Wechselseitigkeit, ed. E. Winter, G. Jarosch, Berlin 1983;
◦ F. Tomáš: K explikaci pojmu krásna, 1995.

jl