Hynek Bulín

* 23. 11. 1908 Brno

† 22. 12. 1996 Brno

Syn brněnského advokáta. Studoval na reálném gymnáziu v Brně (1919–27) a PF MU (1927–31), kde byl r. 1931 promován na doktora práv. Po krátké právní praxi (1932) pokračoval ve studiu práva a právní filozofie na univerzitách v Lipsku (1932–33) a v Paříži (1933). V l. 1935–40 byl zaměstnán jako soudní auskultant a advokátní koncipient. V r. 1936 se habilitoval na PF MU z oboru civilního řízení soudního. Jako soukromý docent přednášel na této fakultě až do uzavření českých vysokých škol. R. 1940 vykonal advokátní zkoušku a byl činný jako advokát do r. 1943, kdy z rozhodnutí úřadu práce (Arbeitsamt) musel nastoupit do Flugmotorenwerke Ostmark v Brně-Líšni, kde byl nuceně zaměstnán do konce války. Po osvobození v r. 1945 pomáhal znovu vybudovat PF MU a přednášel na ní kromě svého oboru dočasně i římské právo. Dne 1. 4. 1946 byl jmenován profesorem na této fakultě se zpětnou účinností od 1. 10. 1945. Působil na ní až do jejího zrušení v r. 1950, zastávaje rozličné univerzitní funkce (disciplinární žalobce, člen akademického senátu, člen kuratoria akademické menzy). V r. 1952 byl ministerstvem školství přidělen do Slovanského ústavu ČSAV, pobočky v Brně, kde pracoval jako odborný a později jako vědecký pracovník až do jeho zrušení v r. 1963. R. 1964 byl přijat do nově založeného Ústavu dějin evropských socialistických zemí ČSAV, pracoviště Brno, kde publikoval vědecké práce zejména z oblasti historie slovanských zemí a právních dějin. V r. 1966 získal hodnost kandidáta historických věd a byl ustanoven na systemizované místo vědeckého pracovníka, rok nato pak na místo samostatného vědeckého pracovníka, které zastával až do odchodu do důchodu (1. 3. 1971).

Od r. 1969 působil zároveň na obnovené PF MU. Jako externí učitel přednášel a vedl semináře ze svého oboru, dále z občanského práva a právních dějin, a to až do r. 1974. Po listopadovém převratu 1989 mu udělila PF MU pamětní medaili a její děkan ho opět jmenoval členem vědecké rady fakulty. V lednu 1993 mu udělila MU nejvyšší vědeckou hodnost čestného doktora právní vědy. Koncem téhož roku udělila mu Jednota českých právníků medaili Antonína Randy a Akademie věd ČR medaili J. E. Purkyně. V r. 1994 mu MU udělila Masarykovu medaili. Účastnil se aktivně vědeckých konferencí pořádaných fakultou na počest H. Kelsena, F. Weyra, K. Engliše, J. Vážného, B. Baxy a J. Kallaba a přispěl k nim referáty a četnými diskusními příspěvky. Vědecky zasáhl do několika vědních oblastí: právní filozofie, teorie práva, právní dogmatiky, historiografie (dějiny nejstarších slovanských států) a filologie (česká právní terminologie). V právní filozofii a teorii je žákem F. Weyra a stoupencem normativní teorie právní.

Bibliografie:
◦ Datio in solutum, 1930;
◦ Právní teorie a praxe, 1932;
◦ Dovolání podle práva československého, německého a francouzského, 1935;
◦ Češi a Poláci v minulosti I. (spoluautor), 1964;
◦ Ostrava do roku 1948 (spoluautor), 1968;
◦ Dějiny Polska (spoluautor), 1975.

Sborníky:
◦ O konstrukci pojmu právních pramenů vůbec a pramenů římského práva zvláště z hlediska ryzí nauky právní, Sb. prací k 50. narozeninám Karla Engliše, 1930;
◦ Příspěvek k nauce o vzniku norem právních, Sb. prací k poctě 60. narozenin Františka Weyra, 1939;
◦ Exekuce a trest, Sb. prací k poctě 60. narozenin Jaroslava Kallaba, 1939;
◦ Kelsenova konstrukce právní normy a stanovisko brněnské normativní školy právní, Normativní teorie práva v kontextu právního myšlení, 1991;
◦ Tři nosné pilíře Weyrovy normativní teorie, K odkazu prof. JUDr. Františka Weyra, 1992 (též německy);
◦ Jaroslav Kallab a Weyrova normativní teorie právní, Sb. z konference k výročí úmrtí prof. JUDr. Jaroslava Kallaba, 1992;
◦ Brněnská normativní věda právní – normativní teorie, Brno 1243–1993. Sb. příspěvků z konference MU: Brněnská věda a umění meziválečného období (1918–1939) v evropském kontextu, 1993.

Časopisecké příspěvky:
◦ O právní teorii a praxi, Všehrd 1932;
◦ K problému hierarchie právního řádu I. Hierarchie formální a materiální, Všehrd 1933;
◦ K problému hierarchie právního řádu II. Vertikální a horizontální hierarchie právních norem, Všehrd 1933;
◦ Stammlerův pojem hospodářství a práva, Všehrd 1933;
◦ Teleologie a normologie. Úvaha metodologická, Všehrd 1933;
◦ K problému poznání, Časopis pro právní a státní vědu 1936;
◦ Aux origines des formations étatique des Slaves du moyen Danube au IXe siècle , L'Europe aux IXe –XIe 1968;
◦ Aux formations politiques des Slaves á la peripherie méridionale du bassin du moyen Danube au IXe siècle , Byzantinoslavica 1968;
◦ Hans Kelsen, K 20. výročí jeho smrti, Časopis pro právní vědu a praxi 1994;
◦ Dovolání v občanském soudním řízení podle novelizovaného občanského soudního řádu, Časopis pro právní vědu a praxi 1995.

Literatura:
◦ V. Šťastný: Odešel právník a historik H. B., Slovanský přehled 1997;
◦ J. Bejček: Za prof. Hynkem Bulínem, Právník 1997, č. 3;
◦ V. Šťastný: Odešel právník a historik H. B., Slovanský přehled 1997;
◦ J. Tomeš a kol.: Český biografický slovník XX. století, I. díl, 1999;
◦ K. Adamová, P. Mates: Malá encyklopedie českých právníků, 2002;
◦ V. Kubeš, O. Weinberger: Brněnská škola právní teorie (normativní teorie), 2003;
◦ P. Vošahlíková a kol.: Biografický slovník českých zemí, 8. sešit, 2007;
◦ L. Vejdělek, O. Horák: Za právníkem a historikem H. B., Časopis pro právní vědu a praxi 2007, č. 1;
◦ P. Skřejpková (ed.): Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939, 2009;
◦ K. Schelle, L. Vojáček: Právní dějiny a brněnská Právnická fakulta (1919–2009), 2010.

a