Ivan Byrdin

* 19. 7. 1879 Ryl'sk Kurskij (Rusko)

† 17. 7. 1943 Praha

Povoláním byl lékař (s rozsáhlým vzděláním i ve veterinárním lékařství). Za občanské války v Rusku byl mj. ministrem zdravotnictví místní vlády v Jekatěrinodaru. V r. 1920 odešel do emigrace, usadil se v ČSR, kde působil jako praktický lékař, zpočátku v Brně, pak v Praze. Ve 30. l. se pokusil formulovat vlastní filozofický systém, od kosmologie přes fyziologicky zakotvenou antropologii po analýzu vývojových trendů současné společnosti. Svůj systém nazval dynamicko-evolučním materialismem, výstižněji jej však lze charakterizovat jako „pravoslavný materialismus“. B. vycházel z fyziologicky orientovaného materialismu, zároveň však – ač ateista – byl ovlivněn pravoslavím, včetně jeho mesianismu, dále pak eserovskými idejemi. Eklekticky čerpal i z českého sociálního myšlení. V pojetí tvořivosti krajně zjednodušuje závěry Lapšinovy, podobně se ve výrocích o stupňovité výstavbě bytí inspiruje konceptem N. Hartmanna aj. Svým přístupem vrací filozofování nejen před Kanta, ale i před Descarta. Pro jeho styl je příznačná absence jakékoli filozofické diskuze, oponování, pochybování. Klade vedle sebe jednoduše formulované teze (často až kazatelským způsobem), bez jejich provázání v systém, i když pokrývá obrovskou šíři. Proto také měl mimořádný ohlas v pražské komunitě ruské emigrace, posléze i mimo ni. Snažil se čerpat i z masarykovského humanismu a demokratismu, tudíž se stal populárním i v kruzích českých národních socialistů.

Měl za to, že ke zkvalitnění filozofického poznání povede prohloubení přírodovědeckého studia myšlení, jakožto nervových procesů v lidském mozku, že výsledek tohoto studia umožní přetvořit abstraktní filozofické výrazy v termíny vědecky zdůvodněné. Idealistické filozofické směry považoval za důsledek zárodečného, nerozvinutého stavu mozkového aparátu. Demokratické vědomí bylo mu zase produktem zvlášť vysoké úrovně činnosti mozkového aparátu. Všechny přírodní (i mozkové) procesy a jejich produkty pokládal za rovnovážné celky složené ze dvou vzájemně protikladných tendencí, které současně vytvářejí jediný rovnovážný celek. Konkrétní společnost je mu ve svých kvalitách korelátem k úrovni mozkové činnosti průměrného člena takové společnosti. Budoucí společnost dokonalé demokracie má přinést náležité docenění individuality. Formální rovnoprávnost má v ní být nahrazena „osvobozením dokonalého člověka, schopného k maximální tvorbě svého nekonečně produktivního mozkového aparátu“.

Bibliografie:
◦ Vselennaja i čelovečestvo. Opyt soglasovanija obščich kosmičeskich zakonov s processami razvitija obščestva v schematičeskom i populjarnom izloženii, I. Obščaja časť, 1935, II. Slovo, reč' i iskusstvo, 1936, III. Trud, 1936;
◦ Úvod do dynamicko-evolučního materialismu a základní thése, 1936;
◦ Žena a muž v schematickém a populárním výkladu. Rodina – rasa – národ – lidstvo, 1936;
◦ Vselennaja i čelovečestvo. Predposylki i osnovnyje položenija dinamičesko-evoljucionnogo materializma v schematičeskom i populjarnom izloženii, 1936;
◦ Práce a pracující: úvod ke kritice zásad teorie K. Marxe v schematickém a populárním výkladu, 1937.

vg