Antonín Čala

* 4. 7. 1907 Všemina u Zlína

† 26. 5. 1984 Olomouc

Vlastním jménem František Č. – R. 1928 byl vysvěcen na kněze. V l. 1928–31 studoval na dominikánském řádovém učilišti v Olomouci, 1931–32 v Saulchoir (Belgie), 1932–35 na Angeliku (Pontificia universitá S. Tommaso) v Římě. V l. 1935–50 působil jako profesor filozofie, sociologie a teologie na řádovém učilišti v Olomouci, 1940–45 na arcibiskupském bohovědném učilišti v Olomouci. R. 1950 byl internován v Želivě, po propuštění pracoval nejprve v civilním zaměstnání, později jako duchovní správce dominikánek ve Viceměřicích.

Patřil k olomouckému novotomistickému kruhu (M. Habáň, E. Soukup, S. M. Braito, R. Dacík ad.). Knihu Základy víry napsal (poprvé vyšla péčí Matice cyrilometodějské v Olomouci r. 1992) v r. 1977 pro poučení mladých lidí hledajících pravdu, ale „ztrácejících správný směr v základních životních otázkách“; jim vysvětluje základy křesťanské věrouky o Bohu, světě, člověku, náboženství, Kristu, církvi a morálce (mj. tu odmítá Darwinovu vývojovou teorii jako nevědeckou, odporující „ve všech svých částech skutečnosti i zdravému rozumu“). Náboženství pokládá za nanejvýš potřebné pro jedince i pro společnost a jeho podstatu spatřuje v „přiznávání úcty Bohu a z toho vyplývajícím kultu“. Jedinečnost Ježíšovy osobnosti v dějinách lidstva shledává v jeho „nadlidské svatosti, vznešenosti a moudrosti“; ty jsou zároveň důkazem toho, že „Ježíš není jen nějaký lidský genius, nadčlověk nebo vyslanec Boží, nýbrž sám Bůh v lidské podobě“, který před člověka staví nejdokonalejší cíl – mravní dokonalost. Soudil, že nejen křesťanská, ale i přirozená morálka těsně souvisí s náboženstvím a je na něm závislá; i přirozená morálka totiž nutně předpokládá aspoň víru v osobního Boha, „od něhož pramení všechna závaznost mravních zákonů“. Křesťanskou morálku pro její „krásu a vznešenost“ stavěl nad ostatní morálky starší i novější doby: „týká se celého člověka a řídí všechno jeho jednání. Řídí jeho poměr k Bohu, bližnímu i k sobě samému, dává lidstvu správný směr, světlo, sílu a pravé štěstí“.

Bibliografie:
◦ O povaze svátostných charakterů, 1937;
◦ Duchovní hudba, Mariologie, 1944;
◦ Liturgika pro laiky, 1946;
◦ Filosofie komunismu, 1946;
◦ Základy komunismu, 1946;
◦ Marxismus v myšlení a životě, 1947;
◦ Základy víry, 1992.

Časopisecké příspěvky:
◦ Sociologický soustavný kurs, FR 1938. T. J. Bahounek: Sociální učení církve, 1991;
◦ J. Hanuš: Malý slovník osobností českého katolicismu, 2005;
◦ Z. Ovečka: Česká katolická morální teologie, 2011.

hp