Rudolf Carnap

* 18. 5. 1891 Ronsdorf u Barmen

† 14. 9. 1970 Sante Monica (Kalifornie)

V r. 1931 se profesoru fyziky Philippu Frankovi podařilo prosadit znovuzřízení stolice přírodní filozofie na přírodovědeckém oddělení německé univerzity v Praze (dovolával se tradice spjaté se jménem Ernsta Macha). Na toto místo byl pak pozván C., od r. 1926 docent a od r. 1929 profesor vídeňské univerzity. Frank a C. byli členy Vídeňského kruhu, který v r. 1929 založil profesor Moritz Schlick, vedoucí vídeňské katedry induktivních věd. Na počátku 30. let byl C. už znám jako představitel logickopozitivistického (logickoempirického, novopozitivistického) programu zlogičtění a zvědečtění filozofie, která by se – jako logická analýza jazyka – měla oprostit od metafyziky, tj. souboru vět empiricky ani racionálně nezdůvodnitelných a neverifikovatelných (Der logische Aufbau der Welt. Versuch einer Konstitutionstheorie der Begriffe, 1928, Scheinprobleme in der Philosophie, 1928, Abriss der Logistik, 1929 aj.). Od r. 1929 C. redigoval – s H. Reichenbachem z berlínské Společnosti pro empirickou filozofii – časopis Erkenntnis. V prosinci r. 1935 přesídlil z Prahy do USA, kde pak působil na univerzitách v Chicagu a Los Angeles. V Americe své výzkumy metajazyka rozšířil o logickou sémantiku a publikoval spisy Introduction to Semantics, 1942, Formalization of Logic, 1943, Meaning and Necessity, 1947, Logical Fondations of Probability, 1950, Introduction to Symbolic Logic, 1958.

V Praze C. bydlel se svou manželkou Inou (uvádí se, že v Motole, Pod Homolkou 146). Jeho univerzitní přednášky měly široký záběr: Filozofické základy matematické a fyzikální geometrie, Systém věd, Úvod do teorie poznání, Filozofické základy aritmetiky, Kritické dějiny filozofie novověku, Úvod do vědecké filozofie, Filozofické základy přírodních věd, Současné směry přírodní filozofie, Úvod do teorie množin, Logika. Na čas se jeho pražskými posluchači stali i W. V. Quine (z Harvardu) a Ch. Morris (z Chicaga), brzy potom proslulí svými pracemi z logiky a sémiotiky (české posluchače však C. – jak se zdá – neměl). Za pražského pobytu C. publikoval – vedle studie Überwindung der Metaphysik durch logische Analyse der Sprache (v Erkenntnis 1932) aj. – jeden ze svých nejvýznamnějších spisů Logische Syntax der Sprache (vyšel v r. 1934 ve vídeňské edici Schriften zur Wissenschaftlichen Weltauffassung , řízené Ph. Frankem a M. Schlickem). Jde o základní dílo syntaktické etapy logického pozitivismu. C. o něm později ve své autobiografii napsal: „V našich diskuzích ve Vídeňském kruhu vyšlo najevo, že jakýkoli pokus o preciznější formulaci oněch filozofických problémů, které nás zajímaly, končil u problémů logické analýzy jazyka. Protože se podle našeho názoru sporná otázka ve filozofických názorech týkala jazyka, nikoli světa, tyto problémy neměly být formulovány v jazyce objektu, nýbrž v metajazyce. Zdálo se mi proto, že by vypracování vhodného metajazyka mohlo podstatně přispět k větší jasnosti ve formulaci filozofických problémů a k větší plodnosti jim věnovaných diskuzí. Už v Praze C. také začal systematický výzkum logických vztahů mezi vědeckými pojmy a pojmy základními, vyjadřujícími pozorovatelné vlastnosti materiálních věcí; výsledky zveřejnil v článku Testability and Meaning v Philosophy of Science (Baltimore) 1936. V Praze se C. podílel na přípravě Kongresu pro jednotnou vědu a byl také členem sekretariátu VIII. světového kongresu filozofů v r. 1934 (měl na něm přednášku Die Methode der logischen Analyse a zúčastnil se diskuzí v několika sekcích). – O svém životě v Praze C. napsal: „Byl ještě samotářštější než ve Vídni. Většinu času jsem využíval k soustředěné práci, zvláště na knize o logické syntaxi. Se svými filozofickými přáteli ve Vídni jsem zůstával v těsném kontaktu prostřednictvím častých návštěv... S nastolením Hitlerovy vlády v Německu v r. 1933 se stávalo politické ovzduší dokonce v Rakousku a Československu víc a víc intoleratní. Většina lidí v Československu, jakož i Benešova vláda, zastávala zřetelně demokratické stanovisko. Avšak nacistická ideologie se stále více rozšiřovala mezi německy mluvícím obyvatelstvem sudetského území a tím i mezi studenty naší univerzity, a dokonce i mezi některými profesory. Nadto bylo i nebezpečí Hitlerovy intervence. Proto jsem se začal snažit, abych se dostal do Ameriky, přinejmenším na čas. – V r. 1991 (27.–29. 5.) uspořádal Ústav pro teorii a historii vědy ČSAV mezinárodní konferenci „R. C. und Prag“, s úvodním referátem L. Tondla R. C. a Praha.

Bibliografie:
◦ České a slovenské př. C. prací: Problémy jazyka vědy (Výbor z prací R. C.), ed. a př. K. Berka, L. Tondl, před. L. Tondl, s bibliografií prací R. C., 1968 (Formální a reálné vědy, Testovatelnost a smysl. Základy logiky a matematiky, O explikaci, Dva pojmy pravděpodobnosti, Epiricismus, sémantika a ontologie, Významové postuláty, Význam a synonymie v přirozených jazycích, Metodologický charakter teoretických pojmů, Cíl induktivní logiky);
◦ Překonání metafyziky logickou analýzou jazyka (př. K. Berka, před. P. Materna), FČ 1991;
◦ Empirizmus, sémantika a ontológia, Logický empirizmus a filozofia prírodných vied, in Antológia z diel filozofov, 9. díl, 1968;
◦ Význam a nevyhnutelnosť, přel. R. Cedzo, 2005.

Literatura:
◦ V. Tardy: (recenze) R. C.: Physikalische Begriffsbildung, ČM 1930;
◦ V. Tardy: (recenze) R. C.: Der logische Aufbau der Welt, ČM 1931;
◦ V. Tardy: Fysikalismus – dnešní stadium materialismu, ČM 1932;
◦ E. Rádl: Profesor C., Národní listy 1932 (srov. ČM 1932);
◦ V. Tardy: Logistika na filosofickém kongresu, ČM 1934;
◦ V. Tardy: C. logická syntax, ČM 1934;
◦ V. Tardy: Heuristické předpoklady fysikálního bádání, ČM 1934;
◦ J. Král: ČsF, 1937;
◦ J. Tvrdý: Logika, 1937;
◦ I. Hrušovský: R. C. a logická syntax, sb. Áno a nie, 1938;
◦ A. Dratvová: Filosofie a přírodovědecké poznání, 1939;
◦ I. Hrušovský: Teória vedy, 1942;
◦ A. Dratvová: Nový úvod do symbolické logiky, FČ 1958 (rec. R. C.: Einführung in die symbolische Logik);
◦ L. Tondl a kol.: Současná západní filosofie, 1958;
◦ V. Ruml: Základní otázky logického positivismu, 1962;
◦ V. Zeman: Autobiografie R. C., Vědecké informace ÚML pro vysoké školy, 1965;
◦ J. Bodnár: Od realizmu k iracionalizmu (kap. R. C. a „čistá sémantika“), 1966;
◦ B. Fajkus: Existence, realita, matérie, 1968;
◦ K. Berka, L. Tondl: K úmrtí R. C., FČ 1971;
◦ K. Berka: R. C., Universitas 1991;
◦ K. Berka: Die antimetaphysische Standpunkt R. C., Teorie vědy 1991;
◦ K. Berka: „Metafyzika“ R. C., FČ 1991;
◦ F. Rivenc: C. a etický problém, FČ 1991;
◦ R. Marada: Vědecká konference „R. C. und Prag“, FČ 1991;
◦ J. Peregrin: Logika ve filosofii, filosofie v logice. (Historický úvod do analytické filosofie), 1992;
◦ J. Fiala: Poznání, pravda a nutnost I. a II., Vesmír 2000, č. 5, 6;
◦ P. Brodský, J. Š. Cieslar: Fialova kritika Carnapa a Popperův „Mýtus rámce“, Vesmír 2001, č. 1;
◦ L. Valenta: Problémy analytické filosofie, 2003;
◦ J. Peregrin: Kapitoly z analytické filosofie, 2005;
◦ Sb. Schizma filosofie 20. století, 2006;
◦ T. Marvan, M. Zouhar (eds): Svet jazyka a svet za jazykom, 2007.

jg