Jan Čep

* 31. 12. 1902 Myslechovice u Litovle

† 25. 1. 1974 Paříž

Je znám především jako spisovatel spiritualistického zaměření. Gymnázium vystudoval v Litovli. Po maturitě (1922) si na FF UK zapsal češtinu, francouzštinu, angličtinu a všeobecnou lingvistiku. K jeho profesorům patřili F. X. Šalda, V. Mathesius, J. Fischer. Po první státní zkoušce studia přerušil. V l. 1926–28 žil u samorostlého myslitele a překladatele Josefa Floriána ve Staré Říši, kde se prohloubil jeho křesťanský světový názor. Po odchodu ze Staré Říše cestoval po západní a jižní Evropě. V době druhé světové války, kterou prožil v Myslechovicích, udržoval úzké kontakty s olomouckými dominikány, zejména s S. M. Braitem. V r. 1945 se vrátil do Prahy a vedle své spisovatelské činnosti pracoval jako nakladatelský lektor a překladatel. V srpnu 1948 emigroval do Francie, kde pak žil až do své smrti; pouze léta 1951–55 strávil v Mnichově, kde působil v rozhlasové stanici Svobodná Evropa.

Jako občan se Č. projevil nejvýrazněji v řeči, kterou nesměl pronést: Když se po válce konal v Praze Světový festival mládeže, byl vybrán, aby na slavnostním zahájení promluvil francouzsky k zahraničním delegátům. Připravil si text s obhajobou základních lidských a občanských práv (Deklarace z r. 1945), které by mohly vyvést svět ze zmatků poválečné doby. Byla to slova státnická a vpravdě prorocká. Tehdejší hlavní pořadatelé festivalu však projevu zabránili a bylo znemožněno i jeho rozhlasové vysílání. Jen revue Vyšehrad otiskla Č. slova beze změny. Tak se u nás směřovalo k totalitě. Pozdější inscenované procesy s českými spisovateli naznačily, co by se bylo s Č. stalo, kdyby nevolil exil. Č. byl také obráncem přírody jako všeho stvořeného, bez ruralistického podtextu. S přírodou přicházel do styku o prázdninách ve Francii a severní Itálii. Vyvolávala v něm úžas – a úžas tváří v tvář světu je počátkem každého filozofování. Byl filozofem i laickým teologem, protože si kladl základní otázky lidské existence. Pokoušel se na ně odpovídat ve Svobodné Evropě v rozhlasových meditacích, které si sám četl (nejprve v rozhlasových studiích v Mnichově, v Anglické zahradě, a pak v rue de la Paix a na Champs Élysées, kam jednou týdně docházel). Č. filozofie není z jednoho kusu. Jsou v ní poezie a prózy, ozvuky dávných i soudobých filozofů, státníků a teologů, reminiscence na francouzské katolické existencialisty, ba i mystika (Č. oblíbená představa „společenství mrtvých, živých, nenarozených“). Je to esejistika vysoké úrovně. Opravdovost uchránila Č. před eklekticismem: co napsal, to zažil, promyslel, zvážil. "Byla to pro něho duchovní i fyzická dřina." (J. Dresler) Nebylo snadné psát každých čtrnáct dní patnáctiminutový referát o posledních novinkách světové literatury pro Knihu týdne (v tom se střídal zejména se Zdeňkem Ledererem), a také týden co týden, měsíc za měsícem, rok za rokem své meditace (Jak přežít, Úvahy časové a nadčasové). Č. se rozdával, mořil se, pak se začal omlouvat, že musí tu nebo onu meditaci vynechat, abychom vysílali starší repeat, pak se opakoval, „montoval“ ze starších textů, měl pocit, že už nemá co říci. Pak následovalo konečné období, které Jaroslav Dresler v seriálu pro brněnský Akord nazval Tragedie Jana Čepa. Ve všech Č. knihách z té doby (všechny ovšem nebyly rozhlasově vysílány) lze vystopovat stoupající vliv francouzských křesťanských existencialistů M. Blondela, G. Marcela a také K. Jasperse. Filozofické eseje publikoval především v exilu, převážně v edicích Vigilie a Studium Křesťanské akademie v Římě:

Bibliografie:
◦ O lidský svět, 1953;
◦ Malé řeči sváteční, 1959;
◦ Poutník na zemi, 1965;
◦ Sestra úzkost 1975 (název těchto nedokončených memoárů je shodný s titulem výboru povídek z r. 1944);
◦ Samomluvy a rozhovory, 1959 (ve švédském Lundu), česky Brno 1997.

Literatura:
◦ Z. Rotrekl: Skrytá tvář české literatury, 1991;
◦ J. Med: Spisovatelé ve stínu, 1994;
◦ Slovník českých spisovatelů od roku 1945 I, 1995;
◦ Dějiny české literatury IV, 1995;
◦ M. Trávníček: Pouť a vyhnanství. Život a dílo J. Č., 1996;
◦ J. Hanuš: Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století, 2005;
◦ P. Vošahlíková a kol.: Biografický slovník českých zemí, 10. sešit, 2008;
◦ M. Putna: Česká katolická literatura v kontextu let 1918–1945, 2010.

ak