Vladimír Čermák

* 3. 9. 1929 Čechyně, okr. Vyškov
† 21. 7. 2004 Brno

Po maturitě na II. státním gymnáziu v Brně-Husovicích (1948) studoval na PF MU a od r. 1950 na PF UK; v r. 1952 dosáhl titulu doktora práv. V srpnu 1952 nastoupil jako právní čekatel u Krajského soudu v Brně, v jehož obvodu působil i u okresních soudů v Mikulově, Moravské Třebové a Svitavách. Ačkoliv vyřizoval občanskoprávní agendu, dostával se tu velmi často do konfliktu s totalitní státní mocí. Na vlastní žádost nastoupil dne 1. 6. 1975 do Kovopodniku města Brna, kde pracoval jako právník do 31. 8. 1990. Na základě konkurzního řízení byl 1. 9. 1990 přijat na FF MU, kde do 15. 7. 1993 zastával funkci vedoucího katedry politologie. V r. 1993 se habilitoval, v. r. 1994 byl jmenován profesorem sociální filozofie. V l. 1990–93 působil také jako učitel na JAMU v Brně. Dne 15. 7. 1993 byl jmenován soudcem Ústavního soudu ČR, kde pracoval až do konce svého života, který tak měl vskutku po okraj naplněn svědomitou a poctivou prací. Dále vyučoval na FF MU.

Filozofie byla předmětem jeho zájmu již na gymnáziu, volba studia na PF byla jen reakcí na únorové události r. 1948. Filozofií se nicméně soustavně zabýval ve filozofickém podzemí, které trvalo 40 let. V 50. l. napsal monografii Idea demokracie v antické filosofii, která však zůstala v rukopise a byla jen tajně recenzována. Na základě předchozích studií v 70. a 80. l. napsal své stěžejní pětisvazkové dílo Otázka demokracie (I. Demokracie a totalitarismus, II. Člověk, III. Společnost a stát, IV. Hodnoty, normy a instituce, V. Funkce demokracie), z něhož byly zatím publikovány první dva svazky v nakladatelství Academia. V tomto díle ideově navazuje na Masarykovo pojetí humanitní demokracie. Sjednocuje v něm přístupy politologické, filozofické a sociologické a přichází s řadou nových pohledů. Publikovat mu bylo umožněno teprve v druhé polovině 80. let. Tato léta měla rovněž zásadní význam pro jeho další myšlenkový vývoj; stal se totiž odborným poradcem brněnských experimentálních scén Divadla na provázku a Hadivadla. V té době přednášel i na různých divadelních seminářích; v r. 1988 měl zásadní programovou přednášku o filozofii člověka a společnosti na celostátní konferenci Českého svazu dramatických umělců v Hradci Králové. V tomto období publikoval v různých divadelních časopisech: v řadě příspěvků analyzoval kategorie řeckého i moderního dramatu a také vliv řeckého dramatu na vznik a vývoj myšlenky demokracie. Je spoluautorem scénické revue Rozrazil 1/88 (O demokracii); její inscenace zmíněnými brněnskými divadly je – spolu s Res publica v Realistickém divadle v Praze – považována za jeden z vrcholných dramatických činů českého divadla v l. 1985–89. V odborné literatuře se všeobecně konstatuje, že v uvedeném období se české divadlo zásluhou těchto a dalších děl stalo možná nejsofistikovanější scénou v Evropě a že také připravovalo půdu pro návrat demokracie v Československu. – Nezanedbatelná je také Č. účast na různých mezinárodních konferencích po r. 1989. Jako soudce filozofického zaměření se ve své činnosti na Ústavním soudu ČR soustřeďuje na otázky základních lidských práv se zdůrazňováním hodnotového řádu společnosti jako jejího nosného prvku.

Bibliografie:
◦ Vědecká výchova ve světě, 1992;
◦ The elements of social structure: totalitarian versus demokracy, Leusden 1990;
◦ Otázka demokracie I. Demokracie a totalitarismus, 1992;
◦ Otázka demokracie II. Člověk, 1992;
◦ III. Společnost a stát, 2011;
◦ IV. Hodnoty, normy a instituce, 2011;
◦ V. Funkce demokracie, 1999;
◦ Pozvání do politologie, 1994.

Sborníky:
◦ Zu einigen Fragen des Kelsens Reiner Rechtslehre, Sb. Právnické fakulty MU Brno 1991.

Časopisecké příspěvky:
◦ Sofoklova Antigona, Program. Divadelní list LX, č. 5, 6, 7;
◦ Euripidovy Bakchantky, Program. Divadelní list LXI, č. 4, 5;
◦ Řecké drama a jeho vliv na vznik a vývoj myšlenky demokracie, Divadlo a etika, Program. Divadelní list LXI, č. 7;
◦ Beckettovo Čekání na Godota, Program. Divadelní list LXII, č. 3;
◦ Hostina filosofů, Bulletin 88/5 Svazu českých dramatických umělců; Kafkův proces, Program Hadivadla Brno, 1989, č. 1;
◦ Člověk a identita, List pro literaturu 1990;
◦ Hodnoty a kontinuita, ROK – Revue otevřené kultury 1990;
◦ Člověk a život, List pro literaturu 1990, č. 9;
◦ Antigoné – opravdu jen „připomínkou beze vší síly?“, Svět a divadlo 1991;
◦ Křesťanství a demokracie, Proglas 1991;
◦ Moc – opravdu jen negativní fenomén? Universitas 1993;
◦ K některým otázkám Kelsenovy ryzí nauky právní, Právní praxe 1994;
◦ O některých aspektech vztahu kategorií moci a panství, Politologický časopis 1994;
◦ Platón – opravdu nepřítel otevřené společnosti? Politologický časopis 1995.

Literatura:
◦ P. Fiala, F. Mikš: Rozhovory s V. Č. O filozofii, politice a právu, 2000;
◦ K. Hvížďala: Laskavý rebel profesor a soudce Č., LN 22. 7. 2004;
◦ V. Č. Člověk – filozof – soudce, ed. J. Baroš, 2009.

a