Jan Češka

† 1551

Působil jako kališnický kněz, posléze na zámku v Pardubicích. Pro jeho humanistické vzdělání mu Vilém z Pernštejna svěřil výchovu svých dvou synů. Původně pro ně Č. pořídil Příkladné řeči a užitečná naučení, vybraná z kněh hlubokých mudrcův (tiskem 1529, 1572, 1579). Tato „zdařilá kompilace z tvorby humanistické a antické“ (M. Kopecký) citáty z Pythagory, Demokrita, Sokrata, Platona, Aristotela, Diogena, Cicerona, Seneky ad. doplňuje beletristickými příběhy. Při jejím sestavování se Č. opíral o Petrarcovu práci De remedius utiusque fortunae. Dialogickou formou (s postavou Fortuny) doporučuje dospívat k moudrosti a štěstí stálým sebevzděláváním (studiem autorů antických – pohanských i křesťanských) a dalšími způsoby sebezdokonalování. – Č. Příkladné řeči odpovídaly dobové oblibě mravoučné četby. Např. z r. 1512 tu byl Václava Píseckého překlad starořeckého Izokratova napomenutí k Demonikovi, z r. 1518 moralistní satira Frantova práva (od plzeňského lékaře Jana Franty), rok před dílem Č. vyšla (v Praze) Pravidla lidského života a (v Plzni) Rady zhovadilých zvieřat a ptactva k člověku. Na Č. dílo navázal Šimon Lomnický z Budče svými Instrukcemi mladému hospodáři (1596).

Bibliografie:
◦ Další vydání Příkladných řečí: Základové moudrosti a opatrnosti, ed. F. S. Bezděk, 1844;
◦ Řeči a naučení hlubokých mudrců, ed. M. Nedvědová, 1982.

Literatura:
◦ P. J. Šafařík: Předmluva k J. Č.: Základové moudrosti a opatrnosti, 1844;
◦ Doslov v J. Č.: Řeči a naučení hlubokých mudrců, 1982, recenze A. Vidmanové, Listy filologické 1984, č. 1;
◦ M. Kopecký: Český humanismus, 1988;
◦ J. Pelán: Kapitoly z francouzské, italské a české literatury, 2007.

md