Emanuel Chalupný

* 14. 12. 1879 Tábor

† 27. 5. 1958 Tábor

Po absolvování gymnázia v Táboře (1898) studoval na PF a FF UK v Praze; 1903 JUDr. V l. 1901–02 redigoval časopis Studentské směry, kde se zabýval otázkami duchovní orientace a angažovanosti mládeže. V r. 1901 otiskl svůj překlad části Engelsova spisu Postavení dělnické třídy v Anglii. V l. 1906–10 působil v týdeníku Přehled. Svou profesní životní dráhu začíná jako advokátní koncipient v Mladé Boleslavi (1904–08) a později ve Velvarech (1908–10), od r. 1910 byl advokátem v Táboře. V r. 1916 byl vyzván k habilitaci na české PF UK, avšak v r. 1920 byla jeho žádost zamítnuta. Od r. 1923 byl docentem sociologie na FF MU v Brně, v následujícím roce se stal docentem též na české technice v Praze. V l. 1936–48 byl profesorem sociologie na FF MU v Brně (kde se mj. podílel na založení a redigování Sociologické revue). Od r. 1928 do r. 1939 přednášel na Svobodné škole politických nauk v Praze. Patřil ke spoluzakladatelům Masarykovy sociologické společnosti (byl jejím předsedou v l. 1925–39). Zároveň působil v mnoha zahraničních sociologických společnostech a organizacích, mj. v mezinárodních sociologických ústavech v Paříži a v Ženevě, v Ukrajinském sociologickém ústavu v Praze a v Sociologické společnosti v USA. Jako badatel v oblasti sociologie venkova byl členem Čs. akademie zemědělské. Vzhledem k svému zájmu o českou kulturu a literaturu byl pověřen právním vykonáním posledních vůlí O. Březiny a F. X. Šaldy.

Od počátků svého myšlenkového a teoretického vývoje byl ovlivněn pozitivismem. Zdůrazňoval význam empirické systematiky a kritické metodologie, zároveň však odmítal pozitivistické ztotožňování filozofie s vědou, resp. s pouhým zobecněním poznatků jednotlivých věd. I když je filozofické myšlení hlubší, všeobecnější a složitější než jakákoliv vědecká teorie, vyznačuje se filozofie na druhé straně daleko menší exaktností než věda. Vědeckou teorii charakterizuje podle Ch. především formálnost a abstraktnost, pod vlivem A. Comta zároveň zdůrazňuje, že obsahová výstavba vědecké teorie je založena nikoliv pouze na faktech, nýbrž na postihování zákonitostí, vyjadřujících a vysvětlujících obecné vztahy mezi fakty. Ch. pojímal sociologii jako vědu o civilizaci a kultuře a v této souvislosti ji odmítal chápat jako exaktní přírodní vědu, která by vycházela z výsledků speciálních věd. Při zkoumání sociálních jevů zdůrazňoval princip jednoty teorie a praxe, sepětí abstraktních a konkrétních metod vědeckého výzkumu. – Značný význam měl Ch. zájem o některé ideové a sociálněvědné směry, které nebyly příliš reflektovány v českém filozofickém myšlení. Od počátku své vědecké dráhy věnoval pozornost např. Karlu Marxovi. I když v souladu se svým sociálně orientovaným liberalismem a důrazem na tzv. etický socialismus nesouhlasil s jednostranností Marxových filozoficko-ekonomických a společenských teorií, považoval jej za jednoho z prvních a nejvýznamnějších sociologů ekonomiky. V tomto ohledu měl Ch. velký vliv na myšlenkový vývoj Jaroslava Kabeše, kterého upozornil na některé práce Karla Marxe (Občanská válka ve Francii, první díl Kapitálu). V souladu se svou pozorností k otázkám literatury a umění, které český filozofický pozitivismus opomíjel, projevoval Ch. také hluboký zájem o filozofické myšlení O. Březiny. Zároveň jako první upozornil českou filozofickou veřejnost na dílo Ladislava Klímy a podporoval jeho publikační činnost. Jako průkopník české sociologie a filozofie literatury podrobil analýze především osobnosti českého národního obrození v sociálním kontextu. Největší pozornost věnoval J. Jungmannovi (1909, 1912), K. Havlíčku Borovskému (1908, 1929) a O. Březinovi (zvláště 1912). Hluboké sociologické analýze podrobil literární činnost J. V. Sládka i společenský kontext jeho tvorby (1916) a dílo J. Holečka. Zároveň se pokoušel postihnout podstatné rysy české duchovní tradice, kterou zakládal na ideovém odkazu husitství a českého národního obrození. Zdůrazňoval význam duchovních a kulturních tradic „československého“ národa a anticipační charakter české národní povahy, která není v psychologickém rozporu s národní povahou slovenskou.

Bibliografie:
◦ Úvod do sociologie s ohledem na české poměry, 1905;
◦ Národní povaha česká, 1907;
◦ Antika a moderní život, 1908;
◦ K. Havlíček, 1908;
◦ J. Jungmann, 1909;
◦ Úkol českého národa, 1910;
◦ Boj za očistu české vědy a filosofie. Proti F. Krejčímu, E. Rádlovi a spol., 1912;
◦ Studie o O. Březinovi a jiných zjevech českého umění a filosofie, 1912;
◦ J. V. Sládek, 1916;
◦ Sociologie I–V (I. Základy sociologie, 1916, II. Dějiny sociologie, 1920, III. Statika, 1920, IV. Statika, 1921, V. Vývoj lidstva, 1921, 2. rozš. vyd. 1927–35);
◦ Přední tvůrcové národního programu: Jungmann, Havlíček, Tyrš a Masaryk, 1921;
◦ Právní filosofie V. S. Solovjova, 1921;
◦ Sociologie citů dle V. Pareta, 1925;
◦ Národní povaha jihočeská, 1926;
◦ Husitství, Táboři a prof. Pekař, 1928;
◦ Systém sociologie v náčrtku, 1928, 2. vyd. 1948;
◦ Havlíček. Prostředí, osobnost a dílo, 1929;
◦ Sociologie a filosofie práva a mravnosti, 1929;
◦ Prolegomena k československé sociologii venkova, 1933;
◦ Masaryk jako sociolog, 1937;
◦ Národní povaha československá, 1932;
◦ Logika vědy, 1945;
◦ Sociologie pro každého, 1948;
◦ Němci hrozí, 1948;
◦ František Bílek, 1970.

Časopisecké příspěvky:
◦ L. Klíma: Svět jako vědomí a nic (rec.), ČM 1906;
◦ Comte jako sociolog, RF 1922;
◦ L. Klíma: Vteřina a věčnost (rec), RF 1927–1928;
◦ Studentské směry, Čas, Sokol, Tribuna, SR, Nová Říše, Přehled.

Literatura:
◦ J. Král: ČsF, 1937;
◦ J. B. Kozák, T. Čep, J. Kříženecký: O vědeckém a filosofickém díle E. Ch., 1938;
◦ I. A. Bláha: Osobnost a dílo E. Ch., SR 1939;
◦ 60 let E. Ch., 1940;
◦ J. Kabeš (ed.): Duchovní přátelství. Vzájemná korespondence L. Klímy s E. Ch. a O. Březinou, 1940, 1990;
◦ V. Kadlec: K dílu sociologa E. Ch., SČ 1968;
◦ Antologie, 1989;
◦ E. Pecka: Sociolog E. Ch., 1991;
◦ SZA, 1991;
◦ L. Nový: J. L. Fischer a počátky brněnské Sociologické revue. Z dopisů A. Bláhy, E. Ch. a B. Zwickera J. L. Fischerovi, in Hledání řádu skutečnosti, 1994;
◦ E. Ch., česká kultura, česká sociologie a Tábor, ed. J. Zumr, 1999 (se Soupisem díla od V. Mojžíše a K. Urianka).

jhr