Květoslav Chvatík

* 19. 1. 1930 Bystřice pod Hostýnem

† 18. 1. 2012 Kostnice

Po maturitě na reálném gymnáziu v Holešově (1950) studoval na FF UK v Praze (1950–54) filozofii a estetiku (diplomová práce Estetické názory J. Wolkera). V l. 1954–70 byl vědeckým aspirantem (CSc. 1958, dizertace B. Václavek a vývoj marxistické estetiky) a vědeckým pracovníkem FÚ ČSAV. Vliv na jeho další vývoj měli hlavně J. Patočka, z generačně bližších K. Kosík a R. Kalivoda. V r. 1964 se habilitoval na základě knižního vydání kandidátské dizertace. Od r. 1964 přednášel externě estetiku na FF UK. V l. 1968–69 měl stipendium na univerzitě v Mnichově. Po propuštění z FÚ působil (1970–80) jako bibliograf v knihovně Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. V r. 1980 získal politický azyl v SRN; zde na Patočkovo doporučení z 60. let obdržel stipendium na univerzitě v Mnichově (1980–81). V l. 1982–89 byl hostujícím profesorem na univerzitě v Kostnici, působil v rámci Fachgruppe Literaturwissenschaft Universität Konstanz, 1990–91 hostujícím profesorem na univerzitě v Mnichově. V období 1983–93 konal jednotlivé přednášky a účastnil se konferencí na univerzitách v Curychu, Bernu, Freiburku, Brémách, Göttingen, Bamberku aj.; po listopadu 1989 též v České republice. R. 1991 byl penzionován. Žil střídavě v Kostnici (Německo), ve Švýcarsku a na Bahamách. Příspěvky z oblasti filozofie, estetiky a teorie umění začal publikovat v Nové mysli a Novém životě (od 1956), později spolupracoval s periodiky zaměření filozofického (např. FČ), literárněvědného (Česká literatura) i šířeji kulturního (Plamen, Literární noviny, Literární listy, Host do domu atd.). V r. 1966 byl spoluzakladatelem časopisu Orientace. V exilu spolupracoval hlavně s časopisy Listy (Řím) a Proměny (New York). Po r. 1989 publikuje i v časopisech vycházejících v ČR. Od poloviny 50. let měly na Ch. vývoj vliv kontakty s V. Effenbergerem a okruhem pražských surrealistů, od 1960 s J. Mukařovským. Ch. se zasloužil o postupné vydání Mukařovského díla a strukturalismus jej ovlivnil také metodologicky. Na konci 60. let se podílel na realizování třísvazkového výboru z díla K. Teiga.

Jako estetik se zprvu zabýval hlavně teorií a historií literatury a výtvarného umění 20. století, zvláště uměleckou avantgardou a postupně i uměnovědným strukturalismem. Inspirován tímto literárněvědným a filozofickým směrem propojil teorii s historickou analýzou už ve své práci o B. Václavkovi. Na pozadí vývoje moderního estetického myšlení v ní sledoval proměny Václavkových teoretických a programových postojů od proletářské literatury přes avantgardní dualismus čistého umění a funkční tvorby až k pokusům konstruovat syntézu obou proudů v podobě socialistického realismu 30. let. Narušením dosavadních schematických představ o české meziválečné teorii a kritice a pozitivním hodnocením avantgardy rozdělila tato Ch. práce tehdejší kritickou a teoretickou obec na dva proudy, jež setrvaly ve vzájemném napětí až do začátku 70. let, kdy byl hlavně v důsledku politických změn a následné tzv. normalizace a konzolidace antidogmatický směr potlačen. K problematice avantgardy se Ch. vrátil jak teoreticky (Smysl moderního umění), tak edičně (antologie Poetismus). Rovněž novátorství strukturalistické estetiky odvozoval bezprostředně od podoby moderního umění, hlavně od avantgardy a jejího odvratu od mimetických zobrazovacích postupů (Strukturalismus a avantgarda). V zahraničí vydal svou zásadní teoretickou práci Tschechoslowakischer Strukturalismus (vznikla v Praze 1972–78). V první části pojednává o historii pražské školy, v druhé o filozofických základech strukturalismu (včetně kritiky francouzského strukturalismu), ve třetí podává systematický výklad strukturální estetiky (třetí část vyšla samostatně česky). Souhrn Ch. analytických studií z estetiky a poetiky obsahuje práce Mensch und Struktur. V posledních letech se věnoval i esejům o vztahu umění a politiky a kritickým interpretacím a analýzám soudobé literatury exilové (M. Kundera, J. Škvorecký, S. Richterová, L. Moníková ad.) i domácí (J. Seifert, B. Hrabal, J. Skácel, L. Vaculík, V. Havel, I. Klíma, J. Kratochvíl ad.). V práci Svět románů M. Kundery analyzuje autorovo prozaické dílo od Směšných lásek až po současnost.

Bibliografie (z díla):
◦ Bedřich Václavek a vývoj marxistické estetiky, 1962;
◦ Smysl moderního umění, 1965;
◦ Strukturalismus a avantgarda, 1970 (něm. Mnichov 1970);
◦ Tschechoslowakischer Strukturalismus. Theorie und Geschichte, München 1981;
◦ Mensch und Struktur. Kapitel aus der neostrukturalen Ästhetik und Poetik, Frankfurt a. Main 1987;
◦ Pohledy na českou literaturu z ptačí perspektivy, 1991;
◦ Melancholie a vzdor. Eseje o české literatuře, 1992;
◦ Svět románů Milana Kundery, 1994 (něm. Die Fallen der Welt. Der Romancier Milan Kundera, München 1994; též fr. a špan.);
◦ Strukturální estetika, 1994 (třetí část knihy Tschechoslowakischer Strukturalismus);
◦ Člověk a struktury. Kapitoly z neostrukturální poetiky a estetiky, 1996;
◦ Knihy vzpomínek a příběhů, 2001;
◦ Od avantgardy k druhé moderně, 2004.

Sborníky:
◦ Ästhetischer Wert und gesellschaftliche Funktion der Kunst, Actes du IV Congres Int. d'Esthètique, Athény 1960;
◦ Mukařovského estetika a moderní umění, Struktura a smysl literárního díla, ed. F. Vodička, M. Jankovič, 1966;
◦ Erneuerung und Tradition in Ästhetik der sozialistischen Kunst, Actes du Cinquième Congres Int. d'Esthètique, Amsterdam 1964, 21968;
◦ Die Literatur und die Krise unserer Gesellschaft, Nachrichten aus der ČSSR, ed. J. Škvorecký, Frankfurt a. M. 1968;
◦ The Problem of Style from the Standpoint of General Theory of Literature, Problems of Literatury Theory, ed. J. Odmark, Amsterdam 1979;
◦ J. L. Fischer – ein philosophischer Vorkämpfer des Strukturalismus, Semiotics and Dialectics, ed. P. V. Zima, Amsterdam 1981;
◦ Bachtins Ästhetik des Wortes und seine Dostojevskij-Interpretation, The Structure of the literary Proces, ed. P. Steiner, M. Červenka, Amsterdam 1982;
◦ Problémy teoretického vývoje literatury, Xenia Miroslav Červenka quinquagenario, SI 1982;
◦ Dialektika estetična, Robertu Kalivodovi k 11. 12. 1983, SI 1983;
◦ Milan Kundera, Kritisches Lexikon zur fremdsprachigen Literatur, ed. H. L. Arnold, München 1984;
◦ Die Semiotik des literarischen Kunstwerkes, Zeichen und Funktion. Slavistische Beiträge, ed. H. Günther, München 1986;
◦ Herbert Marcuse und Karel Teige über die gesellschaftliche Funktion der Kunst, Die Frankfurter Schule und die Folgen, ed. A. Wellmer, New York – Berlin 1986;
◦ Metamorphosen der Beziehung zwischen Ideologie und Literatur, Das Tauwetter und die Folgen, ed. D. Beyrau, Bremen 1988;
◦ Eine gespaltene Literatur. Die tschechische Literatur zwanzig Jahre nach dem Prager Frühling, Krise der Moderne. Europäisches Forum Alpach, ed. O. Molden, Wien 1988;
◦ Otakar Hostinský a Jan Mukařovský, Josefu Zumrovi k šedesátinám, SI 1988;
◦ Kunderovo druhé „Umění románu“, Laudatio Milanu Jankovičovi. Sb. k 60. narozeninám, SI 1989;
◦ Česká estetika přelomu 19. a 20. století, Po cestách naléhavosti myšlení. J. Zumrovi k 65. narozeninám, 1993.

Časopisecké příspěvky:
◦ K otázkám moderního umění, Výtvarné umění 1960;
◦ Vladislav Vančura, Sozialistisches Tschechoslowakei 1961;
◦ Realismus v diskusi, Plamen 1961;
◦ Postavení avantgardních proudů v české kultuře, Plamen 1965;
◦ Co se sociologií umění, Orientace 1967;
◦ Estetická hodnota, Orientace 1968;
◦ Filozofické otázky strukturalistické estetiky, Česká literatura 1968;
◦ Filozofická interpretace umění a estetika, Orientace 1970;
◦ Možnosti interpretace uměleckých děl, Romboid 1971;
◦ Otevřené dílo Umberta Eca, Estetika 1975;
◦ K teorii literární recepce, Estetika 1976;
◦ Semiotics of a literary work of art, Semiotica 1981;
◦ Zum Gedenken an den Erneuerer des „historischen Bewußtseins“ der Tschechischen Ästhetik Oleg Sus, Die Welt der Slaven 1983;
◦ Die ästhetische Einstellung, Zeitschrift für Semiotik 1983;
◦ Jan Mukařovský, Husserl und Carnap, Zeitschrift für Semiotik 1984;
◦ Jan Mukařovský, Roman Jakobson und der Prager Linguistischer Kreis, Kodikas/Ars Semiotica 1985, fr. Critique 1987;
◦ Struktur als Prozess – Entwurf einer semiotischen Theorie der Literatur, Kodikas/Ars Semiotica 1985;
◦ Contribution a la caracteristique de l`oevre du theoreticien de l'art Otakar Zich, Études tcheque et slovaques 1986–87;
◦ Karel Čapek jako teoretik kultury, Svědectví 1989;
◦ Filozofická prolegomena strukturálního myšlení, FČ 1990;
◦ Filozofie umění Jana Patočky, Proměny 1990;
◦ O strukturalismu a o věcnosti – rozhovor s K. Hvížďalou, Listy 1991;
◦ Možnosti interpretace literárních děl, Estetika 1991;
◦ Antropologické zdroje strukturální poetiky a estetiky, Tvar 1992, č. 4;
◦ Artefakt a estetický objekt, Estetika 1992;
◦ Teige a báseň. Karel Teige jako teoretik moderny, Tvar 1994, č. 1;
◦ Postmoderna jako sebekritika moderny, Tvar 1996, č. 7;
◦ Patočka a Heidegger. Poznámky na okraj dvou filozofických monografií, Tvar 1996, č. 13.

Předmluvy:
◦ V. Effenberger: Realita a poezie, 1969;
◦ Die Prager Moderne, Frankfurt a. M. 1991.

Edice:
◦ K. Teige: Jarmark umění (s J. Brabcem), 1964;
◦ J. Mukařovský: Studie z estetiky, 1966;
◦ Poetismus (se Z. Pešatem), 1967;
◦ J. Mukařovský: Cestami poetiky a estetiky (s B. Svozilem), 1971;
◦ J. Mukařovský: Studien zur strukturalischen Ästhetik und Poetik, Mnichov 1974;
◦ J. Mukařovský: Studie z poetiky, 1982 (pod jm. H. Mukařovská);
◦ J. Mukařovský: Kunst, Poetik, Semiotik, Frankfurt a. M. 1989.

Literatura:
◦ Slovník českých spisovatelů od roku 1945, 1995.

ls