Vladimír Clementis

* 20. 9. 1902 Tisovec

† 3. 12. 1952 Praha

Gymnázium studoval v l. 1913–21 ve Skalici, PF UK v Praze v l. 1921–25; JUDr. Během studií dva semestry strávil na univerzitách v Německu a Francii. Právnickou praxi vykonával v l. 1925–26 jako advokátní praktikant v Lučenci, v r. 1926 jako pracovník soudu, v l. 1926–30 byl advokátním koncipientem v Bratislavě, v r. 1931 v Praze a v l. 1931–38 měl advokátní kancelář v Bratislavě. V l. 1935–38 a 1945–50 byl poslancem NS za KSČ. V l. 1939–45 byl v emigraci, nejprve v Paříži, od r. 1941 působil ve slovenském vysílání BBC v Londýně. Svou tehdejší publicistiku shrnul do knihy Odkazy z Londýna. Po válce byl v l. 1945–48 státním tajemníkem ministerstva zahraničních věcí, v l. 1948–50 ministrem zahraničí. Byl obviněn z buržoazního nacionalismu, v procesu s R. Slánským ad. v roce 1952 odsouzen k trestu smrti a popraven. V r. 1963 byl plně rehabilitován a r. 1968 vyznamenán titulem Hrdina ČSSR in memoriam.

Od poloviny 20. let se prostřednictvím své publicistiky a politické a organizátorské činnosti podílel na šíření marxistické filozofie zejména v řadách slovenské inteligence. Spolu s D. Okálim, A. Siráckým ad. patřil mezi zakladatele skupiny – revue DAV, která sdružovala mladou slovenskou socialisticky orientovanou inteligenci, a byl téměř po celou dobu (1924–37), kdy DAV s podtitulem Periodická revue pro umění, kritiku, politiku, filozofii, literaturu nepravidelně vycházel, jeho redaktorem a organizátorem davistického hnutí. Převážná část jeho prací má povahu politologickou. Byl přesvědčen o tom, že marxismus je teoretickým základem skutečného řešení společenských poměrů a jejich potřebné proměny. Teoreticky analyzoval kategorii národa a proces národní emancipace slovenského národa spojoval s dějinně filozofickou myšlenkou československé vzájemnosti. Dalším tématem, kterému se věnoval, byla otázka tradice. V řadě úvah (Spory o tradíciu, Slovenská literatúra a tradícia) i v práci Slovenský ľud a odkaz T. G. Masaryka se zabýval diferenciací vztahu k ideovému dědictví minulosti a k nesporným myšlenkovým a kulturním hodnotám současnosti.

Bibliografie:
◦ Slovenský ľud a odkaz T. G. Masaryka, 1937;
◦ Usmerňované Slovensko, Londýn 1942;
◦ Panslavismus kedysi a teraz, Londýn 1943;
◦ Medzi nami a Maďarmi, Londýn 1943;
◦ Slováci a Slovanstvo, Londýn 1944;
◦ Slovanstvo kedysi a teraz, 1946;
◦ Odkazy z Londýna, 1947;
◦ Naše zahraniční politika, 1947;
◦ Spojené národy a niektoré z ich právnych problémov, 1948;
◦ Korešpondencia a spomienky. Ďaleko od teba, 1964;
◦ Nedokončená kronika, 1964;
◦ Duch našich čias. Články, state, prejavy, polemiky 1922–1928, 1–2, 1967;
◦ Listy z väzenia, 1968;
◦ O kultúre a umení, 1977;
◦ O sebe a o Slovensku, 1997.

Literatura:
◦ V. Plevza: Davisti v revolučnom hnutí, 1965;
◦ DAV. Spomienky a štúdie, 1965;
◦ Š. Drug: DAV a davisti, 1965;
◦ Š. Drug: Kultúrny publicista V. C., 1967;
◦ L. Novomeský: Mysliteĺ a revolucionár, in V. C.: Duch našich čias 1, 1967;
◦ Z. Holotíková, V. Plevza: V. C., 1968;
◦ Z. Holotíková: Publicista V. C., 1986;
◦ SBS 1, 1986;
◦ E. Várossová: V. C., in Antologie, 1989;
◦ Š. Drug: V. C., politik, ktorý citoval, recitoval a dovolával sa slovenských básnikov, Martin 1993;
◦ J. Čierny: V. C. diplomat, 2001;
◦ J. Wankeová: Život, kruto ukončený na Pankráci, Slovenské dotyky, november 2002;
◦ V. Bernáth, Spomienky na V. C., Bratislava 2002.

jz