Jiří Cvekl

* 14. 9. 1919 Nižbor

† 11.5. 1995 Praha

Na FF UK vystudoval (1945–49) filozofii, latinu a germanistiku; PhDr. 1949. Pro plicní onemocnění během studií musel zanechat práce v redakci sociálně demokratického časopisu. V r. 1949 začal přednášet historický materialismus na VŠHPV, v r. 1953 přešel (jako zástupce docenta) na FF UK; habilitoval se v r. 1956. V l. 1956–70 působil ve FÚ ČSAV. V r. 1970 byl – po vyloučení z KSČ v r. 1968 – převeden do Encyklopedického ústavu ČSAV. (L. Hrzal s J. Netopilíkem mu v knize Ideologický boj ve vývoji čs. filozofie připisují „antropocentristickou a antropologickou revizi marxistické filozofie“, hlásání „demokratického socialismu“ aj.) Po sebekritice spojené s kritikou Charty 77 a Jana Patočky (Nejsme na stejné lodi! Rudé právo 1978) mohl opět filozoficky pracovat.

Jeho studie O smyslu filosofie, publikovaná ve sborníku Sedmkrát o smyslu filosofie (1964), naznačuje (jako celý sborník) snahu o posun v tehdejší české marxistické filozofii – hledání tzv. autentického marxismu. Proti chápání filozofie jako jedné součásti stranické ideologie zdůrazňuje opět její svébytnost jako specifického kulturního útvaru: „Filozofie, která se stává jen ideologií určitého kolektivu nebo hnutí, církve nebo politické strany nebo státu, přestává být filozofií ve vlastním slova smyslu.“ V knize Sigmund Freud (1965; vyšla v edici Portréty, vydávané nakladatelstvím Orbis pro Čs. společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí) se pokusil představit „progresivní stránky“ Freudova díla, aby výrazy freudismus a psychoanalýza „přestaly být v rámci marxismu chápány jako pejorativní označení“. V eseji Čas lidského života (1967; vyšel v nakl. Svoboda jako 2. sv. edice Dialogy) se po charakteristice filozofického problému času zaměřil na otázku „čas a lidský život“; v závěrečné části Zápas s časem vyslovil „revizionistický“ názor, že vzhledem k nastávající éře humanizace člověka, jako „nové revoluce, na jejímž prahu stojíme a jež má světovou dimenzi, budou muset socialismus a jeho teorie s daleko větší konkrétností a poučeností znovu formulovat své zásady i konkrétní formy“.

Bibliografie:
◦ O protikladu vědeckého a náboženského světového názoru, 1956;
◦ O materialistické dialektice, 1956, něm. Berlin (DDR) 1958;
◦ O zákonech dějin, 1957;
◦ Lid a osobnost v dějinách, 1961;
◦ O předmětu a metodě historického materialismu, 1962;
◦ Člověk a světový názor, 1962;
◦ Sigmund Freud, 1965;
◦ Filosofie a současnost, 1966, 1968;
◦ Struktura a funkce filosofie, 1967;
◦ Čas lidského života, 1967;
◦ Otázky světonázorového vývoje, 1964;
◦ Člověk v psychoanalytickém poli. Nástin psychoanalytické antropologie, 1968;
◦ Úvod do dialektiky, 1968.

Sborníky:
◦ O smyslu filosofie, Sedmkrát o smyslu filosofie, 1964;
◦ Hledání jistot. Úvahy o věčné otázce (s R. Seluckým, Z. Mlynářem, M. Machovcem), 1966.

Časopisecké příspěvky:
◦ Základní rys objektivní dialektiky – jednota a boj protikladů (s L. Tondlem), FČ 1953;
◦ K problémům historického materialismu, O předmětu a metodě historického materialismu, FČ 1957;
◦ K některým ideologickým a metodologickým otázkám psychiatrie, FČ 1960;
◦ Karel Marx a psychologie, FČ 1967;
◦ Jaký model socialismu? Nová mysl 1968.

jg