Reginald Dacík

* 21. 1. 1907 Uherský Brod

† 21. 4. 1988 Moravec

Vlastním jménem Vincenc. – Studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Praze-Bubenči, r. 1925 vstupuje do noviciátu na dominikánském učilišti v Olomouci a přijímá řeholní jméno Reginald. Po roce noviciátu a třech letech studia filozofie odchází do Říma, kde v l. 1929–33 pokračuje ve studiích na TF v Římě (Angelicum); 28. 6. 1931 je vysvěcen na kněze a po dalším dvouletém studiu teologie získává titul ThDr. (1933; De imagine Dei in filio adoptivo). V l. 1933–40 a 1946–50 působil jako profesor dogmatiky na filozofickém a teologickém učilišti dominikánského řádu v Olomouci, spolu s S. M. Braitem řídil edici Krystal, v l. 1940–46 byl převorem dominikánského konventu v Praze. Za inscenovaný „pokus o ilegální přechod hranic“ byl v l. 1950–60 vězněn (původně odsouzen na 19 let), po propuštění pracoval v Uherském Brodě jako dělník ve Frutě (do r. 1965); v l. 1965–74 působil na Velehradě v duchovní správě. Zemřel v ústavu pro přestárlé kněze na Moravci.

Z jeho prací vyniká rozsáhlá Mravouka; D. vychází z učení Tomáše Akvinského a mravouku pojímá jako lidské činy inspirované příkladem Krista. V knížce Prameny duchovního života podává přehled asketické a mystické teologie. Obsáhlé dílo je uvedením do duchovního života a výkladem o základních cestách k Bohu: modlitbě, pokání, svátostech, křesťanských ctnostech aj. Spisek O přátelství. Psychologie a ethika přátelství je psán v duchu novotomistické teologie a filozofie. „Přátelství“ chápe D. především jako pojem mravní: zkoumá jeho psychologicko-mravní aspekty od nejstarších dějin (od Aristotela) po současnost. Na nejvyšší stupeň staví přátelství mezi světci, ale svou pozornost věnuje i přátelským vztahům mezi dospívající mládeží. Náboženský život věřících se snažil povzbudit i příklady z křesťanských dějin: v Duších světců předložil životopisy dvaceti dominikánských světců, zatímco titul Svatí všedního dne skrývá spíše populárně pojaté zamyšlení o životě svatých; knížka Žij a modli se s Církví vysvětluje konstituci o posvátné liturgii přijatou 2. vatikánským koncilem a snaží se obnovit náboženský život liturgií. Rozsáhlá je i jeho překladatelská činnost (mj. se podílel na českém překladu Summy theologické T. Akvinského). Podle Z. Rotrekla „pozvedl české teologické myšlení a bádání na evropskou úroveň“.

Bibliografie:
◦ Kristus spása světa. Pohled do vnitřního života Kristova (s S. M. Braitem), 1935;
◦ Bůh v duši, 1936, ³1942;
◦ Bůh a jeho život, 1937, 1942;
◦ Bůh ve svém díle, 1938;
◦ Škola dominikánské mystiky, 1938;
◦ Bůh v Ježíši Kristu, 1939;
◦ Základy Katolické akce, 1939;
◦ Bůh ve svátostech, 1940, 2. vyd. 1942;
◦ Bůh odplatitel, 1941;
◦ Mravouka, 1946, ²1947;
◦ O přátelství, 1946;
◦ Duše světců, 1946;
◦ Prameny duchovního života. Přehled teologie asketické a mystické, 1947;
◦ Žij a modli se s Církví, 1969;
◦ Svatí všedního dne, 1969.

Sborníky:
◦ Správnou cestou – stavovská mravouka: sborník statí o morálce lidských povolání, ed. R. D., 1938.

Časopisecké příspěvky:
◦ Náboženství jako forma – obsah, skutečnost existence Boží, FR 1935;
◦ Tvůrčí kon Boží a tvůrčí kon lidský, FR 1936.
Na hlubinu, Jitro, Úsvit, Výhledy, Růže dominikánská aj.

Překlady:
◦ M. V. Bernadot: Eucharistií k Nejsvětější Trojici, 1928;
◦ G. Lefebvre: Základy liturgie, 1930;
◦ J. Savonarola: Čiňte pokání, 1935;
◦ Po cestách mystiků (spolupř.), 1935;
◦ T. Akvinský: Summa theologická (spolupř.), 1937–40.

Literatura:
◦ V. Vaško: Neumlčená 1–2, 1990;
◦ Z. Rotrekl: Skrytá tvář české literatury, 1991;
◦ M. Kopecký: Úsvit, in Náboženství v českém myšlení, 1993;
◦ ČF ve 20. století, 1995;
◦ Správnou cestou, SR 1938;
◦ V. Tomeš: Český biografický slovník XX. století, I. díl, 1999;
◦ J. Hanuš: Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století, 2005;
◦ V. Novotný: Teologie ve stínu: prolegomena k dějinám české katolické teologie druhé poloviny 20. století, 2007;
◦ P. Vošahlíková a kol.: Biografický slovník českých zemí, 12. sešit, 2009.

hp