Felix Job Dobner

* 30. 5. 1719 Praha

† 24. 5. 1790 Praha

Řádovým jménem Gelasius od svaté Kateřiny. V l. 1729–35 studoval na jezuitském gymnáziu na Malé Straně v Praze, pak 1735–36 na piaristickém gymnáziu v Kosmonosích, kde se naučil česky a vstoupil do piaristického řádu. Noviciát absolvoval (1736–38) v Lipníku nad Bečvou a ve Staré Vodě u Libavé. Filozofii a teologii studoval (1739–45) na řádové koleji v hornorakouském Hornu, práva (1745–48) na univerzitě ve Vídni (tato studia nedokončil). V l. 1748–52 působil v kolejích v Mikulově, Kroměříži a ve Slaném, 1752–57 budoval kolej v Celetné na Starém Městě pražském. V l. 1757–64 byl vychovatelem dětí hraběte Mansfelda v Praze a na Dobříši, 1764–78 působil v nové koleji v Panské ulici na Novém Městě pražském. S odchodem na odpočinek byl jmenován exprovinciálem a císařsko-královským dějepiscem. Jeho protivníkem byl český královský dějepisec František Pubička, který dostal tuto hodnost od stavů Českého království.

Tento klerik a pedagog řádu „chudých řeholních kleriků Matky Boží pobožných škol“ se stal zakladatelem českého kritického dějepisectví. Jeho první kritickou prací se stala dějepisná, teologická a morální analýza tzv. legendy Kristiánovy, o níž prokazoval, že vznikla o dvě staletí později, než se tehdy mínilo. Pak přikročil ke komentovanému vydání latinského překladu Kroniky české humanistického dějepisce z 16. stol. Václava Hájka z Libočan. Vydal celkem šest svazků (v rukopise sedmého svazku dovedl svůj komentář pouze k r. 1264). Předpokladem vědeckého dějepisectví byla a je znalost pramenů. Proto D. začal systematicky vydávat nejenom vyprávěcí, ale také diplomatické (listinné) prameny nejstarších českých dějin. Dosáhl tak toho, že negoval nejenom Hájkovu římskokatolickou koncepci českých dějin. Jeho kritické dějepisectví znamenalo nástup k překonání zejména barokní historiografie. Okolo jeho počinu vznikly velké spory, do nichž autorsky vstoupil také Ignác Born. Proto se pro skupinu osvícenců kolem D. používá výrazu „dobneriáni“ anebo „borniáni“. O generaci mladší Josef Dobrovský zaujal k některým otázkám, které diskutoval D., stanoviska ještě rozhodnější. Dílo D. nicméně bylo východiskem cesty, na jejímž vrcholu stanul František Palacký.

Bibliografie:
◦ Wenceslai Hagek a Liboczan Annales Bohemorum e bohemica editione latinae redditi et quibusdam notis illlustrati a P. Victorino a S. Cruce e scholis Piis nunc plurimis animadversionibus historico-chronologico-criticis, nec non diplomatibus, re genealogica, numaria, variique generis antiquis aeri incisis monumentis aucti, a P. Gelasio a s. Catharina ejusdem institutio sacerdote. T. I–VI, 1761–82;
◦ Monumenta historica Bohemiae nusquam antehac edita, quibus non modo patriae, aliarumque vicinarum regionum, sed et remotissimum gentium historia mirum quantum illustratum. Collegit, et partim ex autographis, partim ex legitimis apographis codicibus recensuit, cum alliis manuscriptis exemplaribus contulit, pluribus animadversionibus, aerique incisis sigilles adornavit, denique locupletissimo indice instruxit P. Gelasius Dobner a S. Catharina, I–VI, 1764–85;
◦ Epistola apologetica adversus Luciferum urentem, non lucentem, 1767;
◦ Vindiciae sigillo confessionis divi Joannis Nepomuceni, protomartyris poenitentiae assertae, Praga et Viennae 1784.

Literatura:
◦ (Ignác Born) Historiophili examen criticum disquisitionis nuper a R. P. Athanasio a S. Joseph Ord. FF. Eremit. S. P. Augustini in lucem editae, 1769;
◦ (Ignác Born) Historiophili examen criticum alterum quo expeduntur et profligantur dubia nuper adversus originem Czechorum e Zechis Zichisve Asiae petitam..., 1770;
◦ F. Endel: Der Piarist und Geschichtschreiber G. D. und die Hausannalen der Piaristen zu Horn, Monatsblatt des Altertumsvereins zu Wien 1907;
◦ J. Hanuš: Počátky kritického dějezpytu v Čechách, ČČH 1909;
◦ O. Králík: J. Dobrovský a G. D., Josef Dobrovský 1753–1953, 1953;
◦ Z. Fiala: Josef Dobrovský a počátky historické kritiky u nás, ČČH 1953;
◦ M. Kudělka: Spor G. D. o Hájkovu kroniku, 1964;
◦ F. Kutnar: Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví I, 1973;
◦ J. Haubelt: Počátky historiografické práce G. D., ČČH 1974;
◦ B. Slavík: Od D. k Dobrovskému, 1975;
◦ J. Haubelt: František Palacký a G. D., ČČH 1976;
◦ J. Haubelt: Seminarium politicum a G. D., ČČH 1979;
◦ J. Haubelt: Dějepisectví G. D., 1979.

jh