Miloš Dokulil

* 23. 7. 1928 Brno

Po absolvování reálného gymnázia v Brně (1947) studoval VŠPS v Praze (1947–51), FF UK (filozofii a dějepis; 1948–50), VŠ ruského jazyka a literatury (ruštinu a češtinu; 1954–57); Ing. (VŠE, 1956), PhDr. (FF MU, 1957), CSc. (FÚ ČSAV, 1963), docent filozofie (1990), profesor dějin filozofie a sociální filozofie (MU, 1992), DrSc. (FF UK, 1993). Zaměstnání: 1954–56 Masarykův studentský domov, 1956–64 VUT v Brně, 1964–69 PedF v Brně, 1970 bez zaměstnání, 1971–90 Obvodní kulturní a vzdělávací středisko, 1985–87 Ústav analytické chemie ČSAV (částečný úvazek), 1990–95 PedF MU, 1992–94 PedF UP v Olomouci (částečný úvazek), od 1995 Fakulta informatiky MU; v l. 1959–60 absolvoval první kurs informatiky organizovaný VUT v Brně. Na VŠPS ho zaujaly semináře prof. Maiwalda (z národního hospodářství), na FF UK absolvoval seminář prof. Paulové (historie), z filozofie navštěvoval přednášky profesorů J. B. Kozáka a J. Krále. Jako vysokoškolský asistent učil řeči. Na rok byl vyslán na Kubu (1961–62). Během pěti let na PedF zpracoval čtvery skripta z logiky (texty z r. 1967, 1970 a 1972 se používaly celostátně, i když byl 1969 propuštěn z univerzity). Po r. 1968 mu nesměly vyjít tři knihy (dvě v nakl. Academia), ač byly v tisku. Zásluhou M. Sobotky vyšel r. 1984 aspoň zkrácený D. překlad Lockova Eseje (pod jménem D. manželky). Jiný jeho překlad (knihy o izotachoforéze, do angl.) vyšel v zahraničí (1988). V únoru 1990 byl pověřen založením katedry filozofie na PedF MU. V r. 1991 absolvoval stáž při LSE v Londýně. Na letní semestr 1994 byl pozván přednášet na univerzitu v Nottinghamu. Po r. 1989 přednášel na univerzitách ve Vídni, Salcburku, Berlíně a Dijonu, ale též na konferencích a mezinárodních kongresech v Maďarsku, Polsku, Irsku, ve Francii a nyní na Slovensku.

Prvním D. tištěným odborným příspěvkem byla kritická stať k interpretaci Einsteinovy teorie relativity v NDR (1958). Kandidátská práce (dokončená r. 1961) analyzovala netradičním způsobem v historickém (též specificky náboženském) a filozofickém kontextu dílo J. Locka. Doprovodnými plody tohoto studia byly stati o povaze filozofie a jejích dějin (FČ 1969) a – v atmosféře jedině uznávaného historického materialismu – první český pokus o monografické zpracování problematiky filozofie dějin, včetně analytické větve (dokončený v lednu 1969, tiráž 1971, sazba rozmetána). Ještě před nuceným odchodem z fakulty připravoval učebnici logiky a monografii o J. Piagetovi (1969). Po návratu na MU (1990) přednášel mj. systematickou filozofii, filozofii výchovy, politologii, religionistiku, filozofii vědy. Psal stati (a na různých fórech přednášel) o ontologii, etice, pedagogice, česko-slovenských vztazích, Masarykovu odkazu (v ed. Masarykova muzea v Hodoníně), obecných problémech kultury (včetně jazykové). V r. 1995 vydal knihu Ve věci tolerance. V poslední době věnoval zvýšenou pozornost odkazu R. Descarta. Sleduje produkci analytické filozofie. Před výkladem (nebo vyvracením) názorů myslitele dává přednost pokusu o jejich pochopení.

Bibliografie:
◦ Úvod do studia logiky, 1965;
◦ Kuba, 1965;
◦ Základní kurs logiky pro pedagogy, 1967 (Klíč, 1967);
◦ Elementární kurs logiky, 1968;
◦ Logika pro pedagogy, 1970, 1972 (Klíč, 1970);
◦ Filosofií dějin k dějinám filosofie, 1970 (sazba rozmetána), 1992;
◦ Zrod filosofa: Tolerancí k teorii poznání Johna Locka, 1972 (tisk svémocně zastaven);
◦ Vybrané kapitoly z nejnovějších čs. dějin pro posluchače občanské výchovy I–II (s F. Čapkou, J. Vaculíkem), 1991–93, 1995;
◦ Filosofií dějin k dějinám filosofie, 1992;
◦ Ve věci tolerance: Lockovská rozjímání, 1995;
◦ Teoretické otázky etiky (s V. Gluchmanem) 1998;
◦ Praktické otázky etiky a morálky (s V. Gluchmanem), 1998;
◦ Súčasné etické téorie (s V. Gluchmanem), 1998;
◦ Zpětné zrcadlo Masaryk? Tři sondy, také do naší dnešní krize, 2005;
◦ Masarykovské návraty, 2006;
◦ Masaryk a náboženství. Sedm zastavení k 75. výročí úmrtí TGM, 2012;
◦ Křesťanství v perspektivě 1700letého výročí milánského „ediktu", 2014.

Sborníky:
◦ O specifičnosti práce v dějinách filosofie, Rozpravy ČSAV, J. Srovnal a kol., 1967;
◦ Malý příspěvek k autoekologii, V. Brněnské dny pro harmonizaci člověka, 1989–91;
◦ Orient-ace – problém pro Západ, Stav a perspektivy studia náboženství v Československu, 1990;
◦ Východisko k humanizaci vzdělávání, Humanizace vzdělávání, 1991;
◦ Od racionalistického optimismu k antropismu, Věda a kultura, 1992;
◦ Masaryk a pedagogika: Jsme adresáty a dědici? T. G. Masaryk – filosof a pedagog, 1993;
◦ Mohla federace přežít r. 1992? Češi a Slováci ve Střední Evropě ve 20. století, 1993;
◦ Úvaha o toleranci, Politologický sborník, 1993;
◦ Pokorný návrat k ontologii? Konec ontologie? 1993;
◦ Erziehung zur sozialen Souveränität, Lebensbildung in Europa zwischen Utopie und Wirklichkeit, Berliner Studien zur Wissenschaftsphilosophie und Humanogenetik, Bielefeld 1993;
◦ Žít živým příkladem zodpovědné, kultivované a účinné lásky: Zamyšlení nad „reverentia“ u TGM, Náboženská dimenze Masarykova myšlení, 1995;
◦ Hodnoty a dějiny, Realismus ve vědě a filosofii, ed. J. Nosek, J. Stachová, 1995;
◦ Perspektivy explanace ve vědě, Univerzity na prahu nového tisíciletí I, 1995;
◦ Deklarace diferentnosti hodnot a relevance její míry, Svobodná společnost – svobodná morálka, 1995;
◦ Současné, či věčné problémy etické teorie, Etika a dnešek, 1996;
◦ Rozpaky nad zítřkem muzeí? – Reflexe pedagoga, Muzea a návštěvníci, 1996;
◦ Sedm variací na gödelovské téma, Kurt Gödel, ed. J. Malina, J. Novotný, 1996;
◦ „L'entendement“ cartésien vu a travers le prisme de la philosophie de J. Locke: La clé des mots à l'âme, L'Esprit cartésien, Paris 1996;
◦ Setrvalý paradox v etice: determinace versus volba, Hodnoty a súčasné etické teórie, 1996;
◦ Perspektiva kontinuity v diskontinuitní perspektivě, Česko-slovenská historická ročenka 1996;
◦ Odkaz René Descartesa, XIV. vědecké kolokvium VVŠ I, 1996. Volá odkaz, anebo jenom symbol? Jan Masaryk – diplomat, státník, humanista II, 1996;
◦ Les trois question que nous nous posons, Les échanges intelectuls franco-tchèques: Litt. – Phil.– Polit., Dijon – Brno 1996.

Časopisecké příspěvky:
◦ V. Stern a některé filosofické momenty teorie relativity, SPFFBU 1958, B 5;
◦ Za „pedagogickou logiku“? Pedagogika 1967;
◦ Logika v systému pedagogického vzdělávání, Přehled 1967;
◦ Učitel ve škole a logika, Zamyšlení nad deismem, SPPedF UJEP, řada spol. věd, 1969;
◦ Determinismus v dějinách filosofie, Filosofie a problém její vědeckosti, FČ 1969;
◦ Smysl a koncepce dějin filosofie, Program „lásky k moudrosti“, FČ 1970;
◦ Orientem k orientaci? Universitas 1990;
◦ Metafyzikou k hodnotám a k bytí, FČ 1991;
◦ Ve znamení Descarta, FČ 1992;
◦ Rukavice – hozená etice, Etika 1992;
◦ T. G. Masaryk a pedagogika, Komenský 1992;
◦ Rovný s rovným, aneb: O toleranci, Post mortem, Budování státu 1992;
◦ Ethnic Unity and Diversity in Czechoslovakia, International Social Science Review 1992;
◦ Dvoudomost kultury: Postmoderní klíč k individuálnímu přežití? Host 1993;
◦ Perspectives for a Humanist Strategy in a Post-Communist State, International Humanist News 1993;
◦ Mezi ontologií a etikou, FČ 1994;
◦ Předpoklad etiky jako vědy, SPFFBU 1994, B 41;
◦ Meditace nad tolerancí: Zamyšlení k Roku tolerance 1995, SPFFBU 1995, B 42;
◦ Úvaha o toleranci, FČ 1995;
◦ Konec ontologie?, Je redukcionismus spásná cesta? Kráčel maskován, anebo prošel, aniž jsme ho pochopili? FČ 1996;
◦ Rok tolerance, Universitas 1996;
◦ Jubilejní „cogitatio“? – K 400-letému výročí narození René Descarta, SPFFBU 1996, B 43.
Recenze v SPFFBU , FČ, Journal of Interdisciplinary Studies, The Review of Metaphysics.

Překlady:
◦ J. Locke: Esej o lidském rozumu, 1984;
◦ J. Locke: Esej o lidském chápání, 2012.

Literatura:
◦ J. Sedlák: M. D. pětašedesátiletý, FČ 1993;
◦ J. Sedlák: M. D., Universitas 1993;
◦ I. Holzbachová: M. D. filosofií k dějinám filosofie, FČ 1993;
◦ ČF ve 20. století, 1995;
◦ Who Is Who in European Integration Studies, 1996;
◦ P. Zima: M. D. Ve věci tolerance, Politologický časopis 1996;
◦ J. Sedlák: Rozhovor s M. D. o jeho knize Ve věci tolerance, Univerzitní noviny 1996, č. 2.

a