Karel Engliš
* 17.
8.
1880 Hrabyně u Opavy
† 13.
6.
1961 Hrabyně u Opavy
Od počátku své vědecké dráhy promýšlel metodologické a filozofické základy své teorie národního hospodářství, ovlivněn především novokantovstvím. V této souvislosti byla pro něho (tak jako i pro F. Weyra) inspirativní normativní teorie právní rakousko-amerického profesora ústavního práva a právní filozofie Hanse Kelsena (1881–1973), jehož studii Sociologická a právnická idea státu přeložil v r. 1914. Po stránce filozoficko-metodologické se E. zvláště od 20. let zaměřoval na komplexní analýzu teleologického způsobu poznání a myšlení, zároveň s rozborem kauzálně a normologicky orientovaných gnozeologických koncepcí. S teleologickým způsobem myšlení souvisí podle E. jednání, k jehož charakteristice patří, že je pojímáme jako „záměrné, vědomé a chtěné akty subjektu inteligentní vůle“. Jednání je vždy prostředkem k nějakému účelu, a je to proto pojem teleologický. Z hlediska kauzálně-ontologického, kdy se neuvažuje o úloze lidského subjektu, nelze užívat pojmu jednání, neboť jde o pouhé dění, např. o dění přírodní. I když E. po stránce gnoseologické vycházel z podnětů kantovsky orientované filozofie, kritizoval Kantův apriorismus. Podle E. neexistují apriorní čisté pojmy ani ze smyslovosti, ani z čistého rozumu. Všechny naše myšlenkové konstrukce (tj. pojmy a soudy), pokud nejsou determinovány jinými myšlenkovými konstrukcemi, jsou útvary účelové, které nám nejlépe umožňují pochopit a postihnout skutečnost. Pojmy a soudy ve svých souvislostech a vztazích vytvářejí soustavu v podobě myšlenkového řádu, který je účelovým poznávacím nástrojem. Všechny vztahy uvnitř tohoto myšlenkového řádu jsou obecné a nutné, a proto neexistuje kvalitativní rozdíl mezi analytickými soudy a syntetickými. E. se věnoval též axiologické problematice. Pojem hodnoty spojuje s pojmem vlastnosti a z tohoto hlediska rozděluje hodnoty na hodnoty ontologické, teleologické a normologické. Hodnocení se týká kvantitativní stránky kvalit myšlených předmětů a dějů, a proto hodnotu definuje jako „kvalitu kvantitně určenou“. Hodnotám ontologickým (teoretickým) odpovídají ontologické (teoretické) soudy, které sledují jen poznání toho, co jest, a proto nemají nic společného s našimi zájmy; hodnotám teleologickým a normologickým pak odpovídají soudy praktické (teleologické a normologické), jež zjišťují, „co jest chtěno“ nebo „co má být“. E. filozoficko-metodologické myšlení bylo podnětné nejen pro oblast teorie národního hospodářství, gnoseologie a axiologie. V našem kulturním kontextu ovlivnilo také teoretické koncepce českého strukturalismu první poloviny 40. let 20. století (F. Vodička, částečně i J. Mukařovský), který proti jednostranným kauzalistickým přístupům kladl důraz i na funkční a teleologický výklad strukturních celků a ukázal, že literární procesy v podobě změn uspořádání složek ve struktuře jsou projevem chtěného úsilí po dosažení estetického účinku. – O svém pojetí teleologie jako formy poznání E. diskutoval s J. Tvrdým.
Bibliografie:
◦
Nástin hospodářské noetiky,
1918;
◦ Základy hospodářského myšlení,
1922;
◦ Národ a stát,
1923;
◦ Demokracie v hospodářství,
1924;
◦ Věda v politice nebo politika ve vědě? 1927;
◦ Poměr mých Základů národohospodářského myšlení k normativní teorii právní,
1927;
◦ Teleologická teorie hospodářská a normativní teorie právní,
1929;
◦ Teleologie jako forma vědeckého poznání,
1930;
◦ Begründung der Teleologie als Form des wirtschaftlichen Denkens,
Brünn – Prag – Leipzig – Wien 1930;
◦ Theorie státního hospodářství,
1932;
◦ Teleologie,
1933;
◦ Regulierte Wirtschaft,
1936;
◦ In memoriam T.
G.
M.,
1937;
◦ Německý socialismus jako program Sudetoněmecké strany,
1938;
◦ Soustava národního hospodářství,
1938;
◦ Apologia finalitatis,
1946;
◦ Hospodářské soustavy,
1946;
◦ Malá logika,
1947;
◦ O poznávání a hodnocení,
1947;
◦ Das Problem der Logik,
Wien 1960;
◦ Die Lehre von der Denkordnung,
Wien 1961;
◦ An essay on economic systems – a teleological approach,
New York; Hospodářské soustavy,
1990;
◦ Vybrané statě,
1991;
◦ Věčné ideály lidstva (s Konfesí),
1992;
◦ Hrabyně mého mládí, 1999;
◦
Vzpomínky na T. G. Masaryka, 2021.
.
Časopisecké
příspěvky:
◦ Ekonomie a filosofie,
Obzor národohospodářský (ON) 1931;
◦ Sociologický důkaz o nemožnosti teleologického výkladu směny,
ON 1932;
◦ Zum Problem der teleologischen Theorie der Wirtschaft,
Zeitschrift für Nationalökonomie 1932,
č.
4;
◦ Noetická kritika rakouské školy o hodnotě,
Demokracie a státní působnost,
ON 1933;
◦ Horror finalitatis,
ČM 1938;
◦ Postulát a norma nejsou soudy,
Časopis pro právní a státní vědu 1947;
◦ Hans Kelsens Lehre von der Gerechtigkeit,
Archiv für Rechts- und Sozialphilosophie 47,
1961;
◦ O hodnotě a hodnocení,
FČ 1967;
◦ Kantův apriorismus a myšlenkový řád,
FČ 1967.
Literatura:
◦
J. Tvrdý: Forma teleologického poznání, Sociální problémy (SP) 1931;
◦
J. Tvrdý: Teleologie jako forma vědeckého poznání, SP 1932;
◦
J. Král: ČsF, 1937;
◦
J. Kolařík: Peníze a politika: K. E. bojovník o stabilizaci, 1937;
◦
J. Tvrdý: Logika, 1937;
◦
J. Tvrdý: Kritický finalismus. Odpověď na poznámky K. E. k mé Logice, ČM 1938;
◦
J. Mužík: Příspěvek ke kritice „teleologické teorie“ K. E., FČ 1961;
◦
V. Kubeš, O. Weinberger: Die Brünner rechtstheoretische Schule, Wien 1980;
◦
Sborník z konference k výročí narození prof. JUDr. K. E., ed. I. Šmídová, 1991;
◦
F. Peroutka: Budování státu, 31991;
◦
J. Vaněk: Teleologie K. E. a liberalismus, 1992;
◦
F. Vencovský: K. E., 1993;
◦
A. Šlechtová, J. Levora: Členové České akademie věd a umění v letech 1890–1952, 22004;
◦
P. Kosatík: Čeští demokraté: 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života, 2010;
◦
Konference k 50. výročí úmrtí K. E., MU, Brno 7. 12. 2011.
jhr