J. Fidrmuc

* 19. století

V r. 1844 přinesl 2. svazek ČČM (s. 236–245) herbartovsky laděný článek Je-li potřebí filosofie literatuře české? Jeho autor, podepsaný šifrou J. F., v něm proti tendencím přehlížet úlohu filozofie v národní kultuře dokládal, že filozofie (spolu s matematikou „věda umná“) pořádá a spojuje výsledky „názorných věd“ a tak vytváří „krásný celek pravého vzdělání“. Měl však za to, že si česká filozofie musí „ustanovit přiměřené názvy“ (i když „vášnivé čištění mluvy“ od cizích termínů označuje za směšné): např. názvy filozofie, logika, metafyzika, psychologie, estetika a etika doporučuje nahradit termíny mudřeva, myslava, jesteva, duševa, kalotva (od „kalý“) a mravěna. (Lékař a překladatel J. R. Čejka k tomu v Květech 1844 poznamenal, že „to vypadá jako jedovatá satira“.) Autorský rejstřík ČČM 1837–1846 (ČČM 1846) jako pisatele článku uvádí „J. Fidrmuce, právníka z Prahy“. (J. Hanuš v knize Život a spisy V. B. Nebeského píše „Fidermuc“.) Na F. článek navázal V. B. Nebeský (Několik slov o filosofii, ČČM 1846) a pak další účastníci diskuze o významu filozofie, zvláště německé, pro novodobou českou kulturu. Srov. F. Čupr: Sein oder Nichtsein der deutschen Philosophie in Böhmen, 1847.

jg