Josef Václav Frič

* 5. 9. 1829 Praha

† 14. 10. 1890 Praha

Vystudoval Akademické gymnázium (1846). Po útěku do ciziny prošel v Londýně a Paříži výcvikem ve vojenské škole polské emigrace. Po návratu do Prahy (1847) vstoupil do radikálně orientovaného ilegálního politického spolku Repeal a po pádu Metternichova režimu v březnu 1848 začal aktivně působit i ve veřejném životě. V červnových revolučních bouřích organizoval boj na barikádách, po porážce povstalců uprchl stíhán zatykačem do Vídně, odtud do Záhřebu a skončil ve Štúrově protimaďarském slovenském vojsku, kde utrpěl vážné zranění. Po amnestii se počátkem r. 1849 vrátil do Prahy, založil studentskou organizaci Českomoravské bratrstvo, s ní a s dalšími radikálními demokraty se téhož roku zúčastnil tzv. májového spiknutí, po jehož likvidaci byl odsouzen na 18 let do pevnostního vězení v Komárně. R. 1854 je opět amnestován a umožněn mu pobyt v Praze pod policejním dohledem. Organizoval různé kulturní a literární aktivity (almanach Lada-Nióla, redakční příprava almanachu Máj), ale 1858 byl podruhé zatčen a poslán do vyhnanství do Sedmihradska. Když obdržel povolení k emigraci (1859), odjel do Londýna, později do Paříže a dalších evropských měst, kde žil až do r. 1879, kdy se opět mohl vrátit do Prahy. Ze zahraničí se pokusil publicisticky působit na domácí poměry v demokratickém a protirakouském duchu a organizoval v tomto směru i různé politické akce, avšak nepříliš úspěšně. Po návratu do Čech zastihl situaci již natolik změněnou, že pro své politické ideály nenašel podporu. Nicméně pokračoval v kulturně organizační a osvětové činnosti a věnoval se, jako ostatně už od mládí, i tvůrčí literární práci, kterou dovršil sepsáním obsáhlých a dokumentárně cenných Pamětí.

Pro dějiny politického a sociálního myšlení v Čechách má význam jako průkopník a jeden z nejdůslednějších hlasatelů demokratických názorů. Přes své mládí zaujal již v revolučních událostech r. 1848 vyhraněný postoj bojovníka za demokratické svobody a svou účast v revoluci chápal jako součást evropského demokratického protifeudálního hnutí. Na tyto ideály navázal, když se r. 1859 rozhodl působit na české politické poměry z emigrace. Základním článkem jeho programu byl požadavek politické samostatnosti českých zemí, odstranění habsburské monarchie a po dosažení samostatnosti vznik federace svobodných středoevropských národů (nejen slovanských) jako protiváha mocenské expanze imperiálního Německa a carského Ruska. Předpokládal, že svobodné národy mohou vedle sebe žít v harmonické koexistenci. Aby se tomuto cíli přiblížil, usiloval o navázání spolupráce s reprezentanty demokratických hnutí evropských zemí, především Polska (Mieroslawski), Ruska (Gercen, Bakunin), Německa (Kinkel), Itálie (Garibaldi) a Maďarska (Teleki, Kossuth). Svobodný český stát vytvoří podmínky také pro pokojné soužití Čechů a Němců, protože odstraní zdroje nacionálního šovinismu. S realizací demokratických svobod spojoval F. i vyřešení sociální otázky, neboť demokratický režim musí zajistit existenci důstojnou člověka každému, tedy i společensky nejníže postavenému. Prosazení všech těchto požadavků by se mělo dít za příznivých okolností i revoluční cestou. F. propagoval své názory v časopisech, které v emigraci vydával (Čech, Blaník) a do vlasti posílal, a v článcích, které pod pseudonymy otiskoval v českých novinách. Jeho působení přispělo do značné míry k politické diferenciaci české společnosti 60. let. Uveřejňoval také příspěvky informující o českých poměrech v různých evropských demokratických časopisech a usiloval o to, aby se české politické snahy vyvíjely v souladu s evropskou demokracií.

Bibliografie:
◦ Sebrané spisy veršem i prózou 1–4, 1879–80;
◦ J. V. F. v dopisech a denících, ed. K. Cvejn, 1955;
◦ Spisy I. Politické články z let 1847–1864, ed. O. Šimáček, B. Šimáčková, 1956;
◦ Paměti 1–3, ed. K. Cvejn, 1957–63.

Literatura:
◦ J. V. F. a demokratické proudy v české politice a kultuře, ed. K. Kosík, V. Žáček, 1956;
◦ K. Kosík: Česká radikální demokracie, 1958;
◦ V. Žáček: J. V. F., 1979;
◦ Lexikon české literatury I, 1985 (s podrobnou bibliografií celého F. díla);
◦ P. Augusta ad.: Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918, 1992, 42000;
◦ P. Kosatík: Čeští demokraté. 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života, 2010.

jzu