Karel Havlíček Borovský
* 21.
10.
1821 Borová u Přibyslavi
† 29.
7.
1856 Praha
Narodil se v kupecké rodině. Po absolvování gymnázia v Německém Brodě začal studovat (1838) na pražské univerzitě filozofii. Jeho učiteli zde byli profesoři F. Exner a Müller, seznámil se i s B. Bolzanem a A. Smetanou. Snaha dostat se prostřednictvím kněžského povolání do užšího kontaktu s lidem jej motivovala v r. 1840 ke vstupu do pražského arcibiskupského semináře, odkud však byl pro svobodomyslné názory r. 1841 vyloučen. V r. 1843 získal místo vychovatele v Moskvě (v rodině slavjanofila prof. Ševyreva), které opustil v následujícím roce. Z této doby také počínají H. překlady ruské literatury (zejména Gogola); překládal i z polštiny (Mickiewicze), francouzštiny (Voltaira) a němčiny (Goetha). V r. 1845 se trvale usadil v Praze a začal publikovat v České včele. Seznámil se s vlivnými vlastenci – Palackým, Jungmannem, Šafaříkem, Vocelem, Nebeským ad. Na doporučení F. Palackého se r. 1846 stal redaktorem Pražských novin, po březnových událostech r. 1848 však z redakce vystoupil a založil vlastní liberálně orientované Národní noviny (vycházely duben 1848 – leden 1850). R. 1848 byl členem Národního výboru, delegátem Slovanského sjezdu a byl také zvolen do zemského i říšského sněmu. V r. 1849 ukončil poslaneckou dráhu a věnoval se politické publicistice. V l. 1850–51 vydával v Kutné Hoře za stálých konfliktů se státní mocí týdeník Slovan. Po zastavení Slovana žil se svou rodinou v Německém Brodě a ačkoli se dobrovolně stáhl do soukromí, byl v prosinci 185l zatčen a do r. 1855 internován v Brixenu.
H. nebyl samostatným filozofem, ve své publicistice však vyjadřoval názory své generace, zejména jejího liberálního křídla, a sám k jejich vytváření přispíval. V úvaze o národní filozofii z r. 1847 proti německé spekulativní filozofii stavěl potřebu praktické filozofie národní. Nově promýšlel problematiku českých národních dějin, zejména husitství, bratrského hnutí a reformace. Na základě svých zkušeností s ruským prostředím se vyslovil proti panslavismu ve prospěch austroslavismu (poprve v článku Slovan a Čech). V jeho politických a ekonomických názorech se projevoval ohlas Rousseauovy smluvní teorie. Jako demokrat požadoval ústavně právní uspořádání státu, nesouhlasil však s revolučním řešením a republikanismem. Bojovně vystupoval proti klerikalismu. – T. G. Masaryk v práci o H. rozebírá hlavně jeho společenskopolitické názory a postoje; viděl v něm předchůdce politického realismu. Zdůrazňuje jak H. odmítání radikalismu (politické revoluce), tak jeho zápas s reakcí: H. šlo o povznesení vzdělání lidí (revoluci hlav a srdcí), ale také o mravnost, a to nejen v soukromém životě, nýbrž i v politice. Podle Masaryka podal H. "politickou filozofii, jak sám o sobě říkal, zdravého rozumu, stoje přitom vcelku na poznání lepších autorit své doby. To má cenu svou zvláštní a právě tím se stal buditelem všeho českého lidu v době nad jiné důležité".
Bibliografie (z díla; H. základní práce byly často vydávány rovněž v různých souborech,
a proto uvádíme jen jejich první vydání):
◦
Epigramy,
1845;
◦ Kapitoly o kritice,
1846;
◦ Epištoly Kutnohorské,
1851;
◦ Duch Národních novin,
1851;
◦ Sebrané spisy,
ed.
V.
Zelený (včetně Tyrolských elegií a Krále Lávry),
1870;
◦ Křest svatého Vladimíra,
1877;
◦ Básně a epigramy K.
H.
B.,
1886;
◦ Obrazy z Rus,
1886 (pův.
v Květech 1843–46);
◦ Vybrané spisy I–III,
ed.
K.
Tůma,
1886–87;
◦ K.
H.
Rodinné listy brixenské,
ed.
V.
V.
Zelený,
1888;
◦ Satyrické črty a zbylé epigramy,
1889;
◦ Politické spisy I–V,
ed.
Z.
Tobolka,
1900–03;
◦ Úplná korespondence,
1901;
◦ Mistr Jan Hus,
1904;
◦ Myšlénky a politický program,
1906;
◦ Spisy I–III,
1906–08;
◦ Král Lávra,
1913;
◦ Vybrané spisy I–V,
ed.
G.
R.
Opočenský,
1927;
◦ Kniha veršů,
ed.
M.
Novotný,
1934;
◦ Životní dílo,
ed.
K.
Sekanina,
1940;
◦ H.
synovské listy ze studií,
1941;
◦ Cesta na Rus,
1947;
◦ Dílo K.
H.
B.,
1948;
◦ Básnické dílo,
ed.
J.
Bělič,
1951;
◦ O literatuře,
ed.
J.
Bělič,
J.
Skalička,
1955;
◦ Brixenské listy,
ed.
B.
Novák,
1957;
◦ Básně,
ed.
M.
Novotný,
1960;
◦ Není církev jako církev (výbor),
1961;
◦ Básně,
ed.
M.
Řepková,
1976;
◦ Lid a národ,
ed.
J.
Špičák,
1981;
◦ Vojna s hloupostí a zlobou,
1981;
◦ Dílo I–II,
1986;
◦ Strmé cesty (výbor),
1990.
Literatura:
◦ K.
Tůma: K.
H.
B.,
1885;
◦ T.
G.
Masaryk: K.
H.,
1896;
◦ E.
Chalupný: H.,
1910;
◦ Památník K.
H.
B.,
1921;
◦ Národ o H.,
ed.
A.
Hajn,
1936;
◦ M.
Řepková,
K.
Homolová: Z rukopisné pozůstalosti K.
H.
B.,
Sb.
Národního musea 1956,
řada C 1;
◦ J.
Nuhlíček: H.
boj s reakcí ve světle kutnohorských procesních spisů,
in Středočeský sborník historický 1957;
◦ M.
Formánek,
V.
Procházka: Myšlenkový odkaz K.
H.
B.,
1961;
◦ V.
Procházka: K.
H.
B.,
1961;
◦ J.
Dolanský: H.
kritika slovanství,
in J.
Dolanský: Stopami buditelů 1963;
◦ J.
Skalička: H.
satirický odkaz,
1965;
◦ H.
Šik,
H.
Laiske: K.
H.
B.
– bibliografie,
1967;
◦ J.
Kočí: K.
H.
B.
a počátky austroslavismu,
Slovanský přehled 1971;
◦ J.
Janáček: Velké osudy,
1972;
◦ D.
Jeřábek: K.
H.,
církev a náboženství,
SPFFBU 1972;
◦ M.
Beránková: K.
H.
B.,
1973;
◦ V.
Trapl: H.
vztahy k historii,
in Sb.
Vlastivědné společnosti Muzejní v Olomouci 1973;
◦ D.
Jeřábek: Václav Vladivoj Tomek a K.
H.
v letech bachovské reakce,
1979;
◦ V.
M.
Nejtek: Novinář K.
H.
B.,
1979;
◦ Antologie,
1981;
◦ J.
Štrossová: K.
H.
B.
(1821–1956).
Výběrová bibliografie o životě a díle K.
H.
B.,
1986;
◦ R.
Zemanová: K.
H.
(1821–1856).
Literární pozůstalost,
Literární archiv PNP 1987;
◦ J.
Morava: C.k.
disident K.
H.,
1991;
◦ J.
Morava: H.
v Brixenu,
1997.
ih