Karel Havlíček Borovský

* 21. 10. 1821 Borová u Přibyslavi

† 29. 7. 1856 Praha

Narodil se v kupecké rodině. Po absolvování gymnázia v Německém Brodě začal studovat (1838) na pražské univerzitě filozofii. Jeho učiteli zde byli profesoři F. Exner a Müller, seznámil se i s B. Bolzanem a A. Smetanou. Snaha dostat se prostřednictvím kněžského povolání do užšího kontaktu s lidem jej motivovala v r. 1840 ke vstupu do pražského arcibiskupského semináře, odkud však byl pro svobodomyslné názory r. 1841 vyloučen. V r. 1843 získal místo vychovatele v Moskvě (v rodině slavjanofila prof. Ševyreva), které opustil v následujícím roce. Z této doby také počínají H. překlady ruské literatury (zejména Gogola); překládal i z polštiny (Mickiewicze), francouzštiny (Voltaira) a němčiny (Goetha). V r. 1845 se trvale usadil v Praze a začal publikovat v České včele. Seznámil se s vlivnými vlastenci – Palackým, Jungmannem, Šafaříkem, Vocelem, Nebeským ad. Na doporučení F. Palackého se r. 1846 stal redaktorem Pražských novin, po březnových událostech r. 1848 však z redakce vystoupil a založil vlastní liberálně orientované Národní noviny (vycházely duben 1848 – leden 1850). R. 1848 byl členem Národního výboru, delegátem Slovanského sjezdu a byl také zvolen do zemského i říšského sněmu. V r. 1849 ukončil poslaneckou dráhu a věnoval se politické publicistice. V l. 1850–51 vydával v Kutné Hoře za stálých konfliktů se státní mocí týdeník Slovan. Po zastavení Slovana žil se svou rodinou v Německém Brodě a ačkoli se dobrovolně stáhl do soukromí, byl v prosinci 185l zatčen a do r. 1855 internován v Brixenu.

H. nebyl samostatným filozofem, ve své publicistice však vyjadřoval názory své generace, zejména jejího liberálního křídla, a sám k jejich vytváření přispíval. V úvaze o národní filozofii z r. 1847 proti německé spekulativní filozofii stavěl potřebu praktické filozofie národní. Nově promýšlel problematiku českých národních dějin, zejména husitství, bratrského hnutí a reformace. Na základě svých zkušeností s ruským prostředím se vyslovil proti panslavismu ve prospěch austroslavismu (poprve v článku Slovan a Čech). V jeho politických a ekonomických názorech se projevoval ohlas Rousseauovy smluvní teorie. Jako demokrat požadoval ústavně právní uspořádání státu, nesouhlasil však s revolučním řešením a republikanismem. Bojovně vystupoval proti klerikalismu. – T. G. Masaryk v práci o H. rozebírá hlavně jeho společenskopolitické názory a postoje; viděl v něm předchůdce politického realismu. Zdůrazňuje jak H. odmítání radikalismu (politické revoluce), tak jeho zápas s reakcí: H. šlo o povznesení vzdělání lidí (revoluci hlav a srdcí), ale také o mravnost, a to nejen v soukromém životě, nýbrž i v politice. Podle Masaryka podal H. "politickou filozofii, jak sám o sobě říkal, zdravého rozumu, stoje přitom vcelku na poznání lepších autorit své doby. To má cenu svou zvláštní a právě tím se stal buditelem všeho českého lidu v době nad jiné důležité".

Bibliografie (z díla; H. základní práce byly často vydávány rovněž v různých souborech, a proto uvádíme jen jejich první vydání):
Epigramy, 1845;
Kapitoly o kritice, 1846;
Epištoly Kutnohorské, 1851;
Duch Národních novin, 1851;
Sebrané spisy, ed. V. Zelený (včetně Tyrolských elegií a Krále Lávry), 1870;
Křest svatého Vladimíra, 1877;
Básně a epigramy K. H. B., 1886;
Obrazy z Rus, 1886 (pův. v Květech 1843–46);
Vybrané spisy I–III, ed. K. Tůma, 1886–87;
K. H. Rodinné listy brixenské, ed. V. V. Zelený, 1888;
Satyrické črty a zbylé epigramy, 1889;
Politické spisy I–V, ed. Z. Tobolka, 1900–03;
Úplná korespondence, 1901;
Mistr Jan Hus, 1904;
Myšlénky a politický program, 1906;
Spisy I–III, 1906–08;
Král Lávra, 1913;
Vybrané spisy I–V, ed. G. R. Opočenský, 1927;
Kniha veršů, ed. M. Novotný, 1934;
Životní dílo, ed. K. Sekanina, 1940;
H. synovské listy ze studií, 1941;
Cesta na Rus, 1947;
Dílo K. H. B., 1948;
Básnické dílo, ed. J. Bělič, 1951;
O literatuře, ed. J. Bělič, J. Skalička, 1955;
Brixenské listy, ed. B. Novák, 1957;
Básně, ed. M. Novotný, 1960;
Není církev jako církev (výbor), 1961;
Básně, ed. M. Řepková, 1976;
Lid a národ, ed. J. Špičák, 1981;
Vojna s hloupostí a zlobou, 1981;
Dílo I–II, 1986;
Strmé cesty (výbor), 1990.

Literatura:
◦ K. Tůma: K. H. B., 1885;
◦ T. G. Masaryk: K. H., 1896;
◦ E. Chalupný: H., 1910;
◦ Památník K. H. B., 1921;
◦ Národ o H., ed. A. Hajn, 1936;
◦ M. Řepková, K. Homolová: Z rukopisné pozůstalosti K. H. B., Sb. Národního musea 1956, řada C 1;
◦ J. Nuhlíček: H. boj s reakcí ve světle kutnohorských procesních spisů, in Středočeský sborník historický 1957;
◦ M. Formánek, V. Procházka: Myšlenkový odkaz K. H. B., 1961;
◦ V. Procházka: K. H. B., 1961;
◦ J. Dolanský: H. kritika slovanství, in J. Dolanský: Stopami buditelů 1963;
◦ J. Skalička: H. satirický odkaz, 1965;
◦ H. Šik, H. Laiske: K. H. B. – bibliografie, 1967;
◦ J. Kočí: K. H. B. a počátky austroslavismu, Slovanský přehled 1971;
◦ J. Janáček: Velké osudy, 1972;
◦ D. Jeřábek: K. H., církev a náboženství, SPFFBU 1972;
◦ M. Beránková: K. H. B., 1973;
◦ V. Trapl: H. vztahy k historii, in Sb. Vlastivědné společnosti Muzejní v Olomouci 1973;
◦ D. Jeřábek: Václav Vladivoj Tomek a K. H. v letech bachovské reakce, 1979;
◦ V. M. Nejtek: Novinář K. H. B., 1979;
◦ Antologie, 1981;
◦ J. Štrossová: K. H. B. (1821–1956). Výběrová bibliografie o životě a díle K. H. B., 1986;
◦ R. Zemanová: K. H. (1821–1856). Literární pozůstalost, Literární archiv PNP 1987;
◦ J. Morava: C.k. disident K. H., 1991;
◦ J. Morava: H. v Brixenu, 1997.

ih