Miloš Havelka

* 29. 7. 1944 Brno

Základní a střední školu absolvoval ve Vyškově (1961). V l. 1961–62 pracoval jako pomocný dělník v UP Rousínov. Studium filozofie a češtiny na FF brněnské univerzity ukončil diplomovou prací o Ladislavu Klímovi, v níž se vedle zařazení Klímova myšlení do českého kontextu pokusil o analýzu estetické funkce jazykového znaku v sémantické výstavbě jeho textů. V l. 1968–70 působil v kulturních rubrikách brněnských deníků. Svou vědeckou kariéru zahájil jako stipendista Kabinetu pro filozofii ČSAV v Brně. Od r. 1971 pracoval v různých funkcích na společenskovědních ústavech ČSAV v Praze (ÚFS, Ústav pro teorii a dějiny vědy, Sociologický ústav). V r. 1975 absolvoval tříměsíční stáž v Deutsche Bücherei v Lipsku, v r. 1989 půlroční studijní pobyt v Institut für Europäische Geschichte v Mohuči a v r. 1997 šest měsíců jako „visiting fellow“ v Institut für die Wissenschaften vom Menschen ve Vídni. Od r. 1993 je šéfredaktorem Sociologického časopisu. V r. 1996 se habilitoval na MU v Brně pro obor sociální filozofie.

Ve své vědecké a publikační činnosti se záhy orientoval na problémy dějin idejí, na sociální filozofii, dějiny soudobého myšlení a na obecnou teorii společnosti a dějin. Kandidátskou práci Max Weber a tzv. metodologické spory v německých společenských vědách, již obhájil v r. 1980, věnoval analýze a srovnání filozoficko-teoretických problémů, jak se postupně v německém společenskovědním myšlení vyjevovaly v jednotlivých metodologických sporech (1. „Methodenstreit“ mezi G. von Schmollerem, C. Mengerem a W. Diltheyem, 2. „Methodenstreit“ mezi G. von Schmollerem, M. Weberem a W. Sombartem ad., diskuze o poslání německé vědy mezi E. Troeltschem, M. Schelerem, A. H. Salzem a F. A. Kahlerem na počátku Výmarské republiky a nakonec tzv. spor o pozitivismus v německé sociologii, který probíhal v 60. letech mezi K. R. Popperem, T. W. Adornem, H. Albertem, J. Habermasem ad). V r. 1989 jako editor připravil pro nakladatelství Odeon překlad (s K. Berkou a P. Horákem) stěžejního díla E. Cassirera Filosofie symbolických forem, pro který napsal úvod (první dva díly vyšly v r. 1996). Na začátku r. 1995 vyšla H. edice textů Spor o smysl českých dějin 1895–1938, s jeho rozsáhlou úvodní studií. Odlišují se zde dějiny problému „česká otázka“ od dějin diskuzí o jejím řešení u Masaryka. Tyto diskuze jsou pak rozčleněny do čtyř fází a jejich argumenty ukázány na obecnější folii dobových sociálněvědních metodologických sporů, jmenovitě německých. Masarykův pokus o formulování „náboženského smyslu českých dějin“ H. interpretuje jako filozofické hledání alternativy k politickému liberalismu v situaci, kdy se úspěšné završování vzestupu novodobého českého národa začalo dostávat do prvních konfliktů s procesy společenské modernizace, jež Masaryk pochopil jako příznaky krize moderního člověka. V analýze následných fází diskuze se pak H. pokouší poukázat na obsahové proměny pojmu „smysl“ a na transformaci celé problematiky do metodologických otázek (periodizace českých dějin, objektivita procedur konstituce předmětu historického poznání), do otázek kulturně kritických (povaha přítomnosti) a otázek významu „symbolických center“ politické kultury. Volným navázáním na edici textů ke sporu o smysl českých dějin má být syntetická studie Akcenty a posuny české otázky 1938–1989. K publikaci H. připravuje spis Ernest Cassirer – Život a dílo a také habilitační práci Max Weber – Úvod do jeho myšlení, která je plodem jeho dlouhodobého zájmu o filozoficko-metodologické problémy sociálněvědního poznání a o zakladatelský výkon M. Webera v této oblasti. Práce o Weberovi, uvedená přehledem základních interpretací jeho díla, podává zevrubný výklad dobových filozofických a metodologických problémů společenských věd. Vychází z analýzy Weberova chápání „věd o kultuře“. Weberovo údajné novokantovství je zde vyloženo jako jen dodatečný překlad jeho originální reflexe vlastních řešení badatelských problémů do tehdy vládnoucího novokantovského diskurzu teorie vědy. Důležitou analýzu funkce hodnot (Wertbeziehung) ve společenskovědním poznání H. odhaluje jako „konstruktivistický“ princip Weberovy metodologie, jeho pojetí „objektivity“ (Wertfreiheit) jako demarkační princip vědy, formulovaný na základě analýzy možností komunikace ve vědecké komunitě, a procedury vytváření tzv. „ideálních typů“ jako zvláštní způsob konstituce pojmů v pluralistické situaci vědy. – Své vlastní filozofické úsilí H. označuje jako příspěvek k budování nerelativisticky pluralistické epistemologie.

Bibliografie:
◦ Spor o smysl českých dějin 1895–1938, 1995;
◦ Dějiny a smysl. Obsahy, akcenty a posuny „české otázky“ 1895–1989, 2001.

Sborníky:
◦ Max Weber ve sporu o smysl českých dějin, Rozum a víra, 1991;
◦ TGM a český liberalismus, Sto let Masarykovy České otázky, 1995;
◦ Max Weber a počátky sociologie náboženství, M. Weber: Sociologie náboženství, 1998;
◦ Úvodní studie, in Ernst Cassirer: Filosofie symbolických forem, 1996;
◦ Emanuel Chalupný a problém národní povahy jako kategorie sociálního poznání, E. Ch., česká kultura, česká sociologie a Tábor, ed. J. Zumr, 1999.

Časopisecké příspěvky:
◦ Frankfurtská škola a tzv. „nová levice“, FČ 1973;
◦ Mythos und Rationalität, Wiener Jahrbuch für Philosophie 1983;
◦ Ke kritice neohistorismu v soudobé západoněmecké buržoazní metodologii společenských věd, Od dějin a rozumu k tradici a partikulární praxi, FČ 1986;
◦ Rousseau a Nietzsche – dva typy pojetí přírody (s P. Horákem), FČ 1987;
◦ „Smrt subjektu“ a přežívání individua, FČ 1988;
◦ J. Ritter a Velká francouzská revoluce, FČ 1989;
◦ Carnap in Prag 1931–36, Teorie vědy 1991;
◦ Inwieweit kann man Max Weber neukantianisch interpretieren, W. Orth (ed.), Neukantianismus ..., Würzburg 1994;
◦ A Hundred Years of the „Czech Question“ and The Czech Question a Hundred Yers on, Czech sociological Review 1995;
◦ Procesy transformace a teorie modernizace (s K. Müllerem), SČ 1996;
◦ Nepolitická politika: kontexty a tradice, Sociologický časopis 1998, č. 4.

Edice:
◦ O smysl českých dějin (s úvodní studií), 1995.

a