Jan Heller

* 22. 4. 1925 Plzeň

† 15. 1. 2008 Praha

Maturoval na gymnáziu v Plzni (1944). V l. 1944–45 působil jako katecheta a zároveň dálkově studoval teologii u církevního ústředí Českobratrské církve evangelické; 1945–47 zapisoval teologii na Husově ETF a filozofii na FF UK, 1947–48 v Basileji; 1948 se stal magistrem teologie. V l. 1948–51 působil jako evangelický duchovní v Hořovicích. V r. 1951 získal doktorát teologie a stal se asistentem (1954 odborným asistentem) na Komenského TF, kde učil hebrejštinu, řečtinu a latinu. V l. 1966–68 byl hostujícím docentem v Berlíně, a to ve východním (Humboldtova univerzita) i západním (Kirchliche Hochschule), 1968–70 docentem opět v Praze, 1970–77 profesorem religionistiky, 1977–92 profesorem Starého zákona a vedoucím biblické katedry, od r. 1992 byl v důchodu. Měl řadu přednášek na zahraničních univerzitách, zvláště v Německu a Holandsku, na několika kongresech (Vídeň 1981, Lovaň 1989), zúčastnil se řady odborných sympozií doma i v cizině, kromě toho často kázal a přednášel v různých církvích, na domácích konferencích a sympoziích. Od 70. let byl členem některých ekologických skupin (TIS, přednášky v Zeleném kruhu aj.). V l. 1990–93 byl prvním předsedou nově založené československé, později České společnosti pro studium náboženství.

Filozoficky vycházel z existencialismu. V Praze poslouchal J. Patočku, v Basileji K. Jasperse. Od 70. let se výrazně přiklonil k personalismu Martina Bubera a k jeho důrazu na vztah. Svět tvoří soubor vztahů, zlo je v podstatě porucha vztahu. Smysluplný život je život ve vztahu, tedy v lásce. V teologické práci vycházel především z odkazu svého učitele a předchůdce na katedře Starého zákona, profesora Slavomila Daňka a jeho důrazu na tzv. „tradiční proces“. Ten znamená, že biblický text byl vždy, v podobě písemné i předpísemné, stále znovu tvárněn svým účelem (či posláním) svědčit o Bohu, čili odkazovat nad sebe sama k Dárci tohoto poslání. Bible není ani „andělský diktát“ (představa o masívní inspiraci), ani nezaujatá historická reportáž, ale soubor modelových příběhů, hymnů, modliteb a výzev, do nichž má čtenář vstupovat, či přesněji dát se jimi zastihnout a osvětlit si vlastní situaci. Proto odborně vykladačská práce (exegeze) nezáleží jen v zasazení textu do historické situace, či v jeho jazykovém prosvětlení, nýbrž v úsilí o vybavení jeho záměru, intence, tj. jeho vlastní teologické dimenze. Odtud H. důraz na sémantickou analýzu termínu i na rozbor struktury textu v celku kánonu. H. badatelský přínos se soustřeďuje na religionistiku (případně filozofii náboženství) a na bádání starozákonní. V religionistice: a) nově ohledal a předložil etickou koncepci předizraelského Kenaanu (Starověká náboženství, s. 328–32), b) nově rozpracoval problematiku tzv. „etického zlomu“, tj. krizi magické koncepce, projevující se současně v řadě kulturních okruhů v 8.–6. století př. Kr. (Nástin religionistiky, s. 160–63), c) předložil novou hypotézu o původu náboženství, nazvanou „responzívní“. Podle ní je náboženství především lidským pokusem o odpověď na otázku po smyslu, vnucenou člověku vědomím jeho konečnosti (Nástin religionistiky, s. 20–23). Ve starozákonním bádání jde o tyto otázky: a) Analýza a kvantifikace problematiky hebrejsko-řeckého ekvivalentu na základě Septuaginty až po jeho algoritmový výraz (nevydaná habilitační práce; stručný výtah: Překladatelský postup Septuaginty, SAT 2, 1978). b) Metodické základy pro průzkum synchronního aspektu v onomatologii, ilustrované na řadě starozákonních jmen. Jde o to, že ve specifikované jazykové vrstvě se jménu nerozumí na základě jeho skutečné (historické) etymologie, ale na základě asociativních evokací uvnitř jazykové vrstvy. Ty pak lze zkoumat na jevu kryptetymologizace. (Jen in nuce obsaženo v článku Namengebung und Namendeutung. Grundzüge der alttestamentlichen Onomatologie und ihre Folgen für die biblische Hermeneutik, Evangelische Theologie 1967). c) Nové osvětlení některých semitských kořenů a jmen, např. vztahu mezi kořeny 'mr a dbr (Říkání a mluvení ve Starém zákoně, SAT 4, 1982 nebo kořene hll (Posvátno ve Starém zákoně, O posvátnu, 1993). Z vlastních jmen např. Eva (Der Name Eva, Archiv orientální 1958) nebo Efrajim (Noch zu Ofra, Ephron und Ephraim, Vetus Testamentum 1962). Tyto nové interpretace citují moderní standardní slovníky (např. Kohler-Baumgartner, 3. vyd.) a encyklopedie (např. Theologisches Wörterbuch zum AT).

Bibliografie (z díla):
◦ Hebrejsko-řecko-latinsko-český slovníček pro bohoslovce (skriptum), 1955, 31995;
◦ Der tschechische Alttestamentler Slavomil Daněk (1885–1946), Berlin 1968;
◦ Praktická znalost Písma I. Starý Zákon (skriptum), 1974;
◦ Starověká náboženství. Náboženské systémy starého Egypta, Mezopotámie a Kenaanu, 1978, 21988;
◦ Zákon a proroci (s M. Mrázkem), 1984 (s úplnou bibliografií J. H. do r. 1980);
◦ Nástin religionistiky (s M. Mrázkem), 1988, 22004;
◦ An der Quelle des Lebens. Ansätze zum Alten Testament, Frankfurt a. M. 1988;
◦ Von der Schrift zum Wort. Das Alte Testament zwischen gestern und heute, Berlin 1990;
◦ Bůh sestupující. Pokus o christologii Starého zákona, 1994;
◦ Tři svědkové. Mojžíš – Izaiáš – žalmista, 1995;
◦ Vocabularium biblicum septem linguarum – Biblický slovník sedmi jazyků (s L. Csémy), 2000;
◦ Pozdní sklizeň, 2000;
◦ Poutní písně (s J. Benešem), 2001;
◦ Výkladový slovník biblických jmen, 2003;
◦ Jak orat s čertem, 2005;
◦ Podvečerní děkování (s příspěvky k 80. narozeninám J. H. a komentovanou bibliografií), 2005;
◦ Stezka ve skalách. Postila, 2006
◦ Obtížné oddíly knih Mojžíšových (s M. Prudkým), 2006
◦ Znamení odkazující k nebi. Rozhovory nad biblí (s P. Vaďurou), 2007;
◦ Na čem mi záleží. Rozhovory nad biblí (s P. Vaďurou), 2009.

Sborníky:
◦ Encyklopedie starověkého předního Východu, ed. J. Prosecký, 1999;
◦ Geografika v Písni a jejich teologické konotace, Pouštěj svůj chléb po vodě. Sborník pro M. Balabána, ed. J. Hoblík, 1999.

Časopisecké příspěvky:
Bratrská rodina, Communio viatorum, Časopis adventistů sedmého dne, Český bratr, Evangelický kalendář, Evangelische Predigtmeditationen (Leipzig), Göttinger Predigtmeditationen, Jednota bratrská, Kostnické jiskry, Křesťanská revue, Religio, Revue pro politiku a kulturu, Theologische Literaturzeitung (Leipzig), Věda a život, Zpravodaj Ministerstva životního prostředí ČR, Zpravodaj Společnosti křesťanů a Židů.

Edice:
◦ Biblická konkordance I–III, ed. M. Bič, J. B. Souček, 1961–67;
◦ Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona (ekumenický př. s výkladem, spolupráce), 1979;
◦ Prameny života. Obraz člověka ve starých kulturách (ed. s O. Klímou, E. Merhautovou), 1982;
◦ Theologie der Kralitzer Bibel und ihre Erforschung in den letzten zwei Jahrhunderten. Biblia Slavica, ed. H. Rothe, F. Scholz, Padeborn 1995;
◦ Martin Buber: Já a ty (doslov a souhrnný přehled), 1995.

Literatura:
◦ Landgabe. Festschrift für J. H., 1995;
◦ P. Pokorný: Prof. J. H. sedmdesátiletý, Religio 1/1995;
◦ P. Spunar: J. H. osmdesátníkem, Religio 1/2005;
◦ D. Antalík: Zemřel profesor J. H., Lidé města 1/2008;
◦ D. Antalík: Ohlédnutí za profesorem Hellerem, Reflexe 34, 2008.

a