Alois Höfler

* 6. 4. 1853 Kirchdorf

† 26. 12. 1922 Vídeň

Od r. 1897 působil jako profesor psychologie a pedagogiky na univerzitě ve Vídni. Habilitoval se však v r. 1885 na Německé univerzitě v Praze, kde pak přednášel jako soukromý docent, od r. 1903 i jako profesor pedagogiky. Patřil k těm učitelům pražské německé univerzity, jimž Praha byla jen zastávkou na cestě k profesorské stolici ve Vídni nebo na některé jiné německé univerzitě (a kteří také své spisy vydávali raději jinde než v Praze).

Věnoval se zejména logice a psychologii, jež považoval za úzce související disciplíny. Vycházel z názorů svého učitele A. Meinonga (který se také podílel na jeho učebnici logiky) a jeho prostřednictvím i z filozofie F. Brentana. Patřil k autorům, kteří přispěli k obnovení zájmu o dílo B. Bolzana. Světový názor odlišoval od filozofie s odkazem na to, že na jeho formování má vedle vědy (a filozofie) velký vliv i umění. Jako stoupenec filozofického realismu předpokládal v psychologii součinnost tělesné a duševní stránky osobnosti; zabýval se i psychologií zvířat.

Bibliografie:
◦ Logik, Wien 1890, 8. vyd. Wien 1926;
◦ Grundlehren der Logik, Wien 1897, 5. vyd. 1917;
◦ Psychologie, Wien 1897;
◦ Grundlehren der Psychologie, Wien 1897, posl. vyd. Wien 1931;
◦ Studien zur gegenwärtigen Philosophie der Mechanik, Leipzig 1900;
◦ Grundlehren der Logik und Psychologie, Wien 1903, 2. vyd. 1906;
◦ Zur gegenwärtigen Naturphilosophie, Berlin 1904.

Sborníky:
◦ Sind wir Psychologisten? Int. Kongress für Psychologie, Rom 1905.

Literatura:
◦ A. H.: Selbstdarstellung, in Die deutsche Philosophie der Gegenwart in Selbstdarstellung II, Leipzig 1921;
◦ F. Ueberweg: Grundriss, 1923;
◦ K. Mácha: GuV III, 1989.

jg