Pavel Hrubý

* 5. 5. 1914 Stochov, okr. Kladno

† 25. 6. 1994 Praha

Poslední dva roky předškolního věku pobýval na vojenském statku u Milovic, kde byl jeho děd šafářem. Zejména odtud si nesl celoživotní lásku k přírodě, k lesům. Obecnou školu začínal v Praze na Letné, kde bydlel u svých tet. V r. 1922 si jej matka vzala k sobě do Brna, kde se mezitím provdala za úředníka ve Zbrojovce; po jejím ovdovění r. 1924 žili v nuzných poměrech. V Brně vystudoval reálné gymnázium; maturoval v r. 1933. Poté studoval práva, která ukončil doktorátem na jaře r. 1938. Současně začal studovat filozofii a sociologii u A. I. Bláhy a J. L. Fischera, u něhož zamýšlel obhájit dizertaci O filozofickém základu Englišovy teorie. Na podobné téma Srovnání Marxovy a Englišovy teorie z hlediska filozofického a metodologického napsal po válce habilitační práci. Na jejím základě se stal docentem a pak řádným profesorem VŠPS. V r. 1930 se v Levé frontě setkal s Václavem Vlkem, který jej uvedl do problematiky materialistické dialektiky. V r. 1931 vstoupil do ilegálního Komsomolu a v r. 1933 do Komunistické studentské frakce (Kostufry) a zároveň do KSČ. Jako instruktor pro masově politickou práci působil mezi středoškolským a vysokoškolským studentstvem. S touto orientací byl činný i v Etickém hnutí, které v Brně vedl prof. Vladimír Úlehla. V r. 1936 na schůzi vedení Kostufry vyslovil nesouhlas s porušováním zákonnosti v SSSR v tzv. moskevských procesech. Při reorganizaci Kostufry přestal být jejím členem, ale dále vykonával funkci a vedl studium marxistické politické ekonomie a dialektického materialismu mezi středoškolskými studenty, zvláště na různých letních studentských táborech pořádaných Jednotou nemajetných a pokrokových studentů. Po skončení studia práv pracoval jako advokátní koncipient. V březnu 1940 odešel z konspirativních důvodů z Brna do Prahy, kde pokračoval v ilegální práci jako zpravodaj skupiny V boj, v organizaci Předvoj. Byl též členem zásobovací komise ilegální České národní rady a Ústřední rady odborů. Našel si zaměstnání v zahradnicko-vinařském svazu jako právník a po válce se v něm stal pověřencem ministra výživy. Od července 1946 do března 1947 byl kulturním atašé v Římě. Již před odjezdem do Říma přednášel na VŠPS. Po návratu byl na ní jmenován 1. 3. 1947 řádným profesorem. Působil zde do r. 1951. Od r. 1950 přednášel na VŠPVH, na Fakultě sociálních nauk ČVUT a od r. 1948 na PF UK, kam přešel ve šk. r. 1951–52. Na této fakultě byl 28. 5. 1952 protiprávně zatčen; v únoru 1954 byl odsouzen k 18 letům vězení. V květnu 1960 byl propuštěn a amnestován. Od srpna 1960 pracoval jako právník v Závodech průmyslové automatizace. V červnu 1963 byl s celou skupinou rehabilitován. Na podzim téhož roku byl jmenován profesorem na VŠE, kde působil do r. 1971 (přednášel do r. 1968). Od r. 1971 pracoval v Institutu poradenství a po jeho likvidaci od 1. 1. 1975 ve Výzkumném ústavu plánování a řízení národního hospodářství.

Koncept knihy Základy marxistického myšlení vznikal již v r. 1937, kdy V. Vlk napsal stručně partie o dialektice a H. je na přednáškách doplňoval gnozeologickými částmi, v nichž se opíral o stati L. Svobody v Indexu. Za války v Praze se Vlk a H. rozhodli připravit populární knihu o dialektickém materialismu; k tomu účelu prostudovali tehdy omezeně dostupnou literaturu marxistickou i přírodovědnou k novým objevům, pokud by měly mít vliv na novější podobu marxistické filozofie. K definitivní stylizaci knihy došlo koncem války; kniha byla společným dílem, avšak 2. a 4. kapitola byla výsledkem studia a předběžných formulací H., 3. kapitola dílem studia a předběžných formulací Václava Vlka, 1. kapitolu napsali společně. Po této knize napsal H. ještě řadu speciálně zaměřených výzkumných prací. Filozoficky nejzávažnější z nich byla kniha Metody ekonomického času (1974), v níž použil koncepcí Einsteinovy teorie relativity pro upřesnění ekonomických analýz a prognóz, pro upřesnění pojmu ekonomického časoprostoru – od zjištění paradoxu zmenšování ekonomického časoprostoru až k možnostem jeho ekonomického využití.

Bibliografie:
◦ Základy marxistického myšlení (s V. Vlkem), 1946;
◦ Předsocialistické formace, 1951;
◦ Eseje o ekonomických prognózách, 1971;
◦ Ekonomický čas v analýzách a prognózách, 1972;
◦ Běžné prognostické metody v kybernetickém modelování, 1974;
◦ Úvodní prognóza podniku, 1974;
◦ Metody ekonomického času (s J. Kálalem), 1974;
◦ Jak sestavovat podnikové prognózy, 1976.

Časopisecké příspěvky:
◦ Teorie ekonomického času, Politická ekonomie (PE) 1969;
◦ Dlouhodobé trendy ekonomického času, Ekonomický časoprostor, PE 1970 aj.

Literatura:
◦ Za lepší svět. Sb. statí a vzpomínek na studentské pokrokové hnutí třicátých let, 1963;
◦ Brněnská Levá fronta 1929–1933, ed. M. Laichman, 1971.

ss