Jeroným Pražský

* asi 1367

† 30. 5. 1416 Kostnice

Hieronymus Pragensis. – V r. 1398 dosáhl na UK titulu bakaláře svobodných umění. V r. 1399 odešel na studia do Oxfordu (využil stipendia zřízeného M. Vojtěchem Raňků z Ježova) a poté (asi 1401) na Sorbonnu do Paříže, kde se stal bakalářem (1404) i mistrem svobodných umění (1405). Počátkem r. 1407 se stal členem sboru mistrů pražské artistické fakulty, když už před tím působil v mistrovských sborech univerzit v Heidelbergu a Kolíně n. Rýnem. Jeho životní dráhu ovlivnilo reformně naladěné pražské prostředí, seznámení s Viklefovými názory – jak na pražské univerzitě (prostřednictvím zejména Husovým a Stanislava ze Znojma), tak v Oxfordu (odkud si do Prahy přivezl opisy do té doby zde neznámých Viklefových proticírkevních teologických spisů). Jako stoupenec viklefského realismu se dostával do sporů o universalia s nominalisty i na univerzitách v Paříži, v Německu a ve Vídni. Názory a zájmy Husovy strany propagoval v r. 1413 na cestě do Polska, Litvy a na Bílou Rus, za níž se sám hlouběji seznámil s pravoslavím a získal podněty pro příklon k praxi podávání svátosti oltářní pod obojí způsobou i laikům. Po Husově vynuceném odchodu z Prahy následoval ho na Krakovec a posléze (v dubnu 1414) i na sněm do Kostnice, kde se snažil působit v prospěch Husův a české reformní strany vůbec. Ani obsahově i formálně pozoruhodná vystoupení ho však neuchránila před tím, aby i on nebyl jako kacíř odsouzen k smrti na hranici.

Viklefovo učení hájil i na památném kvodlibetu M. Matěje z Knína v r. 1409, kde odpovídal kvestii Utrum a parte rei universalia sit necessarium ponere pro munde sensibilis armonia (Zda je kvůli harmonii světa nutné předpokládat universalia mimo svět). Velký ohlas na tomto kvodlibetu měla i jeho rekomendace Prestantissimi patres magistrique doctissimi – chvála české země, Prahy, Karlovy univerzity, svobodných umění vůbec a filozofie zvláště. Zúčastnil se i kvodlibetu Husova (1411), a to kvestií Utrum omne dependes sit ens per participationem prime cause (Zda je vše závislé bytím prostřednictvím účasti na první příčině).

Bibliografie:
◦ Scutum fidei, ed. J. Sedlák: Studie a texty 3, 1923;
◦ Recommendacio liberalium arcium, ed. K. Höfler: Geschichtschreiber der hussitischen Bewegung in Böhmen II, Wien 1860, česky Řeč k chvále svobodných umění, př. A. Molnár, in Výbor z české literatury doby husitské I, ed. B. Havránek, J. Hrabák, J. Daňhelka, 1963, úryvek in Antologie, 1981;
◦ Utrum unum terminorum inter se convertibilium, ut sic, vere negari de reliquo supponente pro aliquo sit possibile (PUK X E 24, f. 191b);
◦ Utrum materie prime potencia a primis corporibus et ab eius essencia racionaliter sit disticta (tamtéž, f. 195b);
◦ Libellus de materie prime essencia (tamtéž, f. 254);
◦ Polemica, replicationes at argumenta in materia universalium realium (Praha, Kapit. N 12, f. 37a–45b);
◦ Utrum mundus architypus, que est multitudo ydearum in mente divina eternaliter relucencium, rerum huius mundi sensibilis sit concausa potissima, racio at exemplar (sporný titul).

Literatura:
◦ J. Putna: J. P., 1916;
◦ F. M. Bartoš, Sb. historický 1956;
◦ F. Šmahel: J. P., 1966;
◦ F. Šmahel: „Universalia realia sunt heresis seminaria“. Filosofie pražského extrémního realismu ve světle doktrinálně institucionální kritiky, ČČM 1968;
◦ F. Šmahel: Pramen J. Chvály svobodných umění, Strahovská knihovna 1970–1971;
◦ J. Kejř: Kvodlibetní disputace, 1971;
◦ J. Tříška: Životopisný slovník, 1981;
◦ Antologie, 1981;
◦ F. Šmahel: Univerzitní kvestie a polemiky J. P., HUCP 1982;
◦ F. Šmahel: Pražský spor o „universalia realia“: nové prameny – nové otázky, SCeH 1983;
◦ V. Herold: Pražská universita a Wyclif, 1985;
◦ F. Šmahel: Poggio und Hieronymus von Prag. Zur Frage des hussitischen Humanismus, in Studien zum Humanismus in den böhmischen Ländern, Köln – Wien 1988;
◦ Dějiny Univerzity Karlovy I, 1995.

jg, md