Jeroným Pražský (mnich)

* ok. 1370 Praha

† 17. 7. 1440 Benátky

Jan Silvanus Publikán z Prahy. – V r. 1389 získal na UK hodnost bakaláře a 1392 mistra svobodných umění. Původně byl členem premonstrátského řádu. Do r. 1410 působil na dvoře polského krále Vladislava Jagellonského, v l. 1411–13 byl misionářem v Litvě. Odtud se odebral do italské Camaldoli, kde se stal členem tamějšího (camaldolského) řádu. V l. 1428–30 navštívil Palestinu, Kypr, Rhodos a Krétu, kde vedl věroučné disputace s řeckými teology. Účastnil se rovněž basilejského sněmu, kde podporoval myšlenku koncilové suverenity (Tractatus contra quattuor articulos Bohemorum, 1433). Získal si pověst velmi vzdělaného mnicha přísných mravů (jeho asketismus vyrůstal z milíčovské tradice), vynikajícího kazatele i diskutéra. Patřil k rozhodným odpůrcům viklefismu a také Husova učení: „Náleží mezi odpůrce hnutí husitského, kteří vyrostli v době silné reakce protiněmecké... Miluje svou vlast, na svůj rodný jazyk je hrdý a cítí se členem veliké rodiny slovanské až do naivnosti, všude se hlásí k tomu, avšak husitství pokládá za veliké neštěstí pro národ a celý stát“ (J. Bidlo).

Bibliografie (z díla):
Linea salutis eterne, Quadragena salutis eterne, Exemplar salutis eterne, Tractatus contra quattuor errores Grecorum, Tractatus contra quattuor articulos Bohemorum, De vera et falsa penitencia, Sermo de reformacione ecclesie, Quoniam increate veritatis testimonis.

Literatura:
◦ J. Bidlo: Čeští emigranti v Polsku v době husitské a mnich J. P., ČČM 1895;
◦ OSN;
◦ J. Tříška: Životopisný slovník, 1981.

md