Josef Fischer

* 2. 4. 1891 Kolín

† únor 1945 Brandenburg

Mladší bratr literárního historika a spisovatele Otokara F. Na FF v Praze vystudoval historii, zeměpis a filozofii (mj. u F. Čády). Na počátku své kariéry působil jako středoškolský profesor v Lounech a v Praze, od r. 1928 byl soukromým docentem moderních českých dějin na UK. Spolu s J. Sochorem založil a vedl Studentský časopis. Politicky vycházel ze sympatií k Masarykovu programu, a během svého života se blížil k levici (sociální demokracii); publikoval v Nové svobodě i v Dělnické osvětě, orgánu Dělnické akademie. V nakladatelství Orbis řídil edici Perspektivy – knihy živé vědy. V období okupace se aktivně zapojil do odbojového hnutí, byl spoluautorem programu Za svobodu, do nové ČSR. V r. byl 1941 zatčen, držen v nacistických vězeních, v Berlíně odsouzen k smrti a v únoru 1945 v Brandenburgu popraven.

Hlavní F. vědecký zájem se soustředil na otázky filozofie dějin, a to zejména v souvislosti s dílem F. Palackého, jemuž vedle mnoha statí věnoval i monumentální dílo Myšlenka a dílo Františka Palackého. Rozebírá v něm zejména filozofické názory Palackého a jeho vztahy k jednotlivým filozofických proudům a k osobnostem, s nimiž je spojován; zdůrazňuje především vliv osvícenství. Ukazuje také vliv Palackého na jeho následovníky, zejména na T. G. Masaryka a českou filozofii dějin vůbec. Jako středoškolský profesor se teoreticky zajímal o způsoby výuky filozofie; byl autorem návrhu učebních osnov pro tento obor. Filozofie měla mít ve středoškolské výuce roli syntézy; měla zahrnovat nejen problémovou část (výčet problémů a dějiny jejich zpracování), nýbrž i psychologii a logiku, sociologii a estetiku. Filozofii samu chápal jako specifické nazírání a specifický postoj, jehož pramenem jsou věda, náboženství a konkrétní život. Jejím úkolem je vedení lidského jednání. V tom je vidět F. cit pro praktický a politický život. Jím byla motivována i jeho kniha Válka a mír v antické filosofii, v níž po stručném filozofickém úvodu do problému obecně rozebírá názory na tuto otázku od Homérovy doby až k počátkům křesťanství.

Bibliografie:
◦ Presidentův program, 1921;
◦ Myšlenka a dílo Františka Palackého I–II, 1926, 1927;
◦ Filosofie a školy, 1933;
◦ František Palacký o minulosti pro budoucnost; T. G. Masaryk o světovém míru, 1929–30;
◦ Vůdcové a tradice, 1932;
◦ K dnešnímu postavení filosofie, 1933;
◦ Válka a mír v antické filosofii, 1935;
◦ Ihr Kampf. Die wahre Ziele der Sudetendeutsche Partei, Karlsbad 1937 (v české verzi spolu s V. Patzokem, V. Perthem).

Sborníky:
◦ F. Palacký a T. G. Masaryk, Masarykův sborník I, 1925;
◦ Filosofie v reformě střední školy, Filosofie a školy (s A. Dratvovou, J. B. Kozákem), 1933;
◦ Vavřín spravedlivému, Svět o TGM, 1936.

Časopisecké příspěvky:
◦ Nástin Rickertovy filosofie, Přehled 1914;
◦ Dvojí tvář, Nové Čechy 1918;
◦ Filosofie činného života, Česká revue 1918–19;
◦ Palackého cesta k filosofii, RF 1921;
◦ Palacký o vědě a metodě, ČM 1922;
◦ Rozhledy po české filosofii, ČM 1922;
◦ Eine interessante Handschrift Fr. Palacký's, Prager Presse 25. 11. 1923, Palacký a Kant, ČM 1924;
◦ Zur tschechischen Geschichtsphilosophie, Prager Presse 21. 6. 1925;
◦ Hegelovské ovzduší v díle Fr. Palackého, ČM 1925;
◦ K sociální orientaci Palackého, Přerod 1926;
◦ K dnešnímu postavení filosofie, ČM 1926;
◦ O pravdu v dilematech, ČM 1927;
◦ K odzbrojení. Pokus o analysu, ČM 1932;
◦ Česká kniha o fašismu a demokracii, ČM 1933;
◦ O další postup, Dělnická osvěta 1933;
◦ K principům demokracie. Prof. E. Rádlovi, ČM 1934;
◦ Mezi mírem a válkou, Dělnická osvěta 1934;
◦ Jak jsme daleko? Dělnická osvěta 1935.

Edice:
◦ Výbor z politického odkazu Fr. Palackého, 1926;
◦ Knihy osudů a práce, 1930;
◦ Perspektivy: Knihy živé přírody, od 1932;
◦ Naše maminky (s F. Halasem), 1933.

Literatura:
◦ J. Král: ČsF, 1937;
◦ J. Popelová: Za doc. J. F., ČM 1945;
◦ V. Vrabec: Dokument nedoceněného významu, LN 22. 6. 1991;
◦ V. Černý: Paměti II, 1992.

ih