Otakar Kádner

* 11. 5. 1870 Úhonice

† 6. 5. 1936 Poděbrady

Pocházel ze starého učitelského rodu. Jeho otec, vlastenecký učitel, byl žákem a pak i přítelem Amerlingovým; rovněž matka pocházela z učitelské rodiny, a také čtyři z K. sourozenců se věnovali učitelství. Po maturitě v r. 1888 začal na UK studovat klasickou filologii. Ještě před státními zkouškami přijal místo suplenta na reálném gymnáziu v Praze, Spálené ulici, potom v Truhlářské ulici. Po státních zkouškách z latiny, řečtiny a češtiny nastoupil profesorské místo na gymnáziu v Roudnici, v jehož Programu začal publikovat. Později učil ještě v Rychnově nad Kněžnou, Pardubicích, Kolíně; v r. 1907 své středoškolské působení zakončil ve Dvoře Králové. V r. 1906 obhájil habilitační spis Příspěvky k pedagogice experimentální a v r. 1907 byl jmenován docentem pedagogického semináře UK. Tehdejší ředitel semináře F. Drtina byl v r. 1907 zvolen poslancem Říšské rady a vzdal se po dobu svého poslaneckého působení téměř úplně své učitelské a vědecké činnosti. K. ho zastupoval v přednáškách, seminářích i v redakci Pedagogických rozhledů. V r. 1919 byl jmenován řádným profesorem a převzal vedení semináře po Drtinovi, který byl jmenován tajemníkem na Ministerstvu školství a národní osvěty. V souvislosti se zakladatelskou vlnou škol a institucí se K. stal ředitelem (experimentálně zaměřeného) Čs. ústavu J. A. Komenského, dále Ústavu pro pokusnou pedagogiku a psychologii, Školy vysokých studií pedagogických, Státní pedagogické akademie a stanul i v čele soukromé PedF. Významné bylo rovněž jeho spoluredaktorství při vydávávání „veškerých spisů“ J. A. Komenského, redigování X. svazku Čsl. vlastivědy, do níž zpracoval studii Školství v Československé republice. Uveřejňoval příspěvky k aktuálním problémům pedagogiky a k tématům z dějin pedagogiky a z obecné pedagogiky, jimiž položil základy pro českou pedagogiku 20. století. V l. 1909–23 vznikaly jeho Dějiny pedagogiky; jednotlivé díly spisu Vývoj a dnešní soustava školství vycházely v l. 1929–33 (IV. díl vydal z pozůstalosti K. žák J. Hendrich v r. 1938). Systémové K. dílo Základy obecné pedagogiky vyšlo v l. 1925–26. Připravoval rovněž velký pedagogický slovník, který však již nestačil zpracovat (v dubnu 1936 odešel na zdravotní dovolenou, ale po krátké nemoci zemřel).

K. pedagogické dílo je založeno na principu pozitivistické filozofie, na její metodologii. Vedle studií experimentálních to dokládají také jeho publikace historické, zachycující zkušenost představenou velkým množstvím fakt, za nimiž je drobná, usilovná a pečlivá práce; v rámci systematické pedagogiky zpracovává mj. i klasifikaci věd vztahujících se k pedagogice a klasifikaci pedagogických věd samých. Svým dílem chtěl doložit, že pedagogika je vědní disciplína, v jejíchž zájmových oblastech lze jednotlivé problémy experimentálně zkoumat, ověřovat a dokazovat.

Bibliografie:
O kvantifikaci predikátu v logice, 1898;
Chorvatská literatura filozofická, 1901;
Příspěvky k pedagogice experimentální I–III, 1909–12;
Stručné dějiny pedagogiky a školství, 1912;
Rodina a škola, 1917;
Náboženství a škola, 1918;
Obecná pedagogika, 1920;
Základy obecné pedagogiky I–III, 1925–26;
Vývoj a dnešní soustava školství I–IV, 1929–38.

Sborníky:
◦ Stručný slovník pedagogický; Jazykové jevy v logice, Program c. k. vyšší a reálné školy v Kolíně 1901–02, 1902;
◦ Československá vlastivěda, 1929.

Časopisecké příspěvky:
Pokus v paedagogice, Život 1904;
Locke a Herder, Experimentální zkoumání metod pravopisných, PR 1905;
Náboženství a škola, Hlídka Času 1906;
Dětská musea, Hlídka Času 1907;
O životě, názorech a spisech Lockeových, ČM 1907;
Snahy o univerzitní vzdělání učitelstva v cizině, PR 1908;
Masaryk a reforma naší školy, Hlídka Času 1910;
Masarykovy názory pedagogické, ČM 1910.
Časopis Československé obce učitelské, Hlídka Času, Lidové noviny, Střední škola, PR, ND, Komenský, Národní Listy, Věstník Českého ústředního spolku učitelů vysokoškolských.
V ČM 1902–07 uveřejnil 20 recenzí pedagogických a psychologických spisů.

Edice:
◦ Knihovna pedagogických klasiků, Dědictví Komenského, od r. 1923;
◦ Pedagogické rozhledy, od r. 1902 odborný red. oddílu středoškolské pedagogiky, v l. 1923–32 hlavní red.; Škola vševědná, hlavní red. od r. 1925;
◦ Škola vysokých studií pedagogických v Praze, Sb. přednášek a prací.

Literatura:
◦ O. K., jeho osobnost a dílo, ed. J. V. Klíma, 1920;
◦ Pedagogický sborník na počest O. K., ed. J. V. Klíma, 1930;
◦ J. Král: O. K., 1940;
◦ E. Koukal: K dvacátému výročí úmrtí O. K., Pedagogika 1956;
◦ J. Štraus: O. K., 1969;
◦ J. Štraus: Vzpomínka na univ. prof. dr. O. K., Dějiny učitelstva 1970;
◦ O. K., Socialistická škola 1970;
◦ O. K. Bibliografie, 1971;
◦ Sto let pedagogiky na FF UK v Praze, 1982.

zv