Franz Kafka

* 3. 7. 1883 Praha

† 3. 6. 1924 Kierling (Rakousko)

Od počátku trpěl rozporem mezi touhou po spisovatelské práci (jíž se mohl věnovat jen o dovolených a v noci), kterou považoval za své poslání, a úřednickým povoláním, které pohlcovalo většinu jeho času. Jeho pokusy o uzavření manželství a založení rodiny (dvojnásobné zasnoubení s Felicií Bauerovou a zasnoubení s Julií Vohryzkovou) skončily nezdarem. Za svého života publikoval jen několik útlých knih povídek a črt: Rozjímání (Betrachtung, 1912), Topič (Der Heizer, 1913), Proměna (Die Verwandlung, 1915), V trestanecké kolonii (In der Strafkolonie, 1919), Venkovský lékař (Ein Landarzt, 1919), Umělec v hladovění (Ein Hungerkünstler, 1924, vyšlo už po K. smrti). Jeho největší práce, romány Nezvěstný (Der Verschollene – Max Brod jej vydával pod titulem Amerika), Proces (Der Prozess) a Zámek (Das Schloss) zůstaly fragmenty. Převážnou část K. díla kromě zmíněných próz tvoří dopisy různým adresátům a deníkové záznamy: aforismy, črty, denní zápisky, víceméně dokončené povídky. – Ačkoli K. dílo vzniklo v úzce vymezené lokalitě pražské německo-židovské literatury na přelomu 19. a 20. století, po autorově smrti a zejména po 2. světové válce dosáhlo rozšíření po celém světě a výrazně ovlivnilo světovou literaturu druhé poloviny 20. století. Je sice především předmětem výzkumu literární historie a literární vědy, jeho hranice však daleko přesahuje. Pro svou myšlenkovou hloubku, otevřenost a mnohovýznamovost nabývá v různých dobách stále nových aktualizací. Vypovídá jak o individuální psychologii, tak o mezilidských a sociálních vztazích. V jeho centru leží existenciální otázky moderního člověka a lidstva, problém rozrušení intersubjektivních vztahů v soudobé společnosti (alienace), konfliktu člověka s mocí, mechanismu moci, etického jednání a podřizování se zákonům, ať už spravedlivým nebo jen mocensky vynucovaným. Znovu a znovu autor zkoumá meze lidské svobody, pravdy a lži, autenticity a odvozenosti. V úvahách a jednáních postav K. děl se zrcadlí absurdita lidské existence. Proto se K. dílo stalo předmětem výzkumů i filozofů, teologů, psychologů a psychiatrů, sociologů i politologů. Řada literárních směrů byla K. ovlivněna, pokládala jej za svého souběžce (expresionismus) či předchůdce (surrealismus, inspirovaný zvláště snovou rovinou v K. dílech a spojující je s psychoanalýzou, zejména pak existencialismus, kde působilo ovlivnění dílem S. Kierkegaarda). Existencialisté zařazují mezi základní praeexistencialistické texty K. povídku Proměna. Teologové pátrají po starozákonních i novozákonních zdrojích K. myšlenkových procesů, vedou spory o to, do jaké míry se K. přibližuje judaismu či křesťanství (judaistické východisko zdůrazňoval Max Brod). Někteří ho považují za proroka, jemuž osvícením se dostalo jasnozřivosti k předpovědím kataklysmatických jevů naší doby (totalitních režimů, druhé světové války s nacistickými koncentračními tábory a holokaustem, krize postindustriální společnosti apod.). Otevřenost, nejednoznačnost K. textů podněcuje velké množství často protichůdných interpretací, v nichž se interpreti snaží prostřednictvím K. díla prosazovat vlastní světonázorová stanoviska.

Ač byl K. psychicky labilním, plachým samotářem a v podstatě apolitickým člověkem, jeho dílo se často stává předmětem politických zápasů. Komunisté je zásadně odmítali jako produkt buržoazní dekadence; připouštěli nanejvýše jeho sociálněkritickou dimenzi vůči buržoazní společnosti, která je však historicky omezena a v socialistické společnosti překonána. Naopak odpůrci totality K. dílo vyzvedávali jako zrcadlo moderní společnosti vůbec a jeho jménem se dovolávali svobody v otevřené společnosti. (Liblická konference o K. v r. 1963 byla po r. 1968 oficiálně vydávána za jeden z ideových zdrojů kontrarevoluce v ČSSR.) V 90. l. našeho století se u nás K. dílo stalo módou, využívanou i komerčně pro turistické návštěvníky Prahy. I když nejsilnější „kafkovské vlny“ zájmu o spisovatelovo dílo už opadly, oprávněně zůstává tématem vědeckého bádání i umělecké inspirace na celém světě.

Bibliografie:
K. spisy vydával Max Brod nejprve jednotlivě (Proces, 1925, Zámek, 1926, Amerika, 1927, Beim Bau der chinesischen Mauer, 1931), později jako sebrané spisy v Berlíně a Praze (1935–37, celkem 6 svazků), po válce ve Frankfurtu n. M. Později byly doplňovány dalšími svazky korespondence: Dopisy Mileně (Briefe an Milena, 1952, ed. W. Haas), Dopisy Felici (Briefe an Felice und andere Korespondenz aus der Verlobungszeit, 1967, ed. E. Heller, J. Born), Dopisy Ottle (Briefe an Ottla und die Familie, 1974, ed. H. Binder, K. Wagenbach), Dopisy rodičům z let 1922–1924 (Briefe an die Eltern 1922–1924, 1990, ed. J. Čermák, V. Svatoň). K. Hermsdorf vydal v r. 1984 Úřední spisy (Amtliche Schriften). Kritické vydání sebraných spisů F. K. vychází od r. 1982 v S. Fischer Verlag, Frankfurt a. M. Na jeho základě vydal H. G. Koch v témže nakladatelství třináctisvazkový čtenářský soubor K. spisů (1994). Čeština je patrně prvním jazykem, do něhož byla K. díla překládána. Už v r. 1920 vyšel Topič (Červen), následovaly Ortel (pod titulem Soud, Cesta 1923), Proměna (1928), Venkovský lékař (1931), Zámek (1935). Po válce vyšly Rozjímání pod titulem Pozorování (1946), Proces (1958), Amerika (1962), Dopisy Mileně (1968), Povídky (1954; povídky vydané za K. života) a Popis jednoho zápasu (1968; novely, črty, aforismy z pozůstalosti). Pokusy o vydávání K. spisů buď nebyly realizovány (koncem 40. let), nebo zůstaly torzem (v 60. letech). V 90. letech vyšla nová vydání všech do češtiny přeložených prací i některé další (výbor z Dopisů Felici, 1991, Dopisy Ottle, 1996, Deníky 1909–12, 1997).

Literatura (z rozsáhlé literatury o K. uvádíme jen některé knižní práce zabývající se i filozofickými aspekty jeho díla):
◦ A. Camus: Le mythe de Sisyphe, 1942;
◦ C. E. Magny: Les sandales d'Empédocle, 1945;
◦ G. Anders: K. Pro und Contra, 1951;
◦ T. W. Adorno: Prismen, 1955;
◦ F. Weltsch: Religion und Humor im Leben und Werk F. K., 1957;
◦ W. Emrich: F. K., 1958;
◦ A. Borchardt: Kafkas zweites Gesicht, 1960;
◦ H. Politzer: F. K., 1962;
◦ Sb. z liblické konference F. K., 1963;
◦ W. H. Sokel: F. K., 1964;
◦ P. Heller: Dialectics and Nihilism, 1966;
◦ W. Kraft: F. K., 1968;
◦ R. D. Gray: F. K., 1973;
◦ P. Bridgewater: K. und Nietzsche, 1974;
◦ M. Robert: Seul, comme F. K., 1979;
◦ H. Binder: Kafka Handbuch, 1979;
◦ F. Kautman: Svět F. K., 1991;
◦ J. Čermák: Zmařená příležitost. (K neuskutečněnému vydání sebraných spisů F. K.), LtN 1991, č. 45–48;
◦ H. Binder: Vor dem Gesetz, 1997.
U nás se K. z filozofického aspektu zabývali J. Bednář, J. Čermák, V. Černý, I. Dubský, E. Formánková, E. Goldstücker, K. Kosík, K. Krolop, R. Preisner, I. Sviták, P. Trost ad.

fk