Miloslav Kaňák

* 17. 2. 1917 Bakov nad Jizerou

† 24. 1. 1985 Praha

Po maturitě na gymnáziu v Klatovech (1937) studoval do násilného uzavření českých vysokých škol (1939) na Husově čs. evangelické bohoslovecké fakultě (HČEBF). V r. 1939 byl vzhledem k absolvované l. státní zkoušce ustanoven pomocným učitelem náboženství Církve československé (CČS) na pražských školách. V r. 1941 vykonal církevní zkoušku, byl vysvěcen na kněze a ustanoven farářem CČS v Praze-Vysočanech. Po válce složil 2. státní zkoušku a v r. 1946 získal doktorát teologie na HČEBF z církevních dějin (u prof. F. M. Bartoše), a to dizertací o F. Loskotovi. V l. 1946–49 byl na studijním pobytu na Drew University v Madisonu (USA). V r. 1949 se na své mateřské fakultě habilitoval prací o katolickém modernismu. V r. 1950 byl při rozdělení HČEBF – na Husovu fakultu pro CČS a Komenského fakultu pro Církev českobratrskou evangelickou – jmenován řádným profesorem církevních dějin na nové Husově fakultě. Zde působil až do odchodu do důchodu, který si v r. 1981 vynutila rychle postupující nemoc. V r. 1952 dosáhl na základě dizertace o J. Dobrovském titulu doktora filozofie na FF UK. V l. 1958–66 a 1972–76 byl děkanem HF a spočívala na něm velká míra odpovědnosti za výchovu duchovenského dorostu CČS. Dostalo se mu řady domácích i mezinárodních uznání, mj. čestného doktorátu na Meadville/Lombard School of Theology v Chicagu.

Byl autorem mimořádně plodným, jeho bibliografie čítá přes 1100 položek. Ucelený systém s pevnými východisky a závěry nevytvořil; význam jeho díla spočívá v popularizaci české reformace a v pokračování linie reformačního pojetí českých církevních dějin. Jako konfesně vyhraněný teolog a historik vysvětloval a odůvodňoval vznik své církve (v r. 1920) a ukazoval, jaké místo jí náleží v českém křesťanství. Většina jeho prací je roztroušena v mnoha sbornících a časopisech. Napsal i několik monografií, např. o J. F. Šumavském, Karlu Farském, Janu Milíčovi z Kroměříže a Janu Viklefovi. Zejména poslední dvě z nich, které také byly přeloženy do angličtiny a němčiny, mají trvalou odbornou hodnotu. Velké syntézy, mající povahu učebních textů, vytvořil v pracích Z dějin světových zápasů o pokrok na poli náboženském I–II, Přehled mimokřesťanských náboženství, Křesťanské církve, denominace a sekty, Čechové a křesťanské náboženství I–III. Zlé cenzurní podmínky mnohdy velmi negativně ovlivnily jejich konečné znění (všechny vyšly v Ústředním církevním nakladatelství). V 50. letech, kdy nebylo možné publikovat vlastní analýzy a studie, se K. ve spolupráci s F. Šimkem, F. M. Bartošem ad. zasloužil o vydávání českého znění památek husitské a bratrské reformační minulosti, které vždy doprovodil předmluvou. Je trvalou zásluhou K. a jeho stejně smýšlejících kolegů (Bartoš, Molnár, Říčan), že se české marxistické historiografii nikdy nepodařilo beze zbytku ovládnout prostor. Místo, které mu bylo složitými poměry vykázáno, vrchovatou měrou využil k prospěchu nejen své církve, ale celé české kultury.

Bibliografie:
◦ Z dějin reformního úsilí českého duchovenstva, 1951;
◦ Dr. Karel Farský. O životě a díle prvního patriarchy CČS, 1955;
◦ John Viklef. Život a dílo anglického Husova předchůdce, 1973;
◦ J. F. Šumavský, 1975;
◦ Jan Milíč z Kroměříže, 1975.

Sborníky:
◦ Hus stále živý, ed. M. K., 1965;
◦ Církev československá a jednota bratrská, ed. M. K., 1967;
◦ Padesát let Církve československé, ed. M. K., 1970.

Edice:
◦ J. Hus: Česká kázání sváteční, 1952;
◦ J. A. Komenský: O těžkých protivenstvích církve české, 1952;
◦ M. Matěj z Janova: Výbor z Pravidel Starého a Nového zákona, 1954.

Literatura:
◦ 60. let profesora ThDr. et PhDr. M. K. Životopisná črta se soupisem jeho prací, rozmnoženo jako rukopis, 1977;
◦ J. B. Lášek: M. K. zemřel, KřR 1985.

jbl