Filip Karfík

* 6. 4. 1963 Praha

Filozofii studoval soukromě v okruhu žáků Jana Patočky. V l. 1985–91 vystudoval na FF UK klasickou filologii. Studijní pobyty absolvoval na univerzitách ve Vídni, Paříži, Mnichově a Ženevě. Doktorát filozofie získal v r. 1996 na FF UK (dizertace Prolegomena k metafysice svobody a vůle v Plotinově pojednání VI 8 (39), 1–12). Působí v Ústavu řeckých a klasických studií FF UK.

Zabývá se jednak moderní filozofií, zejména fenomenologickou (J. Patočka, M. Heidegger, P. Ricœur), jednak dějinami antické filozofie (Platon, Aristoteles, Plotinos). Překládá filozofickou literaturu ze starořečtiny, francouzštiny a němčiny.

Bibliografie:

Sborníky:
◦ Kosmos – Eikón – Theos. Poznámka k Platónovu pojetí obrazu, Posvátný obraz a zobrazení posvátného, ed. A. Matoušek, L. Karfíková, 1995.

Časopisecké příspěvky:
◦ Pravda metafory. Nad knihou Paula Ricœura La métaphore vive, Kritický sborník (KS) 1984;
◦ Filosofie dějin Jana Patočky, Výtvarné umění 1990, č. 6 (něm. in J. Patočka: Ästhetik – Phänomenologie – Pedagogik – Geschichts- und Politik-theorie, Aachen 1994, bulh. in J. Patočka: Eretični eceta za filosofij na istorijata, Sofija 1994);
◦ Platonský pojem smrti podle dialogu Faidón, Souvislosti 1991;
◦ Dvojí pojem svobody u Martina Heideggera, Reflexe 1993;
◦ Jan Patočkas Deutung der platonischen Bestimmung der Seele als Selbstwegung, LF 1993;
◦ Ricœurova „hermeneutika sebe“. I. Otázka osobní identity, II. Etika, KS 1993, 1994.

a