Alfred Kastil

* 1874 Graz

† 1950 Innsbruck

Studoval ve Štýrském Hradci a Vídni. Jako profesor filozofie působil na německé univerzitě v Praze a poté v Innsbrucku. V Praze patřil (s O. Krausem, J. Eisenmeierem, H. Bergmannem, E. Utitzem) k druhé generaci německých filozofů navazujících na F. Brentana (podílel se na vydání Brentanova díla). Kriticky psal o Kantovi, ale především o novokantovství, zejména o J. Friesovi a L. Nelsonovi (1882–1927, svého času vlivném zakladateli školy novofriesovské). Na pražském světovém kongresu filozofů v r. 1934 měl přednášku Ontologischer und gnoseologischer Wahrheitsbegriff.

Bibliografie:
◦ Die Frage nach der Erkenntnis des Guten bei Aristoteles und Thomas von Aquino, Wien 1900;
◦ Studien zur neueren Erkenntnistheorie, Halle 1909;
◦ J. V. Fries' Lehre von der unmittelbaren Erkenntnis, Göttingen 1912.

Časopisecké příspěvky:
◦ Franz Brentano und die Phänomenologie, Zeitschrift für philosophische Forschung 1951.

Edice:
◦ A. Marthy: Gesammelte Schriften I–II, s J. Eisenmeierem, O. Krausem, Halle 1916, 1920;
◦ F. Brentano: Gesammelte Ausgabe I–XI, s O. Krausem, Halle 1921–34.

Literatura:
◦ F. Ueberweg: Grundriss IV, 1923;
◦ K. Mácha: GuV III, 1989.

jg