Hans Kelsen

* 11. 10. 1881 Praha

† 19. 4. 1973 Berkeley (USA)

Z Prahy se jeho rodiče přestěhovali do Vídně, když mu byly dva roky. Po absolvování akademického gymnázia ve Vídni studoval na PF v Marburgu (u Cohena) a ve Vídni. V r. 1911 se habilitoval spisem Hauptprobleme der Staatsrechtlehre; jako profesor působil (od r. 1911) ve Vídni, Kolíně n. R. (1930–33), Ženevě a v Praze (1936–38, na Německé univerzitě). Od r. 1939 žil v USA; zprvu přednášel na Harvard Law-School, od r. 1942 na univerzitě v Berkeley (Kalifornie).

Proslul jako tvůrce normativní teorie právní – ryzí nauky právní (a také jako „otec“ dosud platné rakouské ústavy z r. 1920). Šlo mu o zvědečtění právní teorie, o vypracování metodologie, noetiky a logiky jejího přístupu k právu. Neujasněnost v těchto věcech vytýkal jak tradiční právní vědě, tak jejím modernistickým směrům z přelomu století – svobodné právní škole, právně sociologické škole, škole zájmové jurisprudence. K. vycházel z Kanta (v Cohenově, tj. marburské interpretaci), měl za to, že právní filozofie má „zkoumat apriorní principy právnického poznávání, jeho platnost a hodnotu, s cílem tyto poznatky aplikovat pro jakoukoli možnou právní zkušenost“ (V. Kubeš). Z kantovského dualismu přírody a mravnosti, bytí a mětí, poznávání a chtění (vyjádřeného v Kritice čistého rozumu např. tezí, že mětí vyjadřuje druh nutnosti a spojení, které se jinak nevyskytuje v celé přírodě) odvodil, že pojmy právně filozofického myšlení jako povinnost či norma je třeba chápat pod aspektem nikoli kauzálním, nýbrž normativním a že z tohoto hlediska je třeba přezkoumat noetické a logické základy normativních věd. Rozlišení poznávání a chtění – sféry poznávací (kognitivní) a volní (volitivní) – ho pak přivedlo k závěru, že právní věda se jako teorie pozitivního práva nezabývá otázkou tvorby práva a vůbec ničím, co nepatří bezprostředně k předmětu označovanému jako právo. – K. byl vůdčím představitelem vídeňské školy ryzí nauky právní, k jejímž významným osobnostem patřili také Adolf Merkl a Alfred Verdross. K. měl vliv i na formování brněnské normativní školy právní, jejíž základy položil nezávisle na Kelsenovi František Weyr. K této brněnské škole patřili rovněž Zdeněk Neubauer, Adolf Procházka, Jaroslav Krejčí, Václav Chytil, Hynek Bulín, Jan Krčmář, Vladimír Kubeš (kteří se v některých ohledech ubírali vlastní cestou, např. ve filozofické orientaci, při řešení nejen otázek formálních, ale i obsahových).

Bibliografie:
◦ Über Grenzen zwischen juristischer und soziologischer Methode, Wien 1911;
◦ Hauptprobleme der Staatsrechtslehre entwickelt aus der Lehre vom Rechtssatze; Tübingen 1911, 2. vyd. 1923;
◦ Das Problem der Souveränität und die Theorie des Völkerrechts. Beitrag zu einer reinen Rechtslehre, Tübingen 1920, 2. vyd. 1928;
◦ Der soziologische und der juristische Staatsbegriff. Kritische Untersuchung des Verhältnisses zwischen Staat und Recht, Tübingen 1922, ²1928;
◦ Das Problem des Parlamentarismus, Wien – Leipzig 1925;
◦ Grundriss einer allgemeinen Theorie des Staates, Wien – Lepizig 1926 (Základy obecné teorie státu, př. F. Weyr, 1926);
◦ Die philosophischen Grundlagen der Naturrechtslehre und des Rechtspositivismus, Charlottenburg 1928;
◦ Théorie générale du droit international public, Genève 1932;
◦ Reine Rechtslehre. Einleitung in die rechtswissenschaftliche Problematik, Lepizig – Wien 1934, rozš. vyd. (s K. bibliografií) 1960 (Ryzí nauka právní, metoda a základní principy, př. z rkp. V. Chytil, 1933);
◦ Society and Nature, Berkeley 1943;
◦ General Theory of Law and State, Berkeley 1945, ²1971;
◦ The Political Theory of Bolshevism, Berkeley 1948;
◦ What is Justice? Berkeley 1957;
◦ Aufsätze zur Ideologiekritik, Neuwied – Berlin 1964;
◦ Allgemeine Theorie der Normen, ed. K. Ringhofer, R. Walter, Wien 1979.

Literatura:
◦ Gesellschaft, Staat und Recht, Wien 1931;
◦ F. Weyr: H. K., Časopis pro právní a státní vědu 1932;
◦ W. Ebenstein: Die Rechtsphilosophische Schule der Reinen Rechtslehre, 1938;
◦ V. Kubeš: Právní filosofie XX. století, 1947;
◦ V. Kubeš: Grundfragen der Philosophie des Rechts, Wien – New York 1977;
◦ V. Kubeš, O. Weinberger: Die Brünner rechtstheoretische Schule (Normative Theorie), Wien 1978;
◦ V. Kubeš: H. K. und Franz Weyrs Leben und Werk, rkp.; Enzyklopädie Philosophie und Wissenschaftstheorie 2, ed. J. Mittelstraß, Stuttgart – Weimar 1995.

jg