Jan Kepler

* 28. 12. 1571 Weil der Stadt

† 15. 11. 1630 Regensburg

Psal se též Keppler. Pocházel ze zchudlé německé šlechtické rodiny. Jeho otec Heindrich K. bojoval jako žoldnéř ve španělském Nizozemsku a ve válkách proti Turkům. Vychodil základní a střední školy v Leonbergu u Stuttgartu, Elmedingenu, Adelsbergu a v Maulbronnu. V l. 1588–93 studoval na bohosloveckém evangelickém semináři v Tübingenu, kde byl jeho učitelem heliocentrista Michael Mästlin. Nebyl uznán za schopna duchovní služby, a proto odešel do Štýrska, kde se stal zemským matematikem a profesorem evangelického lycea ve Štýrském Hradci. Po potlačení evangelicismu ve Štýrsku byl vypovězen ze země a odešel do Prahy, kde byl zprvu spolupracovníkem Tychona Brahe a pak císařským matematikem na dvoře Rudolfa II. V Praze a v Čechách působil v l. 1600–12, poté odešel jako profesor stavovského gymnázia do hornorakouského Lince, kde působil v l. 1613–27. Poslední tři roky svého života strávil ve službách Albrechta z Valdštejna v Praze a v Zaháni.

Vyšel z mínění, že geometrie je základem pro pochopení a výklad světa, a toto v podstatě platonské východisko uplatnil už v heliocentrickém obrazu vesmíru, který je obsahem jeho prvního významného spisu Mysterium cosmographicum (1596). Po příchodu do Čech měl nejprve matematicky vyhodnotit údaje o T. Brahově pozorování Marsu. Jeho práce vedla k formulaci prvních dvou zákonů o oběhu planet ve sluneční soustavě (oběžnice se pohybují po eliptické dráze, plochy opsané průvodičem oběžnice za určitý časový úsek jsou shodné), které byly otištěny ve spise Astronomia nova (1609). Třetí oběhový zákon (čtverce dob oběhu planet se k sobě mají jako třetí mocniny velkých os drah) formuloval 15. 5. 1618 v Linci a uveřejnil ve spise Harmonices mundi (Linzii 1619). K. vyjadřoval skeptický vztah k astrologii. V l. 1615–20 úporně bojoval za záchranu své matky, která byla obviňována z čarodějnictví a hrozilo jí upálení.

Bibliografie:
◦ Prodromus dissertationum cosmographicarum, continens Mysterium cosmographicum de admirabili proportione orbium coelestium deque causis coelorum numeri, magnitudinis, motuumque periodicorum genuinis propriis, demonstratum per quinque regularia corpora, Tubingae 1596;
◦ Nova dissertatiuncula de fundamentis astrologiae certioribus ad cosmotheoriam spectans cum prognosi physica, 1602;
◦ Astronomia nova Aitiologetos seu physica coelestis tradita commentariis de motibus stellae Martis ex observationibus Tychonis Brahae, 1609;
◦ Harmonices mundi libri V., geometricus, architectonicus, harmonicus, psychologicus, astronomicus cum appendice, continens mysterium cosmographicum, Linziae 1619;
◦ Joannis Kepleri astronomi Opera omnia I–VIII, ed. Christian Frisch, Frankfurt am Main 1858–71;
◦ J. K.: Gesammelte Werke I–XIX, ed. F. Hammer, C. H. Beck, München 1945–79. Bibliographia Keppleriana. Ein Führer durch das gedruckte Schrifttum von J. K., ed. Max Caspar, 2. vyd. München 1968.

Literatura:
◦ E. Zinner: J. K., der grosse Führer und Mensch, Lübeck 1934;
◦ Dějiny exaktních věd, 1961;
◦ Z. Horský: K. v Praze, 1980;
◦ N. Jardin: The Birth of History and Philosophy of Science. Kepler's Defence of Tycho against Ursus with Essays on its Provenance and Significance, Cambridge 1988.

jh