František Matouš Klácel

* 7. 4. 1808 Česká Třebová

† 17. 3. 1882 Belle Plaine (USA)

Narodil se v rodině chudého ševce, přesto mu bylo umožněno absolvovat v Litomyšli piaristické gymnázium a (1825–27) filozofický ústav. V r. 1827 z existenčních důvodů vstoupil do starobrněnského augustiniánského kláštera, kde přijal jméno Matouš (řeholní slib složil 1830, vysvěcen byl 1833). V l. 1829–33 vystudoval brněnský teologický ústav a 1834 složil s výborným prospěchem rigorózní zkoušky z bohosloví na univerzitě v Olomouci. Poté začal učit na brněnském filozofickém ústavu, v r. 1844 byl však z profesorského místa pro své svobodomyslné názory na nátlak brněnského biskupa odvolán (byl obviňován z hegeliánství a panteismu). V r. 1844 byl krátce knihovníkem na liběchovickém zámku barona A. Veitha, kde se osobně seznámil i s B. Bolzanem a mohl si v rukopise přečíst jeho utopii O nejlepším státě. (Klácelův pobyt v Liběchovicích připomíná i nedaleká jeskyně Klácelka, v níž sochař Václav Levý ztvárnil několik bájných výjevů.) Když se K. musel vrátit do Brna, věnoval se v klášteře teoretické práci. Od r. 1848 byl (s J. Oheralem) redaktorem brněnského Týdeníku. Rok 1848 strávil většinou v Praze, kde byl také zvolen do Národního výboru (pracoval v jeho školské sekci) a delegátem Slovanského sjezdu. Po porážce pražského povstání se krátce skrýval v České Třebové a pak se vrátil do Brna, kde (do počátku r. 1852) redigoval (do r. 1849 s A. V. Šemberou) deník Moravské noviny (1852 byly změněny na týdeník Moravský národní list). Do let 1850–51 spadá také existence Českomoravského bratrstva, které bylo z K. podnětu založeno jako předobraz společenství lidí budovaného na základě vzájemné lásky, porozumění a spolupráce. Spolu s K., Janem Helceletem, I. J. Hanušem a jeho ženou a Veronikou Vrbíkovou byla členkou Bratrstva i Božena Němcová. S Němcovou si K. dopisoval už od r. 1848 a pro ni také do Moravských novin psal své Listy o původu socialismu a komunismu. (Na rozdíl od K. si Helcelet i Hanuš byli vědomi utopičnosti K. idejí a skepticky posuzovali faktický význam a dosah podobných „bratrstev“.) – K. od počátku těžil z toho, že v čele kláštera stál opat F. C. Napp (1790–1867), který se snažil učinit z kláštera středisko vzdělanosti (ke K. spolubratřím patřili F. Bratranek, J. G. Mendel, P. Křížkovský ad.). Již od r. 1830 konal v klášterní zahrádce pokusy profesor matematiky Aurelius Thaler (1796–1843), zakladatel klášterního herbáře. Po Thalerově smrti převzal péči o herbář i zahrádku právě K., který ji (1848) zase předal Mendelovi (jemuž také pomáhal v počátcích jeho přírodovědeckých studií). Byl rovněž členem k.k. Mähr.-Schles. Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues der Natur- und Landeskunde, tj. společnosti sdružující přední odborné a veřejné pracovníky z Moravy a Slezska (K. dekret podepsal C. F. Napp). K přírodovědecké problematice K. přiváděly i otázky, jimiž se zabýval ve filozofii: teze o neustálém vývoji přírody a společnosti patří k ústředním K. myšlenkám. V poznávání zákonů přírody viděl poznávání pravdy a o přírodní vědě mluvil dokonce jako o svědomí ušlechtilého člověka. V l. 1849–53 se K. významně podílel na založení a pak i činnosti moravské vzdělávací organizace Národní jednota sv. Cyrila a Methuda; krátce byl jejím (prvním) starostou (po něm tuto funkci převzal jeho přítel Jan Helcelet) a pak vedl její přírodovědný obor. (V r. 1855 se Jednota přeměnila na Matici moravskou.) – Léta 1853–69 prožil většinou v brněnském klášteře, kde se věnoval spisovatelské a badatelské činnosti; působil i jako soukromý učitel v bohatých měšťanských rodinách. V r. 1869 odjel do Ameriky, aby se tu pokusil uskutečnit něco ze svých idejí. Pracoval nejprve jako redaktor Slovana Amerikánského v Iowa City (1869–72), později žil – často v bídě – v několika dalších městech. Publikoval naučné statě a překlady, věnoval se organizaci Jednot svobodomyslných a vydával časopisy Hlas Jednoty svobodomyslných (Chicago 1872–81), Svojan (Chicago 1873) a Hospodář (Milwaukee 1879–81). K. životním heslem bylo „Vědomá vesměrnost jest cíl veškeré lásky a vědy“.

K. patřil zpočátku k nadějím českého obrozeneckého básnictví a zabýval se i pokusy jazykovědnými. Tyto jeho snahy však nezanechaly významnější stopy. Na jeho filozofické myšlení měl vliv jeho litomyšlský profesor B. Buzek (jeho názory K. volně reprodukoval ve svém Mostku), Hegel a různí utopisté, zejména francouzští utopičtí socialisté. Od počátku se zabýval etikou. Jeho Dobrověda je prvním novodobým českým pokusem o soustavný výklad etické látky. Dobrovědu – etiku dělil na vědu o dobru prostém (zákonu světa), dobru z osobní stránky a dobru vtěleném v lidstvo. Vyslovil kategorický požadavek nastolení dobra pro všechny, všude a vždycky. I když v 50. letech ještě respektoval křesťanskou věrouku a etiku, pozvolna se od ní odvracel a vypracovával pojem „vesměrnost“: Byl přesvědčen, že každý člověk je součástí nejen lidstva, ale i vesmíru, že lidé tvoří organickou jednotu. Svoboda a sebeurčení jednotlivců nemají směřovat proti zájmům celku, nýbrž mají být v souladu s nimi. Zdůrazňuje, že ideovým základem takto chápaného lidstva může být jedině věda. Při chápání vývoje světa byl ovlivněn Darwinem. Na tomto etickém a vědeckém základě vypracoval svůj utopický projekt „cesty ke Svojanovu“, projekt obcí vytvořených na základě společné práce, odměn podle zásluh a vzájemné podpory. Ve Svojanově nebylo zrušeno osobní vlastnictví, neplatilo však dědické právo. Obce měly být vymaněny z vlivu náboženství, které mělo nahradit hlásání myšlenky vesměrnosti a popularizace vědeckého poznání. V jistých rysech svého učení se tak K. blížil hnutí „volné myšlenky“, od níž jej však odděloval jeho utopický projekt, který přes rozchod s křesťanstvím zachovával některé principy raně křesťanských obcí v duchu sv. Augustina.

Bibliografie:
◦ Erläuterungen der wichtigsten philosophischen Ausdrücke, 1836;
◦ Básně, 1837;
◦ Lyrické básně, 1839;
◦ Mostek aneb Sestavení skromných myšlének o tom, na čem každému záležeti má, 1842;
◦ Počátky vědecké mluvnictví českého, 1843;
◦ (J. P. Jordan) Jahůdky ze slovanských lesů, Lipsko 1845;
◦ (J. P. Jordan) Ferina Lišák z Kuliferdy a na Klukově, Lipsko 1845;
◦ Bajky Bidpajovy I-II, 1846, 1850;
◦ Dobrověda, 1847;
◦ Listy přítele přítelkyni o původu socialismu a komunismu, 1849;
◦ Slovník pro čtenáře novin, v němž se vysvětlují slova cizího původu, 1849;
◦ (Anonym) Enzyklopädische Erinnerungen, 1868;
◦ Věčný kalendář čili Kniha svojanovská, Milwaukee 1877;
◦ Historie Spojených států amerických, Milwaukee 1878;
◦ Vesměrnost, Chicago 1882;
◦ Svoboda a nemýlenství, Chicago 1887;
◦ Výbor z díla, 1964.

Časopisecké příspěvky:
◦ Rozvinutí vědectva, ČČM 1841;
◦ Kosmopolitismus a vlastenectví s obzvláštním ohledem na Moravu, Tlak, puzení, svévolnost, náboženství, ČČM 1842;
◦ O citu a rozumu, ČČM 1843;
◦ O smrti, ČČM 1844;
◦ Nemýlenství, Slovan amerikánský 1872, č. 25;
◦ Pořádek v pospolitosti lidské, Hlas jednoty svobodomyslných 1879, č. 34, 35;
◦ Z K. dopisů, ed. A. Neumann, Časopis vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci 1937;
◦ Darwin, in J. Gabriel, V. Orel: F. M. Klácel a přírodní vědy, SPFFBU 1972, B 19.

Literatura:
◦ M. Balcárek: Učitelské poslání K., Pedagogické rozhledy XXIX; J. Kabelík: Literární pozůstalost K., Časopis Matice moravské (ČMM) 1907;
◦ J. Kabelík: F. M. K., 1908;
◦ R. Dvořák: F. M. K. a založení Moravských novin r. 1848, ČMM 1908;
◦ F. Čáda: K. idea vesměrnosti, ČM 1908;
◦ J. Kabelík: Korespondence a zápisky Jana Helceleta, 1910;
◦ T. Čapek: Padesát let českého tisku v Americe, 1911;
◦ F. Čáda: K stému výročí narození F. M. K., Hlídka času 1918, č. 14 a 18;
◦ L. Neumann: O K. článcích, ČČM 1926;
◦ L. Svoboda: K. a Helcelet, Sb. Přátelský kruh Boženy Němcové, 1946;
◦ M. Trapl: Pedagog K., in J. Popelová, E. a M. Koukalovi, M. Trapl: Tyl – Němcová – K., 1955;
◦ M. Trapl: K. naučný slovník 1868, Sb. VŠP Olomouc, Historie 1955;
◦ D. Jeřábek: F. M. K. a obrozenská Morava, in F. M. K.: Výbor z díla, 1964;
◦ J. Pešková: Utopický socialismus v Čechách v XIX. století, 1965;
◦ J. Gabriel, V. Orel: F. M. K. a přírodní vědy, SPFFBU 1972, B 19;
◦ V. Orel: K. zásluhy o genetiku, VaŽ 1972;
◦ Z. Dvořáková: F. M. K., 1976 (s ukázkami z K. díla, včetně prací z amerického období, mj. s K. závětí);
◦ Antologie, 1981.

ih, jg