K. filozofické dílo vychází z pojetí filozofie jako úsilí o orientaci člověka ve vztahu k Bohu, ke světu a k člověku a z přesvědčení, že filozofovou povinností není jen úsilí o odbornou zdatnost, nýbrž též pedagogická činnost v nejširším smyslu oslovování obce ve věcech veřejných. Proto náměty svého myšlení zpracovává nejen v odborných knihách a časopisech, nýbrž též publicisticky, a to jak v angličtině (vážené časopisy jako Dissent, Harper's, Commonweal), tak v češtině – ve Svědectví (Paříž), Studiích (Řím), Proměnách (New York a Basilej), v pořadech pro Rádio Svobodná Evropa a po listopadu 1989 Čs. rozhlas, ve sloupcích pro mládež v Mladém světě (následně vydávaných knižně). Odborným základem pro K. je myšlení Edmunda Husserla, především jeho Krize evropských věd, T. G. Masaryka a Paula Ricœura (překladem Le volontaire et l'involontaire se stal prvním překladatelem Ricœurova díla do angličtiny). V duchu Husserlově chápe fenomenologii jako odvrat od historismu a spekulace k jasnému nazření zkušenosti samé (ač pod vlivem K. Jasperse a P. Tillicha nepočítá s možností jednoznačného vyjádření tohoto názoru). Proto se jeho rané práce zaměřují k převodu teorie na zkušenost (např. The Rational and Irrational as Experience, Idealistic Studies, 1978). Nemá–li se však zkušenostně zaměřená filozofie rozplynout v bezbřehém pábení, vyžaduje rigorózní noetický a ontologický podklad. Ten nachází v generativním výkladu transcendentální fenomenologie. Proto svou první odbornou knihu věnuje Husserlovu projektu fenomenologie v Ideen I (Idea and Experience, 1978) a k námětu reflexe a prožitku se stále vrací (např. článek Transcendental Experience and Ordinary Philosophy, 1991). Na tomto základu buduje nejprve své pojetí vztahu člověka k člověku a lidstvu. Řadu článků v anglických i exilových časopisech věnuje otázce filozofických předpokladů demokracie. Prací na tomto námětu vstupuje do povědomí americké inteligence a knihami Na vlastní kůži (s H. Kovályovou, 1972) a Národ v nás (1978) předstupuje i před exilovou a disidentskou veřejnost. V tomto ohledu je mu jednoznačně základem T. G. Masaryk, k němuž se vrací v řadě studií (vydal rovněž anglicky výbor z Otázky sociální). Masarykovský je i Malý průvodce pro demokracii, psaný po návratu pro středoškoláky (1992). V tomto duchu vzbudily pozornost i články v amerických časopisech, např. The Faces of Democracy (Kettering Review 1995) či Ashes, Ashes... (Daedalus 1992). Po návratu K. připojuje výrazně etickou dimenzi v odborných článcích jako Why Is There Something Good, Not Merely Something? (Journal of Speculative Philosophy 1991) či v knižních studiích Pražské přednášky (1994) a Člověk, dobro a zlo (1994). Základem jak demokracie, tak etiky je pro něho prožitek niterné hodnoty či dobroty všeho bytí a z toho vyplývající postoj úcty a dobré vůle. Tento základ uplatňuje pod dojmem života na lesní samotě na vztah člověka k mimolidskému světu. Ve své nejznámější knize v angličtině The Embers and the Stars (1982 a dotisky) vychází z bezprostředního prožitku přírody jako zároveň člověku důvěrně známé a zcela svébytné. Tento prožitek ho dovádí k ekocentrismu: člověk není "vyšší" bytostí, je však ve své svobodě (či nedostatečné pudové výbavě) bytostí odpovědnou. V řadě odborných i publicistických studií v angličtině i v češtině vypracovává pojetí ekologie nikoliv jako pokusu o návrat k nevinnosti (k přírodě, k nevědomému, k "Bytí"), nýbrž jako vědomé přijetí odpovědnosti za následky lidské přítomnosti a hledání udržitelného pojetí lidského pobývání a života ve společenství všeho stvoření v duchu Aldo Leopolda a Alberta Schweitzera. Otázka vztahu člověka k Bohu prostupuje vší K. prací již od prvních úvah v exilovém Husově lidu (1955–58). Systematičtěji se jí zabývá ve svých studiích o americkém personalismu, který je mu blízký. I tu vychází z bezprostředního prožitku posvátnosti stvoření. Silné, přímo augustinské vědomí niterné dobroty všeho bytí je pro něho východiskem etiky, ekologie – i teologie. Tu je věřící křesťan a evangelík, hluboce zakořeněný v Bibli, ač anglikánsky nedogmatický a s výrazně ekumenickou orientací. Poněkud mimo rámec K. úsilí o filozofickou orientaci ve vztahu k lidstvu, přírodě a Bohu je jeho práce s filozofií Jana Patočky. Ač mu je Patočkovo heideggerovské zaměření, zvláště v šestém Kacířském eseji, bytostně cizí, po Patočkově smrti se zavázal, že jako službu svobodnému Československu začlení Patočkovo myšlení do anglosaského filozofického povědomí. Vydal o něm několik článků a knihu Jan Patočka: His Thought and Writings (1989, česky 1993) a nejnověji dokončil překlad tří Patočkových prací (Kacířské eseje, Tělo, společenství, jazyk, svět, Úvod do studia Husserlovy fenomenologie) do angličtiny pro Open Court Press. Jeho vlastní myšlení se však v konfrontaci s německým romantismem orientuje výrazněji k racionalitě Husserlovy Krize. K. nepopírá platnost filozofie ani jako naslouchání Bytí, ani jako metateorie – vydal též jak úvahy v duchu heideggerovské meditace, tak studie z filozofie vědy –, avšak za svůj úkol považuje kritické řešení otázek lidského soužití s lidmi, s přírodou a s Bohem. Považuje za svou povinnost čerpat z odborné filozofie porozumění, které může předložit obci, i těm, koho filozofové obvykle neoslovují.

Bibliografie (z díla):
◦ The Victors and the Vanquished (s H. Kovályovou), New York 1973;
◦ Na vlastní kůži (s H. Kovályovou), Toronto 1973;
◦ Národ v nás, Toronto 1978;
◦ Idea and Experience, Chicago 1978, 1982;
◦ The Embers and the Stars, Chicago 1984, 1987;
◦ Jan Patočka: His Thought and Writings, Chicago 1989;
◦ Dopisy přes oceán, 1992;
◦ Jan Patočka: filosofický životopis, 1993;
◦ P.S.: Psové, 1993, ²1996;
◦ Život v pravdě a moderní skepse, 1994;
◦ Člověk, dobro a zlo, 1994;
◦ Hesla Erazima Koháka, 1995;
◦ Pestrost a pravda, 1997;
◦ Průvodce po demokracii, 1997, 2002;
◦ Hesla mladých svišťů, 1998, 1999, 2003, 2004;
◦ Zelená svatozář. Kapitoly z ekologické etiky, 2000;
◦ Poutník po hvězdách (s R. Šantorou, J. Zajícem), 2001;
◦ Orbis bene vivendi, 2001;
◦ Hearth and Horizon. Cultural Identity and Global Humanity in Czech Philosophy, 2008;
◦ Domov a dálava, 2009;
◦ Oheň a hvězdy: filosofická zamýšlení nad morálním smyslem přírody, 2016.

Sborníky:
◦ Being Young in a Postindustrial Society, The Seventies: Problems and Proposals, New York 1972;
◦ To Live in Truth, T. G. Masaryk in Perspective, Washington 1981;
◦ Salvation as a Philosophical Category, Studies in the Philosophy of J. N. Findlay, Albany 1985;
◦ O život v pravdě, T. G. Masaryk a naše současnost, 1992;
◦ Selves, People, Persons: An Essay in American Personalism, Selves, People, Persons, Notre Dame 1992;
◦ Bůh přírody, Bůh dějin, Křesťanství, kultura a svět II, 1991;
◦ The Real and the Rational, Artifacts, Representations and Social Practice, Dordrecht 1994;
◦ Transcendental Experience, Everyday Philosophy, Transcendental Philosophy and Everyday Life, New York 1996;
◦ Knowing Good and Evil..., Science, Mind and Art, Haag 1995;
◦ Hledání české filosofie, Hledání české filosofie, eds. E. K., J. Trnka, 2012.

Časopisecké příspěvky:
◦ The Road to Wisdom: Lessons on Education from Plato's Laches, Classical Journal 1960;
◦ Possessing, Owning, Belonging, Dissent 1972;
◦ The Person in a Personal World: An Inquiry into the Metaphysical Significance of the Tragic Sense of Life, Die unabhängige Zeitschrift für Philosophie, 1977;
◦ The Rational and the Irrational as Experience, Idealistic Studies 1978;
◦ Patočkovy masarykovské studie, Proměny (New York) 1979;
◦ Hermeneutika podezření, hermeneutika naděje, Svědectví (Paříž) 1979;
◦ Sigmund Freud by Moonlight, Journal of Religion and Health, 1980;
◦ Co měsíc dal, Studie (Řím) 1980;
◦ Die Erheblichkeit des Humanismus in dürftiger Zeit, Auslegung 1980;
◦ Anti-Gorgias: Being and Nothing as Experience, Human Studies 1981;
◦ The Gory Pen: Reflections on Creativity and Violence, TriQuarterly 1981;
◦ Masarykův Jan Hus: naše demokracie a otázka náboženská, Proměny (New York) 1984;
◦ Creation's Orphans: Toward a Philosophy of Artefacts, The Personalist Forum 1985;
◦ Crisis of Rationality and the Natural World, The Review of Metaphysics 1986;
◦ Jan Patočka: A Bibliography, Proměny (New York) 1987;
◦ Human Rights and Nature's Rightness, Lyceum 1990, Deklarace přirozených povinností, Studie (Řím) 1990;
◦ Speaking of Persons: Mirror or Metaphor? The Personalist Forum 1991;
◦ Why Is There Something Good, Not Merely Something? Journal of Speculative Philosophy, 1991;
◦ Po stopách amerického personalismu, Studia humanistica 1991;
◦ Hovory se stromem, FČ 1991;
◦ Ashes, Ashes... Central Europe after Forty Years, Daedalus 1992;
◦ Knowing Good and Evil, Husserl Studies 1993;
◦ Speaking to Trees, Critical Review 1993;
◦ Lidská práva, správnost přírody, ČM 1993;
◦ Filosofická ekologie po 20 letech, FČ 1993;
◦ Občan a příroda, LN 1994, č. 1–5;
◦ Being Human, More or Less, Human Studies 1994;
◦ The Faces of Democracy – Looking at the 21st Century, The Kettering Review 1995;
◦ Phenomenology and Ecology: Dependence and Co-Dependency, Philosophy and Phenomenological Research 1996;
◦ Druhy ekologické zkušenosti, FČ 1996;
◦ Varieties of Ecological Experience, Environmental Ethics (v tisku).
Z publicistiky:
◦ Progress and the Proletariat, Dissent 1969, č. 6;
◦ Being Young in Post-Industrial Society, Dissent 1971, č. 1;
◦ Russia: The Fire Next Time? Dissent 1971, č. 5;
◦ Augusti a pieroti, Svědectví 1971;
◦ Tulák a grófinka aneb společenské základy demokracie, Svědectví 1973;
◦ K čemu básník? Svědectví 1974;
◦ Welfare State and Socialism, Dissent 1974, č. 1;
◦ Progress and the Good Lord, Commonweal 1974, č. 3;
◦ Tři téze o Masarykovi, Svědectví 1975, č. 50;
◦ Roman Spring, Harper's 1976, č. 1517;
◦ Italia sinistra, Dissent 1976, č. 4;
◦ Amerika Jimmy Cartera, Listy (Řím) 1977;
◦ Ein Bericht aus Rom, Schweizer Monathefte 1977;
◦ The Taste of Québec, Commonweal 1977, č. 3;
◦ The Road Less Travelled, Harper's 1977, č. 1531;
◦ Fire in the Ashes, Dissent 1979, č. 4;
◦ The Power and the Glory: Roman Catholic Church in Central Europe, New Oxford Review 1983, č.9;
◦ A Letter from Europe, Dissent 1985, č. 4;
◦ Dealing with the Nuclear Threat, Dissent 1986, č.3;
◦ Nuclear Power's Faustian Bargain, Harper's 1987, č. 1644;
◦ The Relevance of Tolstoy, Dissent 1987, č. 1;
◦ Twenty–first Century Blues, Dissent 1988, č. 3;
◦ Tattered Velvet: A Country Falls Apart, Dissent 1992, č. 4;
◦ Jiskry v popelu: Clinton a Amerika, Listy 1993, č. 1;
◦ Political Correctness in Prague, Dissent 1994, č. 1;
◦ Varieties of Ecological Experience, Forefront (Colorado) 1994, č. 1;
◦ Oběť a zasvěcení, Listy 1994;
◦ Perché ci separiamo? L'Europa ritrovata (Roma), 1994, č. 1–2;
◦ Sám proti sobě, Mosty 1994;
◦ Osmadvacátý, Listy 1995;
◦ Neznámí vojíni, Listy 1995;
◦ O smysl filosofické ekologie, Listy 1997.

Edice:
◦ Hledání české filosofie (s J. Trnkou), 2012.

Překlady:
◦ Paul Ricœur: Freedom and Nature, Evanston 1966;
◦ Masaryk on Marx, Lewisburg 1972;
◦ Závod s časem. Texty z morální ekologie (s R. Kolářským, J. Michalem), 1996.

Literatura:
◦ R. Palouš: E. K. jubiluje, FČ 1993;
◦ R. Palouš: K. morální ekologie, FČ 1993;
◦ J. Trnka: Domov a svět člověka. Mezi Kosíkem a Kohákem, Diana Axelsenová: Metafora v anglických pracích E. K. in Hledání české filosofie, 2012.
Životopisné údaje uvádí mj. Marquis Who is Who in America (poslední dvě vydání) a Who is Who in the World (vyd. 1997).
◦ J. Trnka, Za E. K., FČ 1/2020;
◦ J. Trnka: Filosof E. K., 2020;
◦ E. K. – K. Skalický: Tvůj in Xto. Vzájemná korespondence z let 1978–2011, 2021.

a